Článek
Jiskry, duhy a jednorožci. Od té doby, co se potkali, to byl jejich denní chleba. A cítili to oba úplně stejně. Vlastně to pro něj bylo dost překvapivé, i když to bylo přesně to, co by si přál, kdyby si troufl přát něco tak divokého. Raději si nepřál nic. Byl otrlý a zklamaný životem, trochu vyhořelý a unavený. Zažil nějakou bolest a uzavřel se tolik, aby byl v bezpečí. Ona se cítila nedoceněná, nepochopená a neviděná. On žil nezávazný život, jeho vztahy byly uzavřené v hranicích a mantinelech, které si stanovil, a na věci jako láska, vztah a vážnost tam nebylo místo. Bylo to příliš riskantní.
A teď, od prvního dne, co se potkali, to bylo všechno jinak. Samá duha, jiskry a jednorožci kálející duhové obláčky, které se měnily v marshmallows, takže i když jste do nich šlápli, rozhodně to nebyl důvod k pokažení nálady. Od první chvíle na něm visela očima. Mluvil a ona hltala každé jeho slovo. A on hltal její pozornost. Vždy, když se usmála svým okouzlujícím holčičkovským úsměvem, ústy plnými sněhobílých zubů a trochu přivřela oči, svět se zastavil a on byl najednou v bezpečí, v klidu, v ráji. Prostě ho úplně uhranula.
On byl po dlouhé době první, kdo ji viděl. S ním byla krásná, inteligentní, úžasná a žádoucí. S ní byl silný, moudrý, pevný jako skála v rozbouřeném moři. Spolu byli jako dvě sluníčka, jejich energie se násobila a když spolu šli, zářili. Jejich aury se spojily a když jste je potkali, museli jste si nasadit sluneční brýle, aby vám ta záře nevypálila oči. A takhle si žili. On žil z jejího úsměvu několik týdnů. Nemusel by pít ani jíst, spát ani dýchat, stačilo, aby se na něj usmála, a ten její sladký úsměv byl všechno, co potřeboval k životu.
Takhle se vídali několik týdnů a bylo to báječné. Na jejich prvním rande hrozně zmokli. A vůbec jim to nevadilo. Vlastně i přes tu obří průtrž mračen jako by se od nich voda odrážela a nemohla jim nijak ublížit. Když se na konci schůzky objali, svět se zastavil. Když se k sobě přitiskli, oba se uvolnili, vydechli a bylo to, jako by se v sobě rozpustili. Cítila klid, něhu a lásku. On cítil bezpečí, mír a měl silný dojem, že teď a tady je všechno v naprostém pořádku.
To vlastně bylo dost dlouho hlavní emocí jejich vztahu. V předchozích partnerstvích často přemýšlel a pochyboval. Bál se uvolnit, přijmout, přimknout se, protože měl pocit, že když to udělá, něco mu uteče. Někdo mu uteče. Měl své dívky rád, ale nechtěl si zavřít dveře k jiným, dalším dívkám. Měl vizi, že když bude dostatečně nad věcí, může mít mnoho dívek najednou a od každé si vezme něco a dohromady tak bude mít všechno. Úplně to nefungovalo. Dával jen část sebe, hodně bral, málo dával a ve výsledku nikdo nebyl šťastný.
S ní nebylo o čem přemýšlet. Bylo to, jako kdyby pomyslné pojistky v jeho hlavě, srdci a penisu byly najednou prostě přepnuté na zapnuto. A nebyl tam žádný prostor pro pochybnosti. Doprovázel ho ten zmiňovaný klid a pocit toho, že je zkrátka všechno v pořádku. Láska: zapnuto. Vztah: zapnuto. Klid: zapnuto.
Byli jako děti. Cítili se, jako by se zamilovali poprvé. Hodně si povídali a fascinovalo je, jak dobře si ve všem rozuměli a jak podobná témata řešili. Zkrátka, všechno bylo úžasné. Byli jako děti. I si to několikrát řekli. Byli jako ze školky, vodili se za ruce, culili se, objímali. Když trochu povyrostli a bylo jim tak dvanáct, políbili se a jiskry létaly vzduchem a zapalovaly oheň v jejich srdcích.
Po pár týdnech byli u něj doma. Přinesla víno, seděli na sedačce, tulili se k sobě a povídali si. Řekli si, že nemusí nikam spěchat, jsou přece ještě děti, ale ve vzduchu byla touha po spojení. A i trochu tlaku a strachu. V jednu chvíli přerušila povídaní a on poznal, že teď je ta chvíle, kdy musí přestat mluvit a konat. Líbali se, hladili, ale oba byli nervózní a kouzlo zmizelo v závoji obav a pochyb. Schoulili se sobě do náručí a oba měli slzy na krajíčku. Toužili se spojit, ale obavy je přemohli. Svěřila se mu, že má ze sexu strach, protože ho už nějakou dobu neměla a neměla muže jako on. On se taky bál, možná víc než ona a bylo to z něj cítit. Ve svém bezcitném období se mu stalo, že se pro nedostatek citu nedostavilo vzrušení ve chvíli, kdy to bylo třeba. Rozumem mu to nešlo vysvětlit, chtěl, ale tělo protestovalo. A teď se to dělo znovu a on panikařil. Navíc, všechno bylo doteď tak úžasné, že cítil, že pokud selže, přijde nenávratně o všechno. Když se tedy svěřili se svými strachy a obavami, trochu se tím uvolnili a ubezpečili se, že přeci o nic nejde. Jejich láska je natolik pevná, že je nějaký sex přece nemůže zlomit.
Šel se do koupelny trochu opláchnout. Stál před zrcadlem a omýval si tvář vodou. Ona přišla za ním, sedla si na záchod a začala před ním čůrat a přitom si povídali. Čůrat před někým není jen tak, je k tomu potřeba dost důvěry a uvolnění. Potom šel čůrat on. Stál nad mísou s pinďourem v ruce a snažil se uvolnit proud, ale nešlo to. Ona mu stála v zádech a povídali si a smáli se. Ona pak jako malá holka začala blbnout a poskakovat po koupelně, byli přece stále jen děti, trochu do něj strčila, on se smál a najednou se to všechno uvolnilo a on začal čůrat. Stres byl pryč, uvolnila ho, odblokovala. Stála u něj, hladila ho po zádech a po břiše, dívala se na něj a on klidně a krásně čůral. Byl odblokován, uklidněn, břímě opadlo a bylo to zase všechno v pořádku, Když skončil, otočil se k umyvadlu a omyl si penis vodou. Ona stála pořád vedle něj a vesele švitořila. Jak se myl, začal mu tvrdnout a ona to viděla. Otočil se k ní a políbili se. Bylo to tady, nastala ta chvíle. V objetí se dokolíbali do kuchyně, rychle z ní stáhl šaty, ona mu sundala tričko. Kalhoty spadli k zemi a stejně tak zbytek svršků i spodků. Tiskl se k ní svojí erekcí a jejich ústa se ochutnávala a olizovala. Jemně, ale rázně ji dostrkal k posteli a ona se rozhodně nebránila.
Jak se původně báli, nakonec vůbec neměli proč. Ona byla nádherná, štíhlá, opálená a krásná, s dlouhýma nohama a krásnou prdelkou. On byl svalnatý a pevný a milovali se dlouho, střídavě pomalu i rychle, zepředu, z boku i zezadu a vydrželi tak mnohem déle, než by si troufali pomyslet. Když skončili, celá postel byla mokrá její vláhou. Jejich první nesmělé milování se stalo romantickou verzí pornofilmu a oni unavení, překvapení a spokojení leželi ještě dlouho v objetí a hluboce dýchali.
Jakmile dospěli a odemkli i tuto možnost, promilovali zbytek víkendu a byli sebou nadšení. Vrcholem bylo, když se jednou večer dívala z okna a on jí pomiloval přímo na okenním parapetu. Byla tak vzrušená, že tekla jako vodopád a orgasmus střídal orgasmus. Když skončili, byla celá podlaha úplně mokrá.
Později nastaly horší dny a nesoulad. Duha se rozpustila a ukázalo se, že není vše tak růžové, jak se zdálo. A že láska není jen o tom, že se všechno daří a samo plyne, ale že je to i o přijímání rozdílností a kompromisech. Zjistili, že spolu možná nebudou navždy, dost možná je to celé jen další epizoda. Ale to nevadí. I přes vědomí toho, že to celé může brzy skončit, až se magie vypaří a energie vytratí, neztratili naději. Usmívali se dál na sebe a těšili se na každé další setkání.
Teď jsou každý sám doma, ve svých původních životech, se svými závazky a povinnostmi. Duha a jednorožci už nejsou tolik vidět a celá ta záře trochu opadla, ale on i ona se stále snaží a stále těší, protože ví, že tohle je teď jejich úkol. Pomalu a klidně budovat vztah. Naučit se respektovat odlišnosti. Najít společný rytmus, najít shodu i v jinakosti. Nezaleknout se svých starých zvyků a pomalu v sobě změnit to, co už neslouží.
Rád bych řekl, že žili šťastně až do smrti, ale není to pravda. Prostě žili dál, chvíli spolu a chvíli každý sám. Intenzita se změnila, přišly nálady, únava a stres. Ale pojistky byly stále nahoře. Láska: zapnuto. Vztah: zapnuto. Víra: zapnuto.
Zdroj: autorský text
