Článek
Existují zprávy lepší a horší. Do té druhé bohužel pohledem západní liberální demokracie náleží i výsledky včerejších slovenských voleb. Přesto však nějaká pozitiva a cesty k zachování civilizovaného prozápadního Slovenska reálně existují. Vždyť co poradil Napoleon svým vojákům v největší bitevní vřavě u Slavkova? „Komu je horko, ať si rozepne kabát.“
Šéfkomentátor Seznam zpráv Jan Lipold ve svém textu připomíná výsledky předvolebního průzkumu mezi slovenskými voliči, kde s tezí, že „Slovensko potřebuje silného a rázného autoritářského lídra i za cenu, že by se pohyboval na hranici demokratických principů“, souhlasilo v průzkumu 58 procent dotázaných. Optikou tohoto děsivého výsledku to mohlo na Slovensku dopadnout ještě mnohem hůře. Proč?
Směr sice vyhrál, ale ani ve spolupráci s ultranacionalistickou SNS to na hegemonii jejich politického kurzu nestačí. Směr s SNS totiž samy o sobě v parlamentu nedají dohromady většinu, a Republika skončila těsně před jeho branami. Případná vláda Směru s SNS se tedy bude muset opírat o Hlas, což její extremismus přece jen otupí.
PS sice prohrálo, ale druhé místo pro doposud neparlamentní stranu těžko hodnotit jako neúspěch.
Hlas sice skončil až třetí, ale ze všech parlamentních subjektů má pro vyjednávání nejkomfortnější pozici, a zcela jisté i vládní angažmá, pokud o něj bude mít zájem.
A nebývale jednoznačně slovenští voliči vyprovodili z parlamentu stranu Jsme rodina dosavadního značně excentrického předsedy slovenského Parlamentu Borise Kollára, který má 13 dětí s 11 ženami. Inu, rodina jak se patří.
Klíčovou zprávou tak je, že hegemonie politického kurzu prosazovaného proruskými ultranacionalisty a konzervativními pragmatiky na Slovensku nehrozí. Nenaplnil se tak nejhorší možný scénář, že by vládu mohl složit Směr, SNS a Republika.
Další pozitivní zprávou je i skutečnost, že demokratické strany mohou proruským konzervativně-nacionálním silám v podobě Směru a SNS přístup k vládnutí i nadále úplně zablokovat. Koalice Progresivního Slovenska (PS), Svobody a Solidarity (SaS) a Křesťansko-demokratického hnutí (KDH) by byla životaschopná, pokud by se k nim přidal i Hlas Petera Pellegriniho. Takováto koalice by měla ve 150členném slovenském parlamentu pohodlnou většinu 83 křesel. A pokud by Hlas nechtěl být součástí této koalice, mohl by takovou vládu podpořit jako menšinovou.
Pokud by se ukázala jako neprůchodná vládní spolupráce PS a KDH kupř. kvůli velmi rozdílným pohledům na vztah k LBGT+ komunitě, nabízí se ještě možnost spolupráce s Matovičovým OLaANO. Spolupráce s Matovičem je sice z osobnostního hlediska velmi složitá, stejně jako diskuse o některých jeho velmi bizarních požadavcích, jako kupř. odměna 500 eur každému slovenskému voliči. Nicméně za účelem vyblokování Směru z vlády by možná by byl ochotný pokusit se o rozumné jednání.
Jednoznačně nejvýhodnější postavení má však Pellegriniho Hlas, a z hlediska zajištění svého vlivu jej lze považovat za nejúspěšnějšího účastníka těchto voleb. Má koaliční potenciál na obě strany, a vládu mohou s její pomocí sestavit oba hlavní mocenské bloky, což Hlasu umožňuje klást významné požadavky nejen při sestavování vlády, ale i v průběhu volebního období. A bez Hlasu žádná reálná koalice vzniknout nemůže. Právě Hlas tak bude nikoliv pouhým jazýčkem na vahách, ale spíše pomyslným krkem, který bude určovat, kterým směrem se bude otáčet hlava slovenské politiky bez ohledu na to, kdo jí bude.
V politice je nesmírně významné umění správného nastavení priorit s ohledem na aktuální situaci. Progresivní liberálové bohužel nedosáhli výsledku, který by jim v tomto volebním období na Slovensku umožnil prosadit svoji politiku, přičemž i stávající výsledek je dominantně zásluhou bratislavské a košické aglomerace. Představitelé PS však nadále mohou výrazně přispět k neutralizaci vládnutí proruského Směru a SNS. A k tom je klíčové pokusit se o dohodu právě s Hlasem.
Pellegriniho je ale pochopitelně nutné ke spolupráci patřičně motivovat. Osobně Fica sice v oblibě nemá, ale členská základna, voliči i program Hlasu mají mnohem blíže se Směru než k PS. Aby se tedy Hlas přiklonil ke spolupráci s PS, musel by k tomu mít opravdu silnou nabídku po stránce personální i programové. Přinejmenším proto, aby si Pellegrini takový postup dokázal i před vlastní členskou základnou obhájit.
Hlas by tak určitě požadoval v demokratické koalici silnější programové postavení i vládní zastoupení, než jaké by mu nabídl Fico. To by bylo obtížné vzhledem k programovým odlišnostem mezi PS a Hlasem, jakož i víceprvkové koalici, kterou by demokratické stran tvořily. A další patrně nezbytnou podmínkou, aby nabídka byla pro Hlas smysluplná, by bylo křeslo premiéra pro Pellegriniho. Tuto nabídku totiž od Fica určitě nedostane.
Předseda PS Michal Šimečka zatím o nabídce postu premiéra Pellegrinimu nechce ani slyšet. Současně však říká, že udělá maximum, aby Fico nevládl. Domnívám se, že přenechání premiérského postu Pellegrinimu by v této situaci patrně muselo být součástí onoho maxima.
Rozhodující trumfy v boji o zachování civilizovaného Slovenska tak i s tímto volebním výsledkem možná poněkud překvapivě drží především Šimečka a Pellegrini. Má-li být tento boj úspěšný, či alespoň co největší brzdou orbanizace či dokonce putinizace Slovenska, je nezbytné u všech zúčastněných upozadit osobní ambice všude tam, kde by zakládaly nepřekonatelnou překážku další spolupráce. Pokud k tomu nedojde, Směr a SNS budou ve vládě, a Fico premiérem. A prohrávající pak bude celé Slovensko.
