Článek
Zaskočení, zmatek, ticho
Chvíli jsem se na tu tubu dívala. Snažila se pochopit, co to znamená. Nikdy mi nic nenaznačil. Žádné podivné chování, žádné narážky. A přesto – byl to produkt, který běžně ženy doma nemívají. A ne, nebyl použitý, ale taky to nebyl úplně nový kus.
A co je na tom možná nejabsurdnější? My spolu oficiálně ani nechodíme. Nejsme zadaní. Je to takové „něco mezi“ – scházíme se, spíme spolu, trávíme spolu čas, ale žádné závazky, žádné definice. Přesto mě tohle úplně rozhodilo.
Mám se zeptat, nebo mlčet?
Napadlo mě všechno. Od nevěry přes sexuální experimenty až po to nejhorší – že žiju ve lži. Ale taky mě paralyzoval strach. Co když zjistím něco, co už nepůjde vzít zpátky? Co když ho tím obviním neprávem? Ale zároveň – jak si vysvětlit, že něco takového má schované ve skříni?
Myslela jsem, že mě to nerozhází. Ale rozložilo mě to
Připadám si trapně, že tohle vůbec řeším. Ale upřímně – kdybych našla kondom, taky by mě to rozhodilo. A tohle je snad ještě víc matoucí. Protože je to nečekané. Protože si hned vybavím ty všechny příběhy, kdy ženy zjistily, že jejich partner „žil dvojí život“.
A přitom je to někdo, s kým ani oficiálně nejsem. Ale city mám. A pocit důvěry taky. A tohle s ním silně otřáslo.
Hledám odpověď, ale bojím se pravdy
Zatím jsem se ho nezeptala. Bojím se jeho reakce. Bojím se, že se zasměje a řekne, že to nic neznamená – a já mu stejně neuvěřím. Bojím se, že se naštve, a já budu ta paranoidní. Ale nejvíc se bojím, že by mohl přiznat, že je v tom někdo jiný. A ne já.
Možná to nic neznamená. Ale možná taky všechno
Je to jen věc. Možná z legrace, možná omylem, možná z dřívějška. Ale ta věc ve mně otevřela něco, co jsem do té doby neřešila – nejistotu. Nedostatek komunikace. Otázky, které jsme si nikdy nepoložili.
A tak tu sedím, s hlavou plnou scénářů. Ne proto, že bych chtěla něco ničit. Ale protože někdy jedna malá tubička řekne víc než stovka slov.
