Článek
Nedávno jsem dostala vinyl se soundtrackem staré dobré hry Posel smrti, takže jsem si jí připomněla. Hudba je věc jedna, ale druhá je tajuplná atmosféra ve hře plné tajných chodeb, temných zákoutí - a to nejen strašidelného domu, ale i lidské duše.
Nejedná se o recenzi nebo návod ke hře, je to jen moje shrnutí a osobní názor na hru. Článek samozřejmě obsahuje i spoilery.
Kapitola 1 – Návrat budoucího
Hra začíná zhusta, a to smrtí Williama Gordona, co píše dopis svému vnukovi Samuelovi. Ten pak přijíždí na pohřeb a rozhodne se několik týdnů zůstat na venkovském sídle jménem Black Mirror. Samuel tu kdysi žil, ale má na to zlé vzpomínky, protože tam při požáru, co on sám zavinil, uhořela jeho žena. Dnes tu bydlí jen Williamova manželka Viktorie, jejich syn Robert, co je ředitelem nedalekého blázince Ashburry, sluha Bates a podkoní se zahradníkem. Na návštěvě je i rodinný lékař Hermann, který Samuelovi slíbí, že mu v sedm hodin poskok Mark přinese Williamovy věci, co má u sebe. Samuel se potuluje se kolem, čte si v knihovně, kde se dozví historii – rod založil Marcus Gordon, co porazil svého zlého bratra Mordreda. Akorát, že díky Mordredovi leží na rodu jakási kletba, co může nadělat slušnou paseku… Samuel se dále baví s příbuznými a zaměstnanci sídla, ale jedno mu nesedí – detektiv Collier, co Williamovu smrt vyšetřuje, všude vykládá, že to byla sebevražda. Samuel si tak jistý není, i když dveře byly zamčeny zevnitř, nikde nebyly známky cizího vniknutí a podobně. Navíc na zdi věže, ze které William spadl, je podivný červený symbol, co si vyfotí, a povaluje se tam jakási starožitnost s runou. Další část starožitnosti měl věčně opilý zahradník, ale prodal jí do zastavárny u Murraye, aby měl na chlast. Samuel pak v polorozpadlém křídle hradu nachází roztrhanou fotku neznámého muže. Ptá se obyvatel sídla a okolí, jestli ho neznají. Všichni tvrdí, že ho neznají, ale není to pravda, ve skutečnosti bydlel na pozemcích sídla, než byl zavřen do blázince, jak se později ukáže.
V nedaleké vesnici Willowcreek, kde Samuel hledá Murrayovu zastavárnu, se dá do řeči s malým chlapcem Vickem, pak dojde do hospody, kde vyslechne pár štamgastů a barmana a zjistí, že William se choval v poslední době docela podivně, stranil se lidí, v noci chodil do kostela… Murray taky není doma, a tak Samuel jde do kostela, kde se ptá hrobníka na Williama. Ten zopakuje tvrzení z hospody, že tam chodil v noci, ale víc by věděl otec Frederick, který tam zrovna není. No a sedmá už se blíží, takže náš hrdina běží k bráně sídla, kde mu lhostejný Mark předá Williamovy krámy. Samuelovi se povede vyřešit hádanka a ejhle, klíč od dědovy pracovny je na světě. V pracovně ve věži je to jako z hororu, navíc se zabouchnou dveře a jiná cesta než oknem dvacet metrů přímým letem, není. Tak se aspoň se Samuelem dočteme ve Williamovu deníku, o co jde. Will hledal jakési klíče, co by mohly zarazit Mordredovu kletbu. Jeden klíč by měl mít Dergham Gordon z Waleského panství, druhý dal Jamesovi (týpek z roztrhané fotky) a třetí měl on sám. Čtvrtý nenašel, ale zhruba věděl, kde hledat.
Samuelovi se povede nožem vypáčit zámek, uniknout z věže, ale venku na půdě omdlí.
Kapitola 2 – Zpět za světlem
Následuje noční můra, ve které lze vidět, jak se zahradník topí v jezírku. Samuel se probouzí, a Bates s Robertem vysvětlují, že na půdě odpadl. Super. Jelikož Samuela furt bolí hlava a musí na to brát prášky, tak asi omdlívá každou chvílí. Taky se dozví, že zahradník se utopil v jezírku za domem. Podle věhlasného detektiva Colliera se tam známý ožrala motal, spadl a v panice se utopil. Ten blb by nevyřešil ani krádež lavoru. Samuel se jde kouknout k jezírku, něco se v něm leskne, tak ho vypustí, najde klíč od zahradníkovy truhličky s vyděračským dopisem a další divný červený symbol, tak si ho vyfotí. Jde do Willowcreek, ale Murray v zastavárně film nevyvolá a ani mu nevydá zastavenou starožitnost. Samuel jde k doktoru Herrmannovi, kde je to fakt divný, protože u popelnic se povaluje podezřelý dopis, popelnice je zamčená a doktor zaboha nechce vydat zahradníkovu směnku na starožitnost. Je třeba ho pomocí Marka odlákat, směnku ukrást plus si udělat kopii klíče od popelnice. Doktor souhlasí akorát s vyvoláním fotek, co trvá děsně dlouho, mezitím vyzvednete u Murraye starožitnost a několikrát prolezete celou mapu, než to udělá. Pak si Samuel konečně fotky vezme a kopií klíče otevře popelnici, kde jsou lidské ostatky. Jak jinak. Je tam i zahradníkovo oblečení, ve kterém je diamant, co zapadá do starožitné věci. Super. Pak se jde do kostela, kde už je konečně farář a když se ho Samuel ptá, co že tam jeho děda dělal, tak se prý děsně zajímal o zvonici a celé noci se tam zavíral a něco zkoumal. Aby ne, je tam tajná chodba, co se otevírá pomocí starožitnosti. V tajné kryptě je hrob samotného Marcuse Gordona, zakladatele rodu. Samuel si vezme jeho klíč, jenže se nemá dostat jak ven. A navíc se propadne dolů, do dolu. Následuje bloudění v dole, kde umřelo spousty horníků na následek výbuchu. Po dlouhých klaustrofobických peripetiích se neohrožený hrdina dostane ven, utká se s vlky a jde si lehnout, neboť zítra ho čeká cesta do Walesu pro další klíč.
Kapitola 3 – Skryté dědictví
Opět je tu zlý sen, tentokrát je v lese na obětišti masakrován malý chlapec Vick. Samuel i tak odjede do Walesu, k příbuzným na další sídlo, kde chce prohledat hrobku pana Derkhama. Jenže ani teta Eleanor, ani sluha Louis ho tam nechtějí pustit. Nezbývá než se spojit s podivínským strýcem Richardem, co je pořád zalezlý ve věži domku, furt něco vynalézá a nejde mu to a Eleanor je kvůli tomu na něj naštvaná. V noci se Samuel díky Richardově pomoci vplíží do hrobky, vyřeší nejsložitější rébus hry a objeví se v podzemí u Derkhamova hrobečku. Odklopí víko jeho rakve a GAME OVER! Hlavička šmik pryč. Takže, znovu a lépe, starší save, druhý pokus, deaktivování obranného mechanismu… ale musím říct, že jsem málem dostala infarkt. Navíc to není ani první ani poslední moment ve hře, kde Samuel může umřít. Ale, Derkhamův klíč máme, tak se můžeme vrátit zpátky na starý dobrý ponurý Black Mirror.
Kapitola 4 – Zapomenuté pouto
Po návratu Samuela nečekají dobré zprávy. Malého Vicka našli roztrhaného vlky v lese (dle dedukce trouby Colliera), Robert se ztratil cestou zpátky z blázince, a navíc se počasí zbláznilo, takže je furt tma a prší. Ve Willowcreek se Samuel dozví, že klučina byl zabit na obětišti Stonering, tak se tam vydá. No a tam už chrabře pátrá detektiv Collier, co by si nevšiml ani toho, kdyby tam vtrhla žirafa. Záhadný červený symbol na kameni okomentuje tím, že je to nejspíš něco jako turistická značka, krev na obětním obelisku si vysvětluje tak, že chlapec na něj vylezl ve snaze uniknout vlkům. Detektivovi unikne pro změnu kapesník s erbem Gordonových, tak jej Samuel snadno sebere. Pak v dešti docourá do doktorova domu, ten zrovna pitvá Vicka a sdělí mu, že ho nezabilo zvíře. Samuel jde domů, najde tam ale dopis od Jamese, kde Williama oslovuje jako otce. Tady se děje něco divného, Samuel chce po Victorii vysvětlení. Ta mu to řekne, že James byl skutečně dědův nemanželský syn, no a pak ho požádá, aby šel do Ashbury se kouknout po Robertovi. Samuel tam jde a rovnou se rozhlíží i po Jamesovi, ale ten zrovna utekl. Jamesův spolutrpitel ve vedlejší cele navíc zmateně vysvětlí, že Robert je druhý Mengele, co dělá na vězních pokusy a zabíjí je a že Jamese nechce zaboha propustit. Rodinka k pohledání! Uprchlý James se skrývá na majáku Sharp Edge. Samuel jde tajuplného strýce najít, ale je málem znovu zabit. Díky hrací skříňce smrt odvrátí a dozví se, že William chtěl, aby James s nimi žil v sídle, ale Robert si to nepřál a nechal Jamese zavřeného v sanatoriu. Taky synovci vysvětlí, kde najít jeho klíč. Je to v podzemí Black Mirror, ve sklepě pod sklepem. Katakomby, kam oko dohlédne. Když Samuel tam dole získá další klíč, rozbolí ho hlava a jde hajat.
Kapitola 5 – Zpověď pravdy
Klasicky začínáme noční můrou, tentokráte na pitevně a můžeme si užít detailní pohled na Hermannovu useknutou hlavu. Musím říct, že Samuel se vážně moc nevyspí. Já, když mám noční můry, jsem pak celý den jako mrtvola. Ale ten, kdo je doopravdy mrtvola, je Robert. Samuel se tedy vydává v hrozné bouřce do Ashburry, kde mu řeknou, že strýce našli mrtvého u majáku a vedle něj byl traumatizovaný James. Je to tedy jasné jako facka, kdo vraždí. Jenže ve své cele se James houpe oběšený. V kapse má Robertovy klíče. Jeho soused vykládá, že James nikoho nezabil, ale že vraha viděl, ovšem neřekl, kdo to udělal. K tomu je na zdi krví napsáno Samuel. Ach jo. Kdyby tu byl Collier, začal by podezírat asi umyvadlo. Ten tu není, místo něj je tu naštvaný doktor Smith a Samuel musí pryč. Jde prozkoumat maják a hle, další červený symbol. Zdá se, že ten, kdo zabíjí, je i kreslí. Samuel se chce jít zeptat Hermanna, ale ten leží na pitevně mrtvý i s useklou hlavou. Na Samuelův žaludek je to trochu silná káva, ale nakonec nemá problém se mrtvého dotknout, protože svírá jakési vlasy, které sebere. Jsou černé, jako měl James. A na umyvadle je zase ten symbol, jen se pokaždé liší obrázek uvnitř něj. Nahoře v baráku potká Colliera. Ten je štěstím bez sebe, že našel vraha a nepřijde mu divné, že se Samuel producíruje v domě, kde je mrtvola. No, ale detektivovy detektivní schopnosti jsme si už probrali. Takže se jdou získat vlasy Jamese do kaple, ale po prozkoumání v mikroskopu to není on. Další černé vlasy má podkoní – ten sice utekl, ale vlasy jsou v čepici. Ten to taky není. Alespoň už se lze dostat do Robertovy pracovny, třeba budou nějaké odpovědi tam. A taky že ano. Na zdi je obraz neznámého muže, co má na krku další klíč, ale hlavně je tam trezor, kde leží závěť. William vydědil Roberta a zbytek odkázal Samuelovi a Jamesovi! No paráda. Navíc spolupracoval s doktorem Hermannem na pokusech a taky ukryl dopis, určený Samuelovi, kde je i rodový prsten. Když se pak Samuel zeptal Viktorie, kdo je na tom obraze, tak řekla, že Lothar Gordon. Kdysi dělal doktora v Ashburry, ale zbláznil se a je tam pohřben. Takže logicky cesta míří k jeho hrobu. S pomocí faráře se povede najít Lotharovo místo posledního odpočinku, a tedy i jeho klíč. A poslední, Williamův, získá z jeho mrtvoly, kterou na hřbitově vykope. Takže je máme komplet. Jenže u kostela je Batesův kočár a on sám jde ke zpovědi. Samuel se vydává za kněze a dozví se strašnou pravdu. Všechny ty vraždy má na svědomí on sám! Je posedlý kletbou, nebo prostě totální cvok. Takže, sny nebyly sny, ale to, co on sám v tu chvíli dělal…
Kapitola 6 – Pohleď skrze zrcadlo
Tak tedy nezbývá nic jiného než se vydat do katakomb k zrcadlu. Díky červeným symbolům a rodovému prstenu se lze dostat do labyrintu, kde se vyřeší pár puzzlů, hlavně je důležité se nekoukat do otvorů ve zdi… a pak se konečně po bloudění sem tam otevře tajný vchod do místnosti s oltářem. Samuel udělá pomocí klíčů a krve rituál a zrcadlo se uzavře. Jenže Samuel se nedokáže vyrovnat s tím, že zabil několik lidí včetně malého chlapce. To je moc i na něj. Tak se rozhodne skočit z věže…
Moje dojmy
Byla jsem nadšená z ponuré atmosféry, mám ráda stará sídla a detektivky, co se v nich odehrávají (v Poirotovi se to sídly přímo hemží) a když to propojím s mým oblíbencem Radkem Brzobohatým, co daboval Williama a Batese, tak jsem byla nadšená. Ovšem nějaké věci vázly, třeba jsem nechápala rodinné vztahy Gordonových. Vím, že William a Viktorie jsou manželé, rodiče Roberta a Samuelova otce, ale proč jim tedy Samuel vyká a říká jménem, a Robert taky? Nevím, asi to tak v aristokratických rodinách je. Navíc, v závěti není zmíněn Samuelův otec. Ale to se dá vysvětlit tak, že před nějakou dobou zemřel. Nebo, co Samuel dělá za práci? Jestli vůbec dělá, šlechta většinou nedělá nic, mají výnosy z pozemků a z toho žijí. Studoval něco? Prostě o něm nic nevím, jen to, že omylem zapálil barák, kde umřela jeho žena, furt ho bolí hlava a asi trpí duševní poruchou, ale co třeba dělal těch 10 let mezi tím? Cestoval? Chlastal? Asi na tím moc přemýšlím. Taky by mě zajímalo , kdo a jakým mechanismem postavil ten oltář na konci, normálně bych řekla že ho ovládá počítač, ale ty v době Marcuse a Mordreda nebyly. A jak to, že to vůbec funguje, když je to tolik set let staré? Normálně stačí, když nějakou věc pár let nepoužíváte, a hned se to rozbije. Možná kouzla? Nechme to být. Jinak jsem si hru užila. Lokality jsou nádherně udělané, je to stará hra, ale i tak to vypadá moc dobře. Hudbu taky musím pochválit, úvodní melodie je pecka a celkově i díky hudbě má hra ten správný tajuplný vibe. Dočetla jsem se, že má být další pokračování – ne dvojka a trojka, ty vyšly dávno a za moc už nestály, ale zbrusu nový díl od původních tvůrců, to by mohlo být super. Staré hry jsou teď hodně v oblibě, tak by se s tím dalo jistě něco dělat. I já se k Poslu smrti vždycky ráda vrátím!
