Článek
Levné, rychlé, bez otázek
Stačí jít do běžného supermarketu. Pět párků za 25 korun. Ideální večeře pro rodinu, když není čas ani peníze. Děti to mají rády, nemusíte nic vymýšlet. Ale co za touhle jednoduchostí stojí?
Párky jsou často směsí zbytkového masa, vody, pojiv, konzervantů, dusitanů a aromat. Jejich složení bývá těžko čitelné a někdy doslova děsivé. A přesto je kupujeme pořád dokola. Proč? Protože jsou levné. Protože „co jiného si má člověk dovolit?“
Chudoba na talíři
Když nemáš peníze, neřešíš bio, neřešíš kvalitu. Řešíš, co se dá sníst za co nejmíň. A právě v tom je tragédie párků. Jsou symbolem systému, kde si část lidí může vybírat mezi lososem a avokádem, zatímco jiní ohřívají třetí den po sobě ty samé gumové válečky v mikrovlnce.
Párky jsou často první volbou v domácnostech s nízkými příjmy. Jsou levné, syté a rychle připravené. Ale dlouhodobě se jejich konzumace může podepsat na zdraví. A to je právě ten problém – ti, kteří už tak mají méně, nakonec platí vyšší daň: zdravotní, sociální, i psychickou.
Co jsme si zvyklí považovat za „normální“
Je smutné, že jsme si zvykli na to, že některá jídla prostě patří „chudým“. Párek, instantní polévka, paštika. Jako by tahle jídla definovala určitou třídu. A pokud z ní náhodou někdo vystoupí a koupí si kus masa od řezníka nebo rybu, často slyší: „A na co si to hraješ?“
Jídlo se stalo třídním symbolem. To, co jíme, vypovídá o tom, kdo jsme a co si můžeme dovolit. A přitom by to mělo být základní právo jíst kvalitně, zdravě a s důstojností.
Když je párek víc než jídlo
Párek už dávno není jen o chuti. Je o volbě, která ve skutečnosti vůbec není volbou. Když nemáš peníze, nekupuješ párek proto, že ho miluješ. Kupuješ ho, protože je to jediné, na co ti zbylo. A to není důvod k oslavě, ale k zamyšlení.
Ne každý párek je špatný, a ne každý, kdo ho jí, je automaticky chudý. Ale neměli bychom přehlížet fakt, že tahle potravina se stala symbolem nerovnosti. Symbolem toho, jak moc jsme si rozdělili svět na ty, kteří mají na výběr, a na ty, kteří jen přežívají.
