Článek
Dva roky klid, najednou „platím moc“?
Celou dobu jsme fungovali bez problémů. Dohoda byla jasná – já mám dceru v péči, on si ji bere ob týden. Alimenty 5000, já řeším oblečení, obědy, pomůcky, on platí družinu a větší výdaje řešíme napůl.
A teď najednou mu to vadí.
- Přišel s nápadem na společný účet na výdaje dcery.
- Přestal chtít přispívat na družinu a další věci, protože „už dává dost“.
- Najednou chce vědět, co za těch 5000 kupuju.
A to mě naštvalo. O dceru se starám denně, oběhávám oblečení, jídlo, školu, kroužky… a on má pocit, že je to moc?
Střídavka? Fajn, ale ať to je fér
Když se začal cukat s penězi, přišlo mi férové říct: „Dobře, tak ať je střídavá péče a každý se o dítě postará napůl.“
- Každý si zaplatí výdaje sám – oblečení, boty, drogerii.
- Alimenty si navzájem vyrovnáme podle příjmů.
- Žádné další „dohody“, žádné výmluvy, prostě férovka.
A co na to on? To už nechtěl ani slyšet.
Buď se postarej, nebo plať víc
Takže moje rozhodnutí je jasné. Buď férová střídavka, nebo vyšší alimenty.
- Ex má vyšší příjem, nižší náklady, takže 7000 je úplně adekvátní.
- Jestli mu 5000 přijde moc, tak ať si dceru vezme napůl a stará se.
- Nemíním dál dělat všechno a ještě poslouchat, že si snad žiju na jeho účet.
Chce snižovat výdaje? Tak ať si to rozpočítá pořádně a uvidí, kolik péče o dítě opravdu stojí.
Co je lepší varianta?
Buď podám žádost o zvýšení alimentů, nebo o střídavou péči. Ale už se nenechám tlačit do toho, že budu všechno táhnout sama, zatímco on se bude vykrucovat.
Co myslíte? Má cenu tlačit ho do střídavky, když ji evidentně nechce, nebo jít rovnou po vyšších alimentech? Protože jedno je jisté – nechat si diktovat podmínky a tahat za kratší konec už nebudu.
