Článek
V roce 2023 se v České republice odehrál případ, který dodnes vyvolává vlnu emocí. Osmnáctiletá Kristýna (jméno bylo změněno) měla problémy s úzkostmi a trávila příliš času online. Její matka, přesvědčená o tom, že dcera „potřebuje radikální změnu“, ji bez jejího souhlasu umístila do soukromého „terapeutického centra“ na Moravě.
Centrum nabízelo léčbu závislostí, úzkostí i poruch chování. Ve skutečnosti šlo o místo s autoritativním režimem, minimem odborného dohledu a praktikami, které připomínaly psychický i fyzický nátlak. Klienti byli izolováni od světa, bez přístupu k telefonům, bez kontaktu s blízkými.
Kristýna po třech měsících utekla — a příběh zveřejnila na sociálních sítích. Video, kde popisuje spánek na holé zemi, křik „terapeutů“ a nucené „zpovědi“ před skupinou, mělo během týdne přes 2 miliony zhlédnutí.
Ministerstvo zdravotnictví se začalo o centrum zajímat až po mediálním tlaku. Podobných zařízení, která se tváří jako pomoc, ale fungují bez dozoru, je podle odborníků více. Rodiny, ve snaze „zachránit“ své děti, nevědomky platí desítky tisíc měsíčně za manipulaci a zastrašování.
Případ Kristýny rozpoutal veřejnou debatu o tom, kde končí výchova a začíná zneužívání. Vznikla i petice za přísnější kontrolu těchto zařízení, kterou podepsalo přes 60 tisíc lidí.
A Kristýna? Po útěku se svěřila psychologům a začala sdílet svůj příběh s dalšími mladými lidmi.
„Nebyla jsem závislá. Jen jsem chtěla, aby mě někdo vyslechl,“ říká dnes.
Od zveřejnění jejího videa se začaly ozývat další oběti. Mnozí popsali centra jako psychologická vězení. Spojuje je: tvrdý režim, nulový kontakt s rodinou, nátlak, a absence odborníků.
Jedna z bývalých klientek popsala, jak byla nucena veřejně číst seznam svých „hříchů“. Nedostatečné „doznání“ znamenalo trest – izolaci v tmavé místnosti bez oken.
„Psycholog tam nebyl. Jen lidé, kteří hráli roli autority,“ vzpomíná.
Psychologové varují: tyto metody mohou způsobit dlouhodobé trauma.
„Nejde o terapii. Jde o systematickou manipulaci skrze stud a strach,“ říká PhDr. Klára Malá.
Zarážející je, že mnohá z těchto zařízení fungují zcela legálně. Využívají právní mezery – nejsou zdravotnickými ani školskými zařízeními. Tváří se jako „osobnostní rozvoj“, čímž unikají kontrole.
Rodiče, často zoufalí a dezinformovaní, netuší, že platí desítky tisíc korun za praktiky bez odborného dohledu.
Kristýna dnes spolupracuje s neziskovkami, vystupuje na přednáškách a na sociálních sítích pomáhá dalším. Sdílí rady, jak rozpoznat manipulativní organizace a kde hledat bezpečnou pomoc.
„Chtěli mě zlomit. Ale já se rozhodla promluvit, i když to bolí. Už nikdy nebudu mlčet,“ uzavírá Kristýna.
