Článek
Nečekaně příznivou zprávou je rostoucí tlak na přijetí eura v části našeho politického spektra. Menší koaliční strany jej i přes odpor ODS deklarovaly už před Vánoci, milým překvapením je podpora prezidenta Pavla. Silným podpůrným argumentem může být i příznivé stanovisko ČNB k připravenosti naší země na vstup do eurozóny.
Přetrvávající striktně negativní postoj Petra Fialy je z mého pohledu první opravdovou chybou a neprozíravostí jinak vynikajícího premiéra. Není však důvod se vzdávat. Pokud slovy reportéra Seznam Zpráv Petra Holuba „ekonomické důvody proti přijetí eura prakticky neexistují“, není sebemenší důvod se vstupem do přípravného procesu ERM II otálet. A premiér je člověk nejen naslouchající odborným argumentům, ale i schopný velmi konsensuálního rozhodování uvnitř vlády.
Koalici by v žádném případě neměl odrazovat negativní postoj větší části veřejnosti. Jak známo, odborné otázky veřejného zájmu se nemohou řídit názorem většiny laické veřejnosti, neboť tomu chybí odborné kompetence. To není urážka, ale konstatování skutečnosti. Pokud si to koalice uvědomuje kupř. ohledně postoje k našemu členství v EU či NATO, není žádný důvod, aby tomu v postoji k euru bylo jinak. Úvahy programované veřejným míněním lze s klidem přenechat třeba Karlu Havlíčkovi. Koalice má přece ambice mnohem vyšší a odvíjející se od opatření garantující objektivní prospěch této zemi. A ta mnohdy u veřejnosti populární nebývají.
Nicméně i v rovině politické je mnohem více argumentů ve prospěch eura než naopak. Kromě děsivého českého konzervatismu schopného trvat na národní lokálce i tehdy, když všude kolem jezdí mezinárodní expresy, má významný podíl na negativním postoji veřejnosti vůči euru ruská propaganda. Pokud chce Rusko západní civilizaci rozklížit, nutně musí cílit proti její integraci. Ta je totiž klíčovým faktorem jejího úspěchu, jehož je společná měna symbolem. Zájem Ruska je tak pochopitelně v nerozšiřování stávající eurozóny, a to zejména ze strany zemí, které Rusko pořád považuje za území svého vlivu, tj. především bývalé země východního bloku.
Tomu odpovídá i hysterický povyk proti euru u proruské kolony v naší zemi. Máloco by jí dokázalo zasadit tak účinný úder jako náš vstup do eurozóny. Byla by to další pojistka neměnnosti našeho kurzu směrem k civilizaci a další přibouchnuté ocelové dveře směrem k ruské diktatuře.
Rozhodně nelze bez dalšího věřit prohlášením hnutí ANO, že členství v EU je pro ně nedotknutelné a s SPD vládnout nebudou. Jednak populistům nelze věřit nikdy nic, neboť jejich postoje se odvíjejí od aktuálních preferencí většiny voličů, a to bez ohledu na jejich obsah. Navíc, pokud by s případným czexitem byli v Babišově hnutí srozuměni, určitě to nebudou říkat dopředu. A v neposlední řadě jsou zásadní názorové posuny v tomto hnutí zcela běžné – dříve chtěl Babiš z naší země budovat druhé Švýcarsko, v poslední době se spokojuje s Maďarskem. Co bude jeho vzorem za další pár let?
Rozumnější je tedy jít cestou, která namísto spekulací nabízí další objektivní pojistky neměnnosti naší integrace do západních struktur, mezi kterými je závazná příprava na vstup do eurozóny velmi silnou kartou. A také ochranou, aby východní hurikán v podobě ANO a SPD, který nám po příštích sněmovních volbách hrozí, měl v této zemi co nejméně prostoru k napáchání škod.
Významné jsou též argumenty bezpečnostní. Netřeba snad připomínat, že česká koruna je malá a slabá měna, která se může stát snadno obětí různých typů útoků. Před Ruskem jsme díky členství v NATO a EU v bezpečí vojensky a politicky, avšak naši zranitelnou měnu to před případnými Ruskem řízenými útoky nijak nechrání. Vstupem do eurozóny bychom tyto starosti mohli pustit z hlavy.
V obraně před predátory se i mnohá zvířata sdružují do větších skupin. Čím víc zůstane nějaké zvíře izolované, tím spíš se stane kořistí. V lidské společnosti to není jinak. Kde je větší riziko útoku devianta na osamělou ženu, v plné tramvaji, anebo v liduprázdném noční parku? Anebo si snad někdo myslí, že by si ruská vojenská bota dovolila vyšlápnout na Ukrajinu, kdyby se tato země dávno stala členem NATO a EU? V oblasti vojenské a politické integrace jsme naštěstí cestující oné tramvaje. V oblasti měny však pořád nepochopitelně volíme liduprázdný park, a to i za současné bezpečnostní situace v Evropě. A ještě se u toho tváříme, jak je to strašně chytré řešení.
Vládní koalice reprezentuje část veřejnosti, jejichž preferencí je západní demokracie a pokrok. Euro je symbolem obojího. Ředitel vydavatelství Forum 24 Pavel Šafr velmi trefně hovoří o tom, že naší vládě chybí především odvaha. V otázce eura to naštěstí neplatí o celé vládě, ale pouze o ODS. A právě tu odvahu správným směrem potřebujeme ke zvýšení kreditibility naší země v zahraničí i v hospodářské oblasti, kupř. u raitingových agentur.
Již úmysl vstoupit do eurozóny je vzhledem k opatřením s tím spojených synonymem pro přihlášku do unijní Ligy mistrů. Důvěryhodnost kandidátské země bezpochyby roste, o zájmu zahraničních investorů snad mluvit netřeba. A konečně bychom tím projevili skutečné ambice hrát v Unii mezi nejlepšími, a nikoliv se nadále spokojit s rolí východní periferie, kterou pro její zaostalost je již rychlejší objíždět, než cestovat skrze ni.
Pokud se v příštích volbách do PS prodere k moci opět druholigové ANO, příp. ještě s nějakou mírou participace divizní SPD, je v naší zemi s jakýmikoliv pokrokovými ambicemi na dlouhou dobu konec. Škody, které po takové vládě zůstanou, následující vládu zaměstnají natolik, že na rozvojové cíle nebude ani pomyšlení. Šance na vstup do ERM II tak může být nyní na dlouhou dobu poslední. Doufám, že si to uvědomuje i nezahradilovská většina v ODS.
