Článek
Za pár dní mi bude čtyřicet. Jsem dvakrát rozvedený, mám čtyři děti, minimum volného času a obrovské alimenty. Přesto jsem asi nejšťastnější ve svém dospělém životě. Tenhle příběh bude o mužské síle, zkouškách a varlatech.
Ve zkratce můj příběh. Zní nevesele, ale je potřeba pro kontext. Od mala jsem byl takový hubený, neduživý chlapeček, tichý a neprůbojný. Kam jste mě postavili, tam jste mě našli. Hodně jsem koktal a zadrhával, takže jsem radši vůbec nemluvil, protože ostuda, nesebevědomí, strach.
Skoro jsem nejedl a vážil tak třetinu toho, co mí vrstevníci. Žádný sval, samá kost, křivá a ohnutá záda. Zdeformovaný hrudník, říkali mu ptačí, protože trčel podivně dopředu. Takže stud, nesebevědomí, záporná sebehodnota. Strach, že to někdo uvidí, zjistí, odsoudí, vysměje se mi. Takže jsem se nikdy nesvlékal, nechtěl jít do bazénu a na tělocvik. Byl jsem neviditelný.
V opožděné pubertě mi nějak nechtěl vyrůst pinďour, takže další dávku hanby. Zato mi vyrostla třetí koule. A já ve své nanicovatosti usoudil, že je to nádor a brzy umřu. A všechen ten strach, bloky a tak vůbec zapříčinili, že jsem se s tím smířil, přijal svou brzkou smrt jako fakt a odsoudil se k zániku. Tak jsem dál mlčel, byl neviditelný, nemastný a neslaný a pomalu umíral.
O deset let později jsem porad žil. Začal jsem kouřit trávu a chodit pařit, opravil si trochu hlavu a řeč. Postupně si vybudovat svaly, kterými zakryl křivou kostru. Našel si ženu a zplodil syna.
Léta běžela, další žena, další děti. Ale pořád jsem byl uvnitř ten malý, ustrašený kluk.
V druhém manželství jsem vydržel osm let. A většinu času jsem byl já tou ženou v domácnosti, já ten slabší, poddajnější a submisivnější. Léta jsem se ženou bojoval, hledal cesty jak to udělat, abychom byli spokojení a šťastní. Nechápal jsem v čem je problém, co je špatně. Jak bych taky mohl, nikdo mě nenaučil být mužem.
A když jsme se loni rozvedli, všechno se změnilo. Spadl ze mě obrovský kámen a já se konečně uvolnil. Posledních deset let jsem hodně studoval psychologii, abych pochopil svou ženu, neúspěšně. Ale pochopil jsem lépe sebe. Začal jsem následovat staré moudrosti, filosofie, otvírat si vědomí psychedeliky a tak. A někdy po novém roce jsem zažil velký spirituální posun, tantrickou masáž, která mi otevřela hlavu, spravila sebevědomí a celkově mě krásně nakopla. Hezky se mi to spojilo i s jógou a čakrama.
Letošní stav: korunní čakra otevřená a funkční. Krční čakra (mluvení a koktání) úspěšné zářící. Dělám hudbu, zpívám písničky a ženy milují můj hlas. Takže je krmím hlasovkama na dobrou noc a ony vrní blahem. Srdeční čakra, dobrý! Znám už svoje hodnoty, zjistil jsem co je špatně a jak být mužem. Konečně! Hruď je teď mojí předností, stejně jako hlas a bystrá hlava. Letos jsem poznal kouzlo dechu a energií, meditací. Takže bříško se mi pomalu plní životodárnou energií z vesmíru. Intuice mi posílá zkoušky, možnosti k růstu. A já rostu. Všechno je skvělý.
Ale jak jsem se celkově krásně otevřel a fakt o míle pokročil, začaly se mi projevovat i problémy, na které předtím nebyl prostor. Asi půl roku jsem pořádně nespal. Totálně se mi pochroumaly spodní záda, nemohl jsem vůbec chodit. Bez zjevného důvodu jsem dostal zánět močového měchýře. A začaly se objevoval potíže s erekcí. A já furt netušil, kde je zakopaný pes.
Nebudu vás napínat. Přišel jsem na to. Dal jsem si jointa, posadil se proti zrcadlu a dal se sebou řeč. Nejdřív to moc nešlo, ale pak jsme si to všechno řekli. Poslední, nejspodnější, kořenová čakra. Zdroj života, uzemnění, stability. Spojená se zády, močovým ústrojím, ledvinami, pohlavními orgány. Dělal jsem si zábaly ledvin, jedl vývary, chodil bosý v trávě. Nefungovalo to.
Pak mi to došlo. Já úplně zapomněl na svoje koule. Už dvacet let jsem se jich nedotkl. Ignoroval jsem je, dělal jsem, že tam nejsou. Přestože jsem plodil děti, nějak jsem zapomněl překontrolovat realitu a někde hluboko uvnitř v podvědomí pořád strašil ten ublížený, vystrašený, malý, umírající a znetvořený, nemilovaný kluk.
Tady je tedy můj, prozatím, poslední dílek skládačky. Je potřeba se vypořádat s tímhle zapomenutým traumatem a nechat ho odejít. Najít, jak metaforicky, tak skutečně svoje koule. Zvědomit je, ocenit, pochválit, poděkovat jim, poslat lásku. Naplnit je energií. Dám jim svoji sílu, aby i ony mohli posílat svou sílu zpátky. Zjistil jsem jak funguje Malý nebeský okruh, to je staré čínské taoistické cvičení na harmonizaci energie v těle. Začíná v místě na hrázi mezi análem a šourkem. Moudří mniši to věděli už před dvěma tisíci lety, možná dřív. Takže tak, moji milý.
A pointa je taková: mějte se rádi. Nechce svá traumata rozpustit a odtéct, už vás nemusí dál ovládat. A se svými démony nebojujte, obejměte je a pošlete jim lásku, oni pak sami přestanou být nebezpeční. Milujte svá těla, kultivujte svůj vnitřní život a svou životní energii. Radujte se. A chlapi, nezapomínejte občas pochválit a ocenit svá životodárná, energii dávající a život určující varlata.
