Článek
Sobotní protivládní demonstrace na Letné přilákala podle organizátorů téměř čtvrt milionu lidí. To je téměř stejné číslo jako počet obyvatel Ostravy, tj. třetího největšího města České republiky. Na pád vlády to samo o sobě nestačí. Přináší však velmi pozitivní poselství o hodnotovém ukotvení nemalé části tuzemské občanské společnosti.
Ta dala jednoznačně najevo, že chápe klíčový význam hodnotové demokracie a prozápadního směřování v naší zemi. Že je s nimi natolik sžitá, aby dokázala rozpoznat jejich ohrožení i pokud k němu dochází formálně legálními prostředky, neboť takovými si klestil cestu k diktatuře i sám Hitler. A především že je ochotná před takovou sebedestrukcí naši zemi aktivně bránit. To vše je pro jádro naší občanské společnosti velmi lichotivé vysvědčení.
Jak hodnotit situaci, když se dva z pěti nejvyšších ústavních činitelů vyhýbají trestnímu stíhání pomocí formálního nástroje poslanecké imunity? Když vláda odmítá plnit naše finanční závazky v rámci aliančních pravidel, přestože to v současné době znamená osudový hazard s bezpečností naší země? Anebo pokud se snaží zlikvidovat nezávislost veřejnoprávních médií, či poradkyní premiéra je explicitní sympatizantka ruského zločineckého režimu? Bezesporu jako situace neslučitelné s normami vyspělé demokracie. Letná se nebojí zdůraznit, že bychom je proto nikdy neměli přijmout za normální.
Nejvítanějším spojencem autoritářů je společnost ochotná ohnout záda před každým klackem. A největším excesem z demokratické doktríny je pasivní přihlížení veřejnosti otevřeným snahám o demontáž demokracie. Zaplněná Letná naštěstí dala důrazně najevo, že tato země má mnohem větší potenciál než poklonkování směšné aroganci vládních politických trpaslíků, kteří nejsou schopni ovládat ani svoje ego, natož své resorty. Anonymní účastníci demonstrace, kterým stálo za to přijít na Letnou vyjádřit svůj názor i při vědomí, že žádný hmatatelnější výsledek to mít nebude, zasluhují opravdové uznání.
Letenští demonstranti jsou proto zhmotněním naděje, že to s Českem není tak špatné, jak by se mohlo zdát při pohledu do vládních poslaneckých lavic. A že demokracie v naší zemi neumírá s prvním dupnutím autoritářské holínky, ale naopak v odporu proti ní dokáže sílit. Letná totiž nebyla primárně o volbě opozičních stran, ale o volbě světonázoru a hodnotového sytému. A ten je bezesporu nadstranický.
Ani téměř čtvrtmilionová demonstrace sebehorší vládu nesvrhne. Jednoznačně však ukazuje, že společenský konsensus o legitimitě jednání vlády není bezmezný, a vláda si při své antiliberální misi musí dát pozor, aby jeho červené čáry nepřekročila. Milionu chvilek patří obrovský dík, že jeho zásluhou mohlo toto poselství zaznít silou zaplněné Letné.
