Článek
Bude mi brzy čtyřicet a zažil jsem ještě dobu, kdy nebyl internet. Informace jsme získávali od starších a zkušenějších, případně velice omezeně z televize nebo knih, pro které jsme ale museli do knihovny, kam já rozhodně nechodil. V televizi byly tři programy s velice omezenou nabídkou zábavy. Já jako kluk vstával ráno hned s východem slunce a často pak seděl pod peřinou u televize a čekal, kdy začnou vysílat první pohádky, aby mi snad něco neuteklo. V noci se nevysílalo, na obrazovce byl jen takový zvláštní znak doprovázený dlouhým táhlým tónem nebo zrnění. Mobilní telefony neexistovaly. My neměli ani normální stolní telefon s otáčecím číselníkem. Když někdo potřeboval telefonovat, byly tu telefonní budky. Ale pro mě nebyly důležité, nikdo z mého blízkého okolí stejně telefon neměl.
Občas se tedy neubráním nostalgickému vzpomínání a lamentování, že za nás bylo líp a dřív si děti víc hrály venku a nečuměly pořád do telefonu jako teď. Ano, byli jsme víc na vzduchu (který byl ale mnohem znečištěnější než teď), běhali jsme venku s kamarády a dělali věci, které dnešní děti nejspíš nedělají, nebo ne tolik. A možná je to dobře. Lezli jsme na stromy a skály a padali z nich, prali se a rozbíjeli si hlavy kameny, lámali si ruce a nohy při jízdě na kolech, zapalovali věci (občas chytla louka nebo les), kradli jsme sousedům ovoce ze zahrad. Starší děti pak kouřily, pily alkohol a první sexuální zkušenosti často přicházely dříve než je zákonem doporučený věk.
Když manželka navrhla, že našemu dvouletému synovi pořídíme tablet, byl jsem proti. Nebude přece čumět do nějakého blbého tabletu! Ať radši běhá venku jako my! No a čas ukázal, že ten tablet nebyl vůbec špatná volba. Teď máme syny dva. Staršímu je pět a mladšímu tři. Kluci mají svoje tablety, přístup k videím na Youtube Kids. Když chtějí nějakou hru, musíme jim jí schválit přes rodičovskou ochranu. Přístup k celému internetu nemají, vystačí si s video obsahem, který se, i přes pro mě značnou bizarnost, ukázal skvělým zdrojem informací pro jejich mladé mozečky.
A co si budeme povídat, je fajn si někdy moci trochu přispat, obzvlášť když děcka vstávají s východem slunce (jako dříve já). Vezmou si tablet, koukají na pohádky a táta s mámou můžou po náročném týdnu o víkendu spát někdy třeba až do osmi nebo dokonce devíti hodin! Pohodlnost, namítnete. Ano. Kdo má děti chápe, že odpočinek je nutnost a nedostatek spánku denním chlebem.
Takže kluci měli své tablety a já měl najednou skrze ně vhled do úplně jiného světa. Světa, do kterého bych se sám nikdy nedostal. Poznal jsem Minecraft, Robblox, Blippiho. Youtubery, trendová videa. Skibidi Toilet. Uslyšel jsem hudbu, kterou bych si sám nikdy nepustil. A k mému milému překvapení je toho mnohem víc. Zatímco my spali vyčerpaní prací, vařili, uklízeli a prali, kluci, ty malé houby, nasávali vědomosti. Takže jsem postupně zjišťoval, že starší syn v brzkém věku pozná všechny základní barvy a umí je pojmenovat. Umí napočítat do dvaceti. Zná zvířata. Umí poznat písmena a některá slova. Zpívá písničky. V Minecraftu dovede postavit překvapivě propracované stavby. Jeho postřeh a reflexy ve hrách jsou lepší než moje. Tohle všechno dovede, aniž by ho to někdo z nás učil, do nějaké doby dokonce bez toho, abychom to vůbec tušili. Čas od času mě překvapí nějakou nově nabytou znalostí a zručností. A ještě jeden obrovský benefit to má. Všechno tohle zvládá ve více jazycích. Česky umí od nás, z videí umí plynně anglicky. Často mě dokonce naučí nějaká slova nebo věty, které sám neznám.
Takže až zas budete nadávat, jak jsou ty dnešní děti líné, pořád s mobilem v ruce a že za nás to bylo všechno lepší, zkuste se zastavit a přijmout fakt, že dnešní doba prostě není stejná jako byla ta, v níž my byli dětmi. Že asi nechcete, aby byly děti samy venku celý den bez dozoru a vyváděly věci, které jsme vyváděli my. Že možná neumí vyrobit výbušninu a nafouknout žábu brčkem, ale umí jiné, v současnosti mnohem využitelnější věci. A že když nebudeme úplně omezení, můžeme se od nich naučit my něco nového. A nezapšknout, nezatuhnout, ale držet prst na tepu doby a alespoň sledovat jak to dnes je a jak to bude v budoucnu, kdy oni budou řídit svět a my už budeme patřit do starého železa.
