Článek
Už několikrát to nevyšlo, ale on si stále myslí, že ví líp
Nebyla bych naštvaná, kdyby se to stalo poprvé. Jenže tenhle vzorec se opakuje. Manžel má svou představu o výchově, já mám svou. Když dojde na spor, on se nehne ani o milimetr a já mám dvě možnosti: buď ustoupím, nebo jdu do boje.
A když ustoupím? Dopadne to špatně.
- Udělá to po svém, věří, že má pravdu.
- Situace se zvrtne a já pak žehlím následky.
- On je nešťastný, že to nevyšlo, ale místo přiznání chyby naznačuje, že za to můžu já.
A když se pak vše uklidní? Omluva. Přiznání, že se spletl. Jenže příště je to zase to samé. Jede se odznova.
Teď znovu v bodě zlomu. A já už nevím, co dělat
Opět jsme v situaci, kde kompromis neexistuje. Buď to bude podle mě, nebo podle něj.
A už teď vím, že pokud ustoupím, budu řešit následky. Ale jak ho přesvědčit, že se mýlí?
- Logika nefunguje. Argumenty odbude, protože „on to vidí jinak“.
- Zkušenosti ho nepřesvědčily. I když už několikrát viděl, že moje řešení bylo lepší.
- Hádky nechci. Ale mám se smířit s tím, že mě neposlouchá a dělá stejné chyby pořád dokola?
Nejde mi o to mít pravdu. Jde mi o děti. Až zase dopadne jeho nápad špatně, budu to já, kdo ponese následky. A nevím, jak mu to vysvětlit.
Je to problém v komunikaci, nebo prostě v něm?
Možná jsem málo asertivní. Možná neumím říct věci tak, aby je skutečně pochopil. Ale taky si říkám – co když se prostě nechce nechat přesvědčit?
- Co když ho víc zajímá pocit, že má pravdu, než to, co je opravdu nejlepší?
- Co když jde víc o jeho ego než o skutečný zájem o děti?
- A co když mu dojde, že se mýlil, ale prostě to nechce přiznat?
Mám trpělivost, ale opravdu to musím procházet pořád dokola? Musím se zase dívat na to, jak to nefunguje, jen aby si na konci přiznal chybu, ale příště dělal to samé?
Jak ho přesvědčit, že se plete, když nechce poslouchat?
Nevím, jestli existuje rada, která by mi pomohla. Nechci další kolo stejného scénáře. Nechci zase stát uprostřed následků a vědět, že jsem měla pravdu, ale nebylo mi to nic platné.
Takže co teď?
- Mám zůstat tvrdá a odmítnout jakýkoliv jiný přístup než ten svůj?
- Mám ustoupit a nechat ho, aby zase došel ke stejnému závěru jako vždycky?
- Nebo existuje nějaká třetí cesta, jak ho donutit vidět realitu dřív, než zase narazíme?
Jsem už unavená z toho, že on rozhoduje a já pak nesu následky. Jak mu otevřít oči, když je nechce otevřít sám?
