Článek
Je to zvláštní, že jo? Když projdeš dveřmi McDonaldu, málokdy tě překvapí výhled: XXL mikina, litrová Coca-Cola, tác plný hranolků, 2× Big Mac a sedící postava, která už dávno vzdala souboj s vlastním tělem.
A teď přichází ten zjednodušený, tupý závěr:
„No jo, oni jsou tlustí, protože jedí McDonald’s.“
Ale možná je to naopak:
Oni jedí McDonald’s, protože jsou tlustí.
A protože už nemají jinam jít.
Fast food je jediný svět, kde tě nikdo nesoudí.
V bance se na tebe dívají skrz čísla.
V módním butiku skrz konfekční velikost.
Na Instagramu tě filtrujou podle toho, kolik máš přes pas.
Ale v Mekáči?
Tam můžeš být kdokoliv.
Nikdo se neptá, proč si dáváš druhý cheeseburger.
Nikdo tě neponižuje pohledem.
Obsluha ti usměvavě popřeje „dobrou chuť“ – ať jsi kdokoliv a jíš cokoliv.
McDonald's je bezpečná zóna pro lidi, které jinde nechtějí.
Ano, je to nezdravý.
Ano, je to kalorická bomba.
Ale je to taky předvídatelné, laciné, přístupné a bez otázek.
Zatímco restaurace ti nabídne menu za 250 Kč a pohled typu „vy se sem nevejdete“, McDonald’s řekne:
„Vem si tác, kámo. A klidně ještě přidej. My tě tu vítáme.“
A tak se opakuje cyklus.
Lidé, co se necítí přijímaní ve společnosti, jdou tam, kde nemusí nic vysvětlovat.
Najedí se. Pocítí chvilkovou úlevu. Vzápětí přijde výčitka.
A znovu hledají únik.
A ten únik je většinou… se sýrem, hranolkama a litrem koly.
Takže, proč jsou v Mekáči obézní lidé?
Protože mají hlad. Nejen fyzický.
Protože svět jim hází pohledy, poznámky a diety, ale nedává jim respekt, přijetí a pomoc.
Protože nikdo jiný s nimi nesedí u stolu.
A tak si sednou k tomu, kde na ně alespoň někdo neřve.
Třeba přes plastové okénko s nápisem „Objednejte si zde“.
A pointa?
Obézní lidé nechodí do McDonaldu, protože jsou líní.
Ale protože společnost je líná jim nabídnout něco lepšího.
A dokud jim nenabídne víc než „nejez tohle“ a „měj se rád“,
tak budou dál mačkat tlačítko „menu 3“.
Protože v tom světě je to jediný menu, co je na výběr.
