Článek
Když to koupí dítě v jedenácti
Můj syn má jedenáct.
Nemá občanku. Nemůže si koupit cigarety, alkohol nebo i obyčejný paralen bez souhlasu dospělého.
Ale energeták? Ten mu prodají s úsměvem.
Dost možná s příchutí „tropical rage“ nebo „ice blast“.
Vypil ho celý. Chtěl být „jako kluci“. Měl ho s rohlíkem.
O dvě hodiny později seděl na zemi. Tvář bílá. Ruce se mu třásly.
Srdce mu bušilo jako po běhu na pět kilometrů.
A já? Nevěděla, jestli mám volat záchranku, nebo mu dát pusu a doufat, že to přejde.
Energetické nápoje: legální droga s neonovým obalem
Reklamy to prodávají jako životní styl.
Sílu. Rychlost. Soustředění.
Ale to, co energetáky dělají dětskému tělu, by u jiného výrobku vedlo k zákazu.
– Nadměrné bušení srdce
– Úzkosti
– Nespavost
– Třes
– Dehydratace
– A v kombinaci s dalšími stimulanty? Reálné kolapsy.
Ale protože to neprodává dealeři v podchodu, ale chladicí box v Albertu, nikdo to neřeší.
Když jsem šla do obchodu, ptala jsem se prodavačky
„Prodala byste energeták mému synovi, kdyby tu byl sám?“
– „No… asi jo. To se tady neřeší.“
Takže jedenáctiletý kluk si může koupit nápoj, který má v sobě víc kofeinu než tři kávy.
Jen protože je to zabalené jako limonáda.
Kde je hranice?
Když dá dítěti cigaretu cizí člověk – voláme policii.
Když vypije panáka – je to mediální aféra.
Ale když si dá energeták?
„No jo, kluci to pijou, no. Taky jsme pili kofolu, ne?“
Ne. Kofola není to samé jako směs kofeinu, taurinu, cukru a chemie.
A co udělaly školy? Nic.
Zavolala jsem do školy. Učitelka pokrčila rameny.
„Taky je občas vidíme pít to před hodinou. Nemáme jim to jak zakázat.“
A přesně to je ten problém: nikdo nechce nést odpovědnost.
Pointa?
Mému synovi se udělalo špatně z věci, kterou může legálně koupit za 29 korun na každém rohu.
A když jsem to řekla ostatním rodičům, víte, co jsem slyšela?
„To se stává. Aspoň ví, že si příště dá pozor.“
Ale děti se nemají učit na vlastním kolapsu. Mají být chráněné dřív, než padnou.
