Článek
Měla jsem vztah.
Dlouhý. Vážný. Skoro „na pořád“.
A taky největší lekci života:
„Dobrá holka“ skončí většinou na dně, s iluzí v popelnici.
Byla jsem ta, co dává šanci.
Co chápe, že „má toho hodně“.
Co odpustí, že neodpovídá. Že zapomene. Že lže.
A pak jsem jednoho dne zjistila, že čím víc dáváš, tím míň si tě váží.
Od té doby mám novou strategii:
Nesázet vše na jednoho.
Neplést si flirt s budoucností.
Nepřehlížet červené vlajky, jen aby bylo teplo v posteli.
Jo, stýkám se s víc chlapy.
Jo, nemám „jednoho jediného“.
A ne, nejsem ztracená. Jsem opatrná.
Radši projdu třemi špatnými schůzkami, než abych se zase zamilovala do člověka, co mě rozdrtí jak prach.
Nechci partnera za každou cenu.
Chci muže, který si mě opravdu zaslouží.
A než si budu jistá, že je to on?
Nezavazuju se. Nepodléhám. Nestavím vzdušné zámky.
Možná mě někdo nazve courou.
Možná se o mně budou bavit u piva.
Ale víš co?
Na rozdíl od nich já aspoň vím, co chci. A co už nikdy nechci.
Závěr:
Nestřídám chlapy, protože bych nevěděla, co dělám.
Střídám je proto, že už sakra dobře vím, co nechci opakovat.
A dokud mě někdo nepřesvědčí, že má zůstat…
tak nebudu zůstávat já.
