Článek
Představte si, že se dozvíte skvělou zprávu.
Díky umělé inteligenci zvládne jeden člověk práci, kterou dříve dělali tři. Pro firmu je to ohromná příležitost. Pro zákazníka možná také. Pro investora téměř jistě.
A pro ty dva zbývající? To nevíme. Možná dostanou jinou práci. Možná se naučí něco nového. Možná firma díky vyšší produktivitě poroste, a nakonec zaměstná ještě víc lidí. A možná také ne.
Právě to mě na podobných zprávách začíná znepokojovat. Ne jejich úspěch. Ten je vlastně sympatický, zasloužený a sám bych se usmíval, kdyby to byla moje firma. Popuzuje mě samozřejmost, s jakou dokážeme vyprávět první polovinu příběhu, aniž bychom se zastavili u té druhé.
Když se mluví o AI a práci, často slyšíme slova jako efektivita, produktivita, růst, investice, konkurenceschopnost. Jsou to důležitá slova. Popisují skutečné příležitosti a úspěchy. A není důvod se za ně omlouvat. To je pokrok, jedna z cest k blahobytu.
Jenže kde máme stejně přesvědčivý slovník pro lidi, jejichž dosavadní práce přestane být potřeba?
Představme si jednoho z těch dvou.
Chodí do práce, plní své úkoly, učí se nové postupy. Nemusí být líný. Nemusí odmítat změny. Nemusí ani pochybovat o tom, že umělá inteligence skutečně funguje. Dost možná ji sám používá. A přesto se jednoho dne dozví, že část práce, kterou dosud vykonával, už firma nepotřebuje. Nebo že ji zvládne někdo jiný, rychleji a levněji. To samo o sobě ještě nic nevypovídá o jeho schopnostech.
Jen se změnila hodnota práce, kterou uměl dělat.
Samozřejmě, takové změny nejsou nové. Stroje už po staletí nahrazují lidskou práci. Některá povolání zmizela, jiná vznikla. Díky technologiím dnes žijeme způsobem, který by si naši předkové sotva dokázali představit.
Jenže z toho, že se společnost v minulosti dokázala přizpůsobit, ještě nevyplývá, že se každý člověk dokáže přizpůsobit včas. A právě čas adaptace každého z nás může být tentokrát rozhodující.
Dlouho jsme si mohli vyprávět příběh, že technologické změny odměňují schopné, pracovité a přizpůsobivé. Ti ostatní se musí víc snažit.
Jenže AI může proměňovat hodnotu práce i lidem, kteří přesně takoví jsou. Nejde tedy jen o to, že někdo nestačí tempu změny. Ani schopnost držet tempo totiž nemusí poskytovat jistotu.
Motivace zavádět AI je ohromná. Firma, která dokáže pracovat rychleji, levněji nebo lépe, získává výhodu. Její konkurenti mají důvod udělat totéž. Investoři očekávají výsledky. Zákazníci si na lepší služby rychle zvyknou. Tenhle proces má vlastní energii. A mnoho dobrých důvodů pokračovat.
Až donedávna mi to všechno připadalo tak samozřejmé, že mě překvapuje, jak moc mi dnes v tom příběhu chybějí ti dva zbývající.
Ale jakou srovnatelnou energii věnujeme tomu, aby lidé, jejichž práce se mění nebo mizí, měli reálnou možnost najít si v novém světě své místo?
Někdo se novou práci naučí rychle. Jiný pomaleji. Někdo má vzdělání, peníze, čas a podporu. Žije ve městě, kde má z čeho vybírat. Jiný nemá ani jedno z toho. A někdo se může snažit sebevíc, ale novou práci, která by mu zajistila podobné živobytí, prostě nenajde.
Není jisté, kolik pracovních míst AI skutečně zruší a kolik nových vytvoří. Ani jak rychle se to stane. Jednotliví lidé ale jistě nebudou mít stejné možnosti ani stejnou rychlost přizpůsobení.
Není to vůbec argument proti AI. Je to důvod začít se vážně zabývat jejími důsledky dříve, než nás zaskočí. Nečekám, že každá firma, která zavádí novou technologii, sama vyřeší budoucnost práce. Ani že podnikatel, který vybudoval úspěšnou společnost, musí při každém rozhovoru vysvětlovat, co bude se všemi lidmi, jejichž práci technologie změní.
Ale někdy se musíme právě na tohle ptát. A ta pravá chvíle je teď. Přestaňme se tvářit, že úspěch technologie automaticky znamená úspěch každého, koho se dotkne.
Hledání odpovědí nebude jednoduché. Bude stát peníze. A ne všechno, co zkusíme, se povede. Jenže odkládat je také rozhodnutí. A možná to nejdražší.
Čím dál častěji slyšíme, co všechno díky AI dokáže jeden člověk udělat sám. Rád tomu věřím. Sám vidím na sobě, jak neuvěřitelné možnosti nám otevírá.
Na to, jak díky AI zvládnout práci tří lidí s jediným člověkem, už dnes vynakládáme ohromné úsilí. A je to dobře. Ale kdo se stejným odhodláním hledá odpověď pro ty dva zbývající?
