Článek
Nešlo o život, ale o princip
Plátky byly tlusté. Ne jen trochu, ale pořádně. Tak, že kdybych si ho krájela sama doma tupým nožem, vyšlo by to nastejno. Slušně jsem prodavačku upozornila: „Chtěla jsem tenčí plátky.“ Odpověď? Úsměv. Nic víc. Žádné omluvné slovo, žádná snaha o nápravu. Jen letmý pohled, lehké pokrčení ramen a úsměv, který spíš než omluvu říkal: „A co jako?“
Nechápala jsem. Vždyť to není nic složitého. Nechci žádnou speciální službu, jen správně nakrájený salám. Je to opravdu takový problém?
Co se stalo se základní slušností?
Kdysi bylo běžné, že když člověk udělal chybu, snažil se ji napravit. Dnes? Místo omluvy dostane člověk aroganci. Nejde jen o tento jeden případ. Kolikrát se stane, že v restauraci dostanete špatné jídlo a obsluha jen pokrčí rameny? Nebo že si objednáte něco přes internet a přijde vám jiný produkt, ale zákaznická podpora vám jen oznámí, že je to váš problém?
Všichni chceme za svou práci dostat zaplaceno, ale proč se k ní někteří staví tak, jako by ji dělali z donucení?
Proč lidem nezáleží na tom, co dělají?
Tato situace mě donutila zamyslet se. Je to lenost? Nezájem? Nebo jsme jako zákazníci přestali něco znamenat? Když už člověk ani nemůže očekávat, že dostane to, o co žádá, co to vypovídá o společnosti?
Ano, je to „jen“ salám. Ale není to právě v těchto malých věcech, kde se ukazuje celkový přístup? Pokud dnes nezáleží na tom, jak někomu nakrájíme salám, proč by zítra mělo záležet na tom, jak se postaráme o zákazníka v bance, jak opravíme auto nebo jak postavíme dům?
Opravdu chceme žít ve světě, kde nic nefunguje správně?
Někdo si možná řekne, že přeháním. Ale podobné „drobnosti“ se dějí všude. Neochota, nepozornost, lhostejnost. Každý to zažil. A možná právě proto už spousta lidí rezignovala. Mávnou rukou a řeknou si: „Stejně to nemá cenu.“
Jenže má to cenu. Protože jakmile se smíříme s tím, že nedostaneme to, co chceme, že nás nikdo nebere vážně, že je v pořádku dělat věci napůl, kam to povede?
Dnes je to špatně nakrájený salám a úsměv drzosti. Zítra to může být lékař, který nás odbude, úředník, který odflákne svou práci, nebo řemeslník, kterému je jedno, jak postaví dům. A to už není jen maličkost.
