Článek
Rodinné oslavy bývají prezentovány jako symbol tepla, lásky a sounáležitosti. Ale co když tě po každé z nich bolí hlava, žaludek a nervy? Co když se tam necítíš vítán/a, ale jen tolerován/a? A co když tě nevyčerpá cesta, ale samotné „být tam“?
Říct, že nechceš jet na rodinnou oslavu, je v Česku pomalu svatokrádež. Jako bys řekl, že nenávidíš vlastní babičku. Ale mezi odmítnutím účasti a nenávistí je rozdíl – a je v pořádku ho cítit.
Proč lidé jezdí? Ze zvyku. Z viny. Ze strachu.
Mnoho lidí se účastní rodinných oslav ne proto, že chtějí – ale proto, že se to očekává. Že „by to bylo divné“, kdyby nepřijeli. Že by „se to řešilo“. Jenže pokud jedeš z pocitu povinnosti, tvá přítomnost je prázdná. A ty sám/sama z toho odjíždíš vyčerpanější než z osmihodinové směny.
Rodina není vojenská jednotka, kde máš povinnost nastoupit.
A láska se neměří podle toho, kolikrát se usměješ na tetu, co tě celé dětství ponižovala.
Emoční daň z „rodinné pohody“
Oslavy nejsou vždy o radosti. Jsou o křivdách pod kobercem, o pasivní agresivitě, o srovnávání, o rýpavých poznámkách:
– „Ty jsi ještě sama?“
– „Už si konečně našel pořádnou práci?“
– „Přibrala jsi nebo to jen dělá to světlo?“
Tohle není rodinné teplo. To je emoční manipulace v majonéze a obložených chlebíčkách.
A co když prostě nechci?
Nechci jet. Ne proto, že vás nenávidím. Ale proto, že tam ztrácím energii, ne ji čerpám.
Protože poslouchat opilé řeči strýce, který nikdy nic nevybudoval, ale ví všechno nejlíp, mě nedělá šťastnou.
A protože každá oslava končí stejně – já v noci přemýšlím, proč jsem si to zase udělal/a.
Co s tím?
- Říct to upřímně. Klidně diplomaticky, ale jasně. „Díky, nepojedu. Potřebuju si odpočinout.“
- Nastavit hranice. Nemusíš se omlouvat za to, že chráníš svůj vnitřní klid.
- Přestat si vyčítat, že nejsi „rodinný typ“. To neznamená, že nemáš srdce. Znamená to, že se znáš.
Závěr: Láska není povinnost
Máš právo říct ne.
Máš právo nejet.
A máš právo chránit se – i před vlastní rodinou, pokud ti nedělá dobře.
Protože milovat rodinu neznamená obětovat sám sebe.
A kdo tě má rád, to časem pochopí.
