Článek
Přijde červenec a co se stane?
Česko se zblázní.
Kdo neodjíždí, ten neexistuje.
Instagramy zaplaví nohy u bazénu, zmrzliny v ruce, drinky u západu slunce.
A za tím vším: přetopené dálnice, přecpané pláže, ceny v eurech, co vypadají jako výsměch.
Jet v létě na dovolenou je jako jít do IKEA 23. prosince.
Všichni tam jsou. Nikdo není v pohodě. A stejně to uděláš, protože se to tak dělá.
V červenci zažiješ:
– Dálnici D1 jako saunu bez větrání
– Ubytování za cenu měsíčního nájmu
– Vzduch, který se nehýbe, i když máš ventilátor u hlavy
– Děti, které místo moře chtějí Wi-Fi
– A pláže, kde místo mušlí najdeš jiné Čechy
A proč?
Protože jsou prázdniny. Protože jinak to „nejde“. Protože „děti mají volno“.
Ale když se pak vrátíš domů, jsi víc vyčerpaný než před odjezdem.
A dovolená, která měla být reset, je spíš důvod jít na neschopenku.
Já už tohle nehraju.
Čekám na září.
Moře je pořád stejně slané.
Letenky o polovinu levnější.
Děti zpátky ve škole.
A pláže prázdné jako první snídaně v hotelu.
Až tehdy začne skutečná dovolená.
Závěr:
Kdo jede v červenci, má nervy z oceli.
Ale kdo vydrží do září, má klid. A rozum.
Protože dovolená má být únik – ne festival výdrže.
