Článek
Takto se dnes „vydělává“ na důchodcích
Zapomeňte na pomoc. Zapomeňte na slušnost. Dnešní call centrum není místo pro poradenství. Je to predátorská mašina, kde jsou důchodci jen čísla. Cíl: uzavřít smlouvu, dostat podpis, vyluxovat účet.
„Zavoláš, zahraješ trochu empatie, zmíníš inflaci, důchodovou reformu… A máš ho. Starší lidi se bojí budoucnosti. My jim ji prodáme.“
– pracovník call centra v anonymním rozhovoru
Skripty? Ne. To jsou zbraně.
Nejde o běžný hovor. Tohle jsou precizně napsané texty, které využívají psychologii:
- oslovení jménem,
- vyvolání pocitu viny („máte chvilku?“),
- falešná nabídka bezpečí („chceme vám pomoct s orientací ve financích“),
- a hlavně: mluvení bez přestávky, aby senior nestihl odmítnout.
„Neříkáme, co to stojí. Neříkáme, co se stane. Řekneme jen to, co je třeba, aby to znělo dobře. A když zavěsí? Máme další číslo.“
Důchodci jako lovecký cíl
Nikdo se netají tím, že nejvíc se prodá těm, kdo se neumí bránit.
- Starší lidé často špatně slyší, nerozumí „digitálním podpisům“.
- Bojí se zpochybňovat autoritu.
- A hlavně: věří slušnosti.
A přesně toho se využívá.
„Neříkám, že je podvedu. Jen jim neříkám celou pravdu. Oni si to domyslí – a to je moje výhoda.“
Kdo za to nese odpovědnost?
Firmy? Ne. Ty to kryjí.
Stát? Mlčí.Operátoři? Někteří mají výčitky. Ale když vidí výplatu, přejde je to.
Týdně se na důchodcích vytáhnou stovky tisíc korun, často za produkty, které nikdy nechtěli a nepotřebují.
Přesto není zákon, který by takové skripty nebo způsob volání jasně zakázal.
„My jim neříkáme lež. Jen jinou pravdu. Takovou, která se prodává.“
Shrnutí: Důchodci nejsou klienti. Jsou kořist.
- Nevoláme, abychom pomohli.
- Voláme, abychom uzavřeli smlouvu – a zmizeli.
- Vyděláváme na tom, že někdo věří lidem. A že už se neumí bránit.
A největší ironie? Čím slušněji mluvíme, tím větší škodu napácháme.
