Článek
Znáš to: „Počkej, až budeš mít svoje.“ „To se změní.“ „To je přirozené.“
Ne, ne a ještě jednou ne.
Ne každý člověk touží po dítěti. A přesto, když to řekneš nahlas, najednou jsi buď lhostejný sobec, nebo „někdo, komu jednou cvakne v hlavě a bude litovat“. Fakt? Proč?
„Děti jsou smysl života.“
Možná pro tebe. Ale proč by to měl být výchozí cíl pro všechny? Jsme různí. Někoho naplňuje práce, jiného cestování, dalšího třeba klid a ticho. A víš co děti nejsou? Klid a ticho.
Tahle romantizace mateřství a otcovství jako nejvyšší mety je extrémně únavná. A nebezpečná. Protože spousta lidí si pořizuje dítě ne proto, že opravdu chtějí, ale protože se to čeká.
Realita? Děti jsou náročné. A ne každý to chce.
24/7 služba. Žádný pauzy. Spánek na příděl. Ztráta soukromí, peněz, času, identity. Je to obrovská zodpovědnost – a přitom se to prodává jako lístek do Disneylandu.
A pokud někdo nemá zájem o tuhle jízdenku, měl by mít plné právo vystoupit. Bez keců. Bez soucitu. Bez otázek.
„Jednou budeš litovat.“
Možná. Ale možná taky ne. A rozhodně je menší průser litovat, že jsem si dítě nepořídil, než litovat, že jsem si ho pořídil. Protože to druhé už nevezmeš zpátky. A nezměníš tím život jen sobě.
Je to volba, ne diagnóza
Lidi bez dětí nejsou porouchaní. Nemají deficit. Nejsou neúplní. A už vůbec nejsou „méně dospělí“.
Jsou jen… jiní. A to je úplně v pořádku.
