Hlavní obsah
Názory a úvahy

Lež je totéž co pravda. A kdo nesouhlasí, má černobílé vidění světa

Foto: Lucie Bartoš/Wikimedia Commons/CC BY-SA 4.0

Čím více mimoběžná je snaha obhájit nesmyslné tvrzení, tím více to potvrzuje jeho nesmyslnost. Moudrý pochopí a mlčí. Méně moudrý bude tvrdit, že si myslí totéž.

Článek

Přestože má hnutí ANO podle volebních průzkumů podporu cca třetiny voličů, ve veřejných diskusích stále absentují argumenty, v čem je tato volba vlastně dobrá pro naši zemi. Ani zde na Seznam Medium nejsem jediný, kdo se na to ptá a marně čeká alespoň na dílčí věcné argumenty.

Trpkou ukázkou hluboké argumentační defenzivy je příspěvek Petra Kolmana, který na můj otevřený dopis reagoval vlastním sdělením voličskému elektorátu tohoto hnutí.

Jak ta kráva mléko dává?

Kolmanovo sdělení voličům ANO je zhruba následující: jelikož jsme si všichni rovni, máte právo i na úplně hloupé rozhodování či klidně i prospěchářství. A nechť se střese každý, kdo by to chtěl nazývat pravými jmény. Pak vás totiž ponižuje, uráží a zastrašuje. Není důležité, zda je něco morálně špatné či nemoudré. Podstatné je, že to chcete, tak to tak dělejte, já vám fandím.

Osobně myslím, že takováto agitace překonává i běžné výstupy politiků hnutí ANO, a dosahuje výšin Takešiho hradu.

Pokud někdo dělá špatná rozhodnutí na vlastní triko, žádný problém, neb jejich hloupostí bude potrestán jen on sám. Volby jsou ale něco docela jiného, neboť většinová vůle přináší závazný výběr pro celou zemi. Většina voličů má právo rozhodnout kdo bude vládnout, to je demokracie. Ale část společnosti s opačným názorem má určitě právo se ptát na motivy takového rozhodnutí. Nelze totiž zapomínat, že podmínkou fungování společnosti v celém mezivolebním období je společenský konsensus. A ten znamená, že vládní politiku uznává za legitimní i většina těch, kdo její strany nevolili.

Hrozí-li tedy kupř. situace, že premiérem naší země se opět stane člověk který si myslí, že kráva vyrábí mléko v žaludku, a ministry lidé, kteří chtěli léčit covid vitamínem c, neumí ani správně napsat slovo „místopředseda“ či neví, že Rakousko je členem EU, nelze se divit, že část společnosti nechápe a ptá se jejich voličů, co je k takové volbě vede.

Zdravstvujtě, tovarišči!

Dále pan Kolman tvrdí, že Babiš není proruský, a tvrzení opaku dokonce označuje za neomalenost a hoax. Žádné argumenty ve prospěch svého výroku však neuvádí. Prostě voda teče do kopce, kapr se vznáší, Andrej je dobroděj, Tomio akademik, a kdo to popírá je neomalený. Vskutku přesvědčivé.

Já proto znovu zopakuji svoji tezi, že současný Andrej Babiš je proruský, přičemž úplný výčet argumentů a citace jejich zdrojů by vydala za několik samostatných článků. Zopakuji tedy alespoň ty hlavní:

- Babiš se vyjadřuje ve prospěch ukončení bojů na Ukrajině i za cenu postoupení části území agresorovi a neváže jej tedy na požadavek obnovení územního stavu před zločinnou ruskou agresí. Babiš tím vlastně podporuje stejný cíl, jaký má Rusko, a to v přímém protikladu k vůli napadené Ukrajiny. Tím fakticky hájí zájmy Ruska. Není divu, že za proruského považují Babiše i na Ukrajině.

- Babišova protiukrajinská rétorika čím dál více splývá s naší antisystémovou scénou a jeho zahraničními přáteli jako Robert Fico a slovenská vládní koalice či Viktor Orbán, kteří jsou největšími ruskými spojenci v civilizované části světa

- Babiš spolu s ostatními svými poslanci odmítl podpořit usnesení PS, které označuje Rusko za největší bezpečnostní hrozbu pro současnou ČR, a jejich alternativní návrh usnesení žádnou obdobnou formulaci neobsahoval.

- Babiš již otevřeně připouští povolební spolupráci s SPD, která je proruská ještě víc, dlouhodoběji a na rozdíl od Babiše to přinejmenším někteří z jejích členů (např. Jaroslav Foldyna) nečiní z důvodů pragmatických, ale zjevné fascinace tamním režimem. Pokud by Babiš takové postoje odmítal, spolupráci s SPD by s odkazem na ně se stejnou jednoznačností odmítal také.

A co vůbec znamená v současném významu být proruský? Postoje, které konvenují zájmům Ruské federace v její agresi vůči Ukrajině. Intenzita může být různá, od mírnějších podob vyzývání k „neutralitě“ či „toleranci“ až po fanatickou podporu Putinova režimu. Pro motivaci platí totéž, od chladně „pragmatických“ postojů po postoje zapáleně ideologické. V tomto kontextu je Babiš mírně proruský a jeho důvody jsou pragmatické.

Za Babiše bylo líp? A komu?

Dále se Petr Kolman snaží tvrdit, že za Babišových vlád ČR dosahovala lepších ekonomických výsledků než za vlády současné. Argumentace? Pochopitelně opět žádná. Prostě to tak je, protože to napsal Petr Kolman.

Autor zcela přehlíží, že za období druhé Babišovy vlády došlo k rekordnímu nárůstu státního dluhu a rozpočtové schodky byly vyšší než dnes. Nejhorší však je příčina tohoto stavu, kterou nemalou měrou zavinilo Babišovo kupování voličů, tj. nebyly to výdaje investiční a prorůstové, které se společnosti vrátí. Současné ekonomické problémy jsou pak do značné míry zapříčiněny rovněž nutností sanovat škody po Babišově vládě, neboť důsledky hospodářské politiky mají pochopitelně značnou setrvačnost.

Příkladem falešné Babišovy politiky je kritika současné vlády za vysoké spotřebitelské ceny. Jednak vláda v tržním hospodářství pochopitelně neřídí cenotvorbu. A především pak sám holding Agrofert vzhledem ke své pozici na potravinářském trhu na krizi vydělal nejen z důvodu vysokých cen, ale i štědrých dotací. Z pozice podnikatele tak Babiš na vysokých cenách profituje, z pozice politika je pak kritizuje. Klasický příklad kolosálního farizejství jeho politiky.

Ústava či listina, je to jedna rodina

Autor je bohužel nepřesvědčivý i „na svém vlastním hřišti“, tj. při prezentaci informací z oblasti práva. Co odpustíte laikovi, neodpustíte profesionálovi. Příklad? Laik nemusí umět správně pojmenovat anatomické součásti srdce, kdežto pro lékaře by to měla být samozřejmost. A co u laika by bylo možno chápat jako slovíčkaření, je u odborníka nedostatkem.

Podle Kolmana jsme si podle Ústavy ČR všichni rovni. Zásada rovnosti náleží bezesporu k nejvýznamnějším ústavním principům všech demokratických zemí. S výjimkou Preambule však přímo Ústava ČR, tj. ústavní zákon č. 1/1993 Sb., nikde zásadu rovnosti nezakládá. Činí tak Listina základních práv a svobod kupř. v čl. 1, podle něhož jsou si lidé rovni v důstojnosti a právech. Listina u nás tvoří spolu s Ústavou a dalšími ústavními zákony tzv. polylegální (vícero dokumenty tvořený) ústavní pořádek ve smyslu čl. 112 odst. 1 Ústavy, kdy Ústava plní roli především základní institucionální a principiální normy, Listina je pak katalogem lidských práv.

Lze tak bezpochyby říct, že jsme si všichni rovni podle Listiny, zásad naší ústavnosti, přirozenoprávních maxim či ústavního pořádku, který lze volněji označit snad i „ústavou“, nikoliv však „Ústavou ČR“, neboť v jejích článcích se explicitně žádné takové ustanovení nenachází. Ústava i Listina mají stejnou právní sílu ústavního zákona, tj. z hlediska právního postavení není rozdíl, ve kterém z obou dokumentů je nějaké ustanovení obsaženo. Nicméně právě nepřesnosti, jakou je i vyjádření pana Kolmana, pak mohou být základem dezinformací. Je opravdu pro odborníka takový problém alespoň vyjádření ze svého oboru učinit přesnými?

Pořád chybí argumenty? Tak si prostě nějaké vymyslíme.

Konečně se pak Petr Kolman snaží na můj otevřený dopis reagovat překrucováním jeho obsahu. Podle Kolmana tak „volba hnutí ANO opravdu není žádná volba „čtyřkařů a pětkařů“, jak povýšeně píše pan R. Pokorný.“

Jenomže já nikde nepsal, že voliči hnutí ANO jsou čtyřkaři a pětkaři. Psal jsem následující: „Pokud nedojde k anticivilizační revoluci v ODS pod vedením „cynického reálpolitika“ Jana Zahradila, bude ANO k případnému vládnutí nezbytně potřebovat nějakou formu spolupráce s SPD. Řízení státu má, školní terminologií, ideálně náležet premiantům mezi jedničkáři. Proč myslíte, že učinit jej závislým na čtyřkařích a pětkařích je lepší variantou?“ Z textu jasně vyplývá, že těmi čtyřkaři a pětkaři jsem mínil SPD, nikoliv ANO či jeho voliče. Zbývá jen otázka, zda to bylo na pana Kolmana příliš složité k pochopení, zda čte tak ledabyle či zda to byl z jeho strany záměr.

Obdobně pak není pravda, že bych svým dopisem voliče hnutí ANO urážel, ponižoval, zastrašoval, hodnotil je jako občany druhé kategorie či popíral princip rovnosti, ať již voličů, občanů, či kohokoliv jiného. V čem spočívalo třeba to zastrašování? Čím jsem popíral jejich rovnost? Kde ode mě zaznělo, že je považuji za občany druhé kategorie? To panu Kolmanovi opravdu tak kriticky chybí jakékoliv argumenty, že si musí vymýšlet tvrzení o něčem, co v mém dopisu vůbec není? A nebylo by pak pro něj tedy lepší mlčet, než z toho sám sebe veřejně usvědčovat?

Závěrem mohu panu Kolmanovi přisvědčit alespoň v tvrzení, že nežijeme v kastovním systému. Jen jevím, proč by si ho měly dle jeho slov některé (samozvané) elity přát. Kastovní systém by přece znamenal neprostupnost mezi kastami. Takže pokud by měly jednotlivé voličské elektoráty představovat kasty, tak kdo by volil hnutí ANO, byl by odsouzen jej volit už napořád. Opravdu si pan Kolman myslí, že to by si nějaké elity přály?

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz