Článek
Chtěla jsem jen udělat něco hezkého
Dovolená – čas odpočinku, slunce, dobrého jídla. Proč se to u nás změnilo v hádku století? Představovala jsem si spokojené tváře, nadšení a radost. Ale místo toho přišlo peklo.
„Tys nám to neřekla!“ - křičel manžel. „Tohle místo nesnáším!“ - fňukaly děti. „Nemáme na to!“ - řekli rodiče. Každý měl problém, jen já jsem si myslela, že dělám dobře.
Každý chtěl něco jiného
Jeden chce do hor, druhý na pláž, třetí do města. Jak se zavděčit všem? Očividně nijak. Moje představa relaxace s drinkem v ruce se rozpadla v minutě, kdy padla první výčitka.
„Proč jsi to nekonzultovala?“ Protože bychom se nikdy neshodli! Když jsem to konečně vzala do rukou a zařídila, výsledek? Rodinná rebelie.
Jsem vážně tyranka?
Chtěla jsem jen, aby si všichni užili týden pohody. Místo toho jsem špatná manželka, matka a dcera. Dovolená, která měla být snem, se změnila v noční můru dřív, než začala.
Každý měl jinou představu. Děti chtěly bazén a tobogány, manžel toužil po dobrodružství a rodiče si přáli klidné procházky po historických městech. Snažila jsem se vybrat kompromis, ale ukázalo se, že kompromis neexistuje.
Opravdu jsem udělala chybu?
Nejspíš ano. Měla jsem nejdřív zjistit, co vlastně všichni chtějí. Ale když jsem se o to pokoušela v minulosti, debata vždy skončila hádkou. A tak jsem to prostě vzala do vlastních rukou.
Teď přemýšlím, že dovolenou zruším. Než poslouchat výčitky, radši nikam nepojedeme. Ale v koutku duše mě to štve. Co kdybychom se přestali hádat a prostě si užili společný čas? Není právě tohle smysl dovolené? Možná by si to rodina měla uvědomit dřív, než přijdu o poslední zbytky nadšení.
