Článek
Začalo to nenápadně. Podezřením.
„Ty jsi byla v kavárně bez něj?“
„Kdo je ten David, co ti lajkuje fotky?“
„Proč jsi v úterý neodpovídala skoro tři hodiny?“
Nejdřív jsem si myslela, že je jen víc žárlivý.
Pak mi začalo docházet, že ví věci, které by vědět neměl.
Pak jsem to našla
Byla to náhoda. Hledala jsem nastavení polohy, a v telefonu objevila aplikaci, kterou jsem si neinstalovala.
Nenápadná ikonka.
Po otevření: mapa. Moje trasa. Časové záznamy.
Každý pohyb za poslední týdny.
Zamrazilo mě.
Konfrontace? Ne popření – ale výmluva
Když jsem se ho zeptala, nezapíral.
„Jo, dal jsem ti tam to sledování. Jen chci vědět, že jsi v bezpečí.“
„Dělá to každý, jen to nepřizná.“
„Kdybys neměla co skrývat, nemuselo by ti to vadit.“
A tehdy mi došlo, že tohle není vztah. To je režim.
O co vlastně šlo?
O důvěru.
Která byla nahrazená kontrolou.
O lásku, která si plete starost s vlastnictvím.
A o muže, který se bál, že mě ztratí – tak raději zničil všechno, co nás spojovalo.
A i když to bolelo, cítila jsem se poprvé za dlouhou dobu svobodně.
Závěr: Když tě miluje, nebude tě šmírovat
Láska není GPS.
Láska není logování pohybu.
Láska není výslech, kam jsi šla a proč jsi byla online v 22:18.
Pokud tě musí špehovat, aby ti věřil, pak ti nikdy nevěřil – a ani nevěděl, co to znamená mít tě vedle sebe.
