Článek
Mimořádná schůze Poslanecké sněmovny na téma střetu zájmů Andreje Babiše přinesla i na poměry nastupující autoritářské koalice nevídaně groteskní divadlo. Předpokládaný budoucí premiér předvedl gejzír bizarností včetně veřejného štkaní a sebepovzbuzování. Podobně široký byl jeho tematický rozptyl. Spolehlivě se však vyhnul tomu jedinému tématu, o kterém naopak mluvit měl. Tedy svému střetu zájmů.
A když pak Alena Schillerová s vážnou tváří podotkla, že snad nikdo nečekal, že na schůzi o střetu zájmů bude Babiš hovořit o střetu zájmů, musela spadnout brada i těm největším flegmatikům. Na tak vydařené představení parodující seriózní vládní kandidáty by hnutí ANO snad mohlo vybírat i vstupné.
Babišovo vystoupení bylo přehlídkou patosu, které silně připomínalo politický odchod Vladimíra Mečiara. Odlišnost byla snad jen v tom, že Mečiar na rozdíl od Babiše zároveň zpíval, a Babiš se s námi bohužel ještě neloučí. Neuvěřitelně směšná teatrálnost východní mentality lídrů typických pro „žigulíkové“ republiky je pro obě vystoupení nepřehlédnutelnou spojnicí.
Babiš se ve svém více než dvouhodinovém vyprávění nejen nedotkl tématu schůze, ale navíc předvedl zcela nesourodé plácaní připomínající vyprávění duševně labilní, hysterické a ječící tety ukřivděné celým světem a vesmírem, která vidí chyby všude jinde než u sebe, a ze všeho nejraději sama sebe poslouchá. Babiš se však takto prezentuje v pozici multimiliardáře a vrcholného ústavního činitele. Tím méně je jeho představení teatrální zahořklosti pochopitelné.
Gradientem celé show pak byla Babišova pasáž týkající se jeho syna. Připomínala mumlání ruského mužika, který se s kamarádem nejdříve opije, poté ho hrubě pomluví, a následně bude hlasitě vzlykat před jeho domem. Pokud totiž Babišovi na svém nemocném synovi trvale žijícímu s matkou ve Švýcarsku tolik záleží, proč jej posílal nedobrovolně „ozdravit“ v doprovodu soudně trestaného Rusa na Ruskem okupovaný Krym? Tím spíš, když Babiš je otcem s takřka neomezenými finančními možnostmi.
Při sledování Andreje Babiše jak se dojímá sám sebou a přitom trudně posmrkává u sněmovního mikrofonu se nutně nabízí otázka, jak hluboko pod zem se máme zahrabat před civilizovanými zeměmi při povědomí, že tako vystupuje pravděpodobný budoucí premiér naší země. Babiš opět přesvědčivě potvrdil, že nemá sebemenší charakteristiky lídra stavícího se svým problémům čelem, ale naopak slabocha bez okolků páchajícího nepravosti, který jakmile je přistižen, začne se hystericky stylizovat do role oběti. Podobné je to s jeho stesky na štvavou kampaň za situace, když hlavní zásluhu na její degradaci do úrovně páchnoucí stoky má za poslední roky on sám.
Premiér představuje určité zosobnění většinové společnosti a její tváře navenek. V podobě Babiše má současné Česko symbolizovat člověk žijící v soustavném konfliktu se zákony země, kterou chce řídit. Člověk, který je neurotickým zbabělcem kdykoliv na jeho činy dopadne světlo. Člověk velmi labilního jednání založeného na arogantním burantství, vulgarismech, záchvatech hysterického ječení či ufňukané sebelítosti. Člověk, jehož hlavními politickými zbraněmi jsou dezinformace či obstrukce. A zároveň Člověk, jehož „úspěšné“ podnikání je natolik závislé na dotacích, že by bez nich zbankrotoval. Pokud má být někdo takový odrazem naší většinové společnosti, jsme bezesporu společností velmi vážně nemocnou.
A vy voliči hnutí ANO se zkuste zamyslet – opravdu svoji volbu pořád myslíte vážně?
