Článek
Od lásky k tlaku
Ze začátku to bylo jiné. Přirozené. Intenzivní. Milovali jsme se, kdy jsme chtěli, bez výčitek, bez měření. Jenže teď? Každý den čeká. A když se nic nestane, je otrávený. Naštvaný. Mlčí. Já jsem unavená, mám hlavu jinde, ale to ho nezajímá. Sex je podle něj povinnost. Jinak prý přestaneme být „skutečný pár“.
A víte, co je nejhorší? Začala jsem mít pocit, že jsem jen nástroj na jeho uspokojení. A že jakmile „nesloužím“, jsem k ničemu.
Vážně se láska měří počtem orgasmů?
Začala jsem o sobě pochybovat. Jestli nejsem vadná. Jestli jsem „málo ženská“. Ale pak jsem si uvědomila, že intimita není soutěž. A už vůbec ne nátlak. Sex má být součást vztahu, ne jeho podmínka. Jenže jemu to nestačí. On má v hlavě dogma: den bez sexu = špatný vztah.
A je jedno, jestli mám menstruaci, bolest hlavy, stres nebo prostě jen chuť na klid. Jakmile odmítnu, jsem ta špatná.
Když se sex stane důkazem loajality
Nejednou mi řekl: „Když mě nechceš, proč jsi se mnou?“ A já zůstala zticha. Protože jsem ho chtěla. Jen ne pořád. Jen ne na povel. Ale to mu nestačí. Potřebuje to mít denně. Potřebuje se ujistit. A já se pomalu měním ve funkci, ne ve ženu.
A když ho odmítnu? Vztek. Mlčení. Pasivní agresivita. A já si jdu radši lehnout dřív, jen abych nemusela čelit té dusivé atmosféře.
Sex ano. Ale ne za každou cenu
Miluju sex. Ale miluju ho, když je chtěný. Vzájemný. Ne vynucený tichem nebo výčitkami. Nechci, aby se z milování stal kalendářový rituál. Nechci se bát, že když dnes nebudu mít chuť, budu celý večer poslouchat, jak „něco není v pořádku“.
Nechci, aby moje tělo bylo důkazem, že ještě fungujeme.
Láska není sportovní výkon
Možná se někomu denní sex líbí. Možná někomu vyhovuje. Ale jestli mě miluješ, nemůžeš mě nutit, abych každý den dokazovala svou lásku tělem. Láska není jen fyzická. A když tě musím odmítat ze strachu, že selhávám, tak v tomhle vztahu selháváme oba.
Nechci být povinnost. Chci být chtěná
Jsem žena, ne rozvrh. A vztah, kde se počítají styky jako body v Excelu, není vztah, ale soutěž o výdrž. Chci být s někým, komu stačí vědět, že ho miluju – i když zrovna dnes nechci sundat kalhotky.
Protože když mě miluješ jen tehdy, když dostaneš, co chceš – tak to není láska. To je podmínka. A já už nechci žít podmíněně.
