Článek
Takové myšlenky vás možná napadnou při pohledu na všudypřítomné reklamy a články o filmu Barbie s Margot Robbie a Ryanem Goslingem v hlavních rolích.
Jo, říkal jsem si to taky. Vypadalo to plytce, barevně a nenáročně. Ale zajímalo mě to. A tak jsme s manželkou odložili děti k prarodičům a vyrazili. Říkal jsem si taky, že to bude takové nutné zlo, pokud chci, aby moje žena vydržela tři hodiny u Oppenheimera, nějak zkousnu tohle.
Už před vstupem do promítacího sálu čekal menší šok, velká část publika totiž byla oblečena v růžové, chlapce nevyjímaje. A pár slečen jako by té panence z oka vypadlo. A všichni si fotili selfie. Děsivé.
Moje předsudky rozprášila hned první scéna, odkazující na legendární Kubrickovo 2001: Vesmírnou Odyseu. Dávala tušit, že tohle nebude jen trapná hollywoodská limonáda, ale něco víc.
Úvod přeci jen jede na vlně zpěvu, tance, barviček a plastovosti. V Barbielandu je všechno dokonalé, klasicky, ale netrvá to dlouho. Pak se k mému překvapení začaly řešit docela vážné a důležité věci, byť povrchově. V průbehu Barbie dostane existenciální krizi, řeší smrtelnost, ženství, očekávání od okolí a tak. Uteče do opravdového světa a vidí, že většina toho, co si myslela (nebo spíš nad čím nepřemýšlela, protože v dokonalém světě netřeba nic řešit) je jinak. Přidá se Ken, který pro změnu objevuje své potlačené mužství a prostě se učí být chlapem.
Řeší se vztahy, feminismus, partnerství, rodičovství, role ve světě a tak, přičemž je tam nejeden velmi dobrý point. A přitom je to pořád zábava, dobře to šlape a kýčovité je to tak nějak stravitelně. Pro někoho to může být na škodu, pakliže přisel na tu nenáročnou limonádu. Jsou tam chvíle k zamyšlení, obzvlášt pokud se díváte s partnerem nebo partnerkou a nejste úplný zabedněnec. Nejednou jsem si říkal: „Aha, tak v tomhle jsem asi stejnej hňup jak ten Ken.“ A nutilo mě to se zamyslet nad vlastním vztahem a chováním v něm, což je katarze, kterou bych od zrovna tohohle filmu nečekal.
Pokud budete koukat pozorně, ve vedlejších rolích objevíte rovnou tři herce ze seriálu Sex Education. A když na scénu přijde „Trhlá Barbie“, tak nějak jsem si vzpoměl, že jsem si jako dítě s těma sestry „bárbínama“ vlastně taky hrál, čmáral na ně, trhal jim hlavy a kroutil nohy a že nás takových evidentně bylo víc, protože přesně tahle zmučená Barbie tam je a radí „Stereotypní Barbie“, jak se vypořádat s problémy. Ryan je vysekaný na můj vkus až nepřirozeně, ale hraje dobře. Margot je krásná, lidská a citlivá a v závěru scéna s paní „vynálezkyní“ je dojemná. Will Farrel podivín jako vždycky.
Takže long story short: je to dobrý. Můžeš na to jít, i když jsi chlap, a jo, bude tě to bavit. Tak se neboj růžový a zkus to, minimálně abys pak v hospodě mohl fundovaně nadávat, jaká to byla kravina. Pro holky není co řešit, nezbývá než doporučit.
