Článek
Přiznej si to – nesprchuješ se každý den proto, že bys byl špinavej. Sprchuješ se, protože bys se cítil blbě, kdybys to neudělal. Protože co kdyby někdo poznal, že jsi… člověk?
„Nechci smrdět.“
Klasika. Ale smrdíš hned, jak vyjdeš ze sprchy? Ne. Smrad se netvoří ze dne na den. A rozhodně ne na čistým těle. Jenže my jsme zvyklí být převonění. Citrus, moře, levandule, pánský les. Všechno, jen ne člověk.
Jenže víš co? Pot není špína. Je to termoregulace. Pach těla není selhání – je to realita. A pokud tě tvůj okolí neakceptuje s trochu přirozenosti, tak sorry, možná nesmrdíš ty, ale jejich očekávání.
Kůže volá o pomoc
Denní sprchování je jako, když každej den pereš oblečení na 90°. Po chvíli se to prostě rozpadne. Kůže se vysušuje, narušuješ si ochrannou bariéru, ničíš si mikrobiom – a pak si na to kupuješ další věci, aby ses „opravil“. Hele, není to trochu zbytečný koloběh?
„To je nechutný.“
Nechutný je, kolik vody se zbytečně vypustí. Nechutný je, že potřebujeme reklamu, aby nám řekla, kdy jsme „čistí“. Nechutný je, že si myslíme, že den bez sprchy z nás dělá socku.
Sprchovat se jednou za tři dny není lenost. Je to návrat ke zdravému rozumu. A hlavně – k sobě.
Ale co když bychom to udělali po svém?
Nepotřebuješ vonět jako eukalyptová víla každej den. Potřebuješ jen vnímat svoje tělo a svoje potřeby. A když se fakt spotíš, osprchuj se. Jasně. Ale když ne? Tak proč?
