Článek
Nešla jsem tam kvůli penězům.
Nechtěla jsem zbohatnout.
Chtěla jsem jen „zkusit štěstí“.
Dali mi 100 Kč bonus. Bez vkladu.
„Pro zábavu.“ Tak to bylo napsané.
A tak jsem klikla.
Vyhrála. Pak prohrála. Pak vložila „jen dvě stovky“.
A pak už to jelo.
Kasina vědí přesně, co dělají.
Po výhře ti dají další šanci.
Po prohře ti dají slevu.
Po pauze ti pošlou notifikaci: „Vracíme ti bonus, pojď zpět.“
A ty si říkáš:
„Ještě jeden spin.“
„Zkusím to vybrat, jen co vyhraju zpátky vklad.“
„Vždyť je to pár stovek.“
Jenže ty stovky se změní na tisíce. A výčitky.
Nikdo nepozná, že jsi v tom.
Nepiješ. Nefetuješ. Nechodíš do heren.
Jen ti občas přijde výpis z účtu a ty si říkáš:
„Kdy jsem to vlastně všechno proklikala?“
A přesto to neřekneš nahlas.
Protože herní závislost je směšná.
„To je jen appka, ne?“
„To jsi fakt tak slabá?“
„To si nemůžeš říct dost?“
Nejde o peníze. Jde o to, že kasina hrají na tvoje nervy, ne na tvoje štěstí.
Hrají na úlevu. Na adrenalin. Na pocit, že tentokrát to vyjde.
A když to nevyjde? Nabídnou ti bonus. Cashback. VIP program.
A ty děkuješ.
Protože jsi zrovna úplně na dně.
A oni tě podrží přesně tak, aby sis myslela, že tě zachraňují.
Pointa?
Neprohrála jsem všechno. Ale přišla jsem o klid. O důvěru v sebe.
A hlavně – o iluzi, že mám věci pod kontrolou.
Kasina nejsou o štěstí.
Jsou o tom, že tě naučí hrát dál – i když už dávno víš, že prohráváš.
