Článek
Již téměř 14 dní je předmětem veřejných debat zběsilá „velikonoční“ jízda europoslance Filipa Turka (Motoristé sobě) rychlostí 200 km/h, ze které se sám pochlubil fotkou na svém Instagramu.
Tato jízda je navíc pouhou špičkou ledovce jeho patologického chování. Na základě geolokace jeho videí totiž Seznam Zprávy zjistily, že brutálním překračováním rychlostních limitů na různých místech Česka se chlubí řadu let. A není žádný troškař – povolenou rychlost běžně překračuje o sto kilometrů v hodině i více, a to klidně i za hustého provozu či v městské zástavbě, přičemž ani 300 km/h pro něj není nic nepřekonatelného. Aktuálními událostmi se již zabývá Policie. A nemusí jít „jen“ o řidičák. Tak vysoké překročení rychlosti může za určitých okolností naplnit i skutkovou podstatu trestného činu obecného ohrožení.
Stranou nyní nechme podnětnou úvahu vynikajícího autora Petra Míči, zda celou tuto kauzu Turek nevyvolal záměrně s cílem odvézt pozornost od ještě mnohem závažnějšího tématu íránských schůzek. Jinými slovy, že způsob prezentace celé této události je příliš hloupý i na Filipa Turka. Možné to je. A věnovat pečlivou pozornost je určitě potřeba oběma kauzám.
Co na své jízdy říká samotný Turek? Pod tíhou nepopiratelných důkazů posléze sám připustil, že inkriminovaná fotka není z Německa. Nemyslí si však „že by to mělo být hlavní téma“. Jak jinak. Skutečnost, že se Turek chová jako nevychovaný arogantní buran, už bereme za samozřejmost.
Mnohem zajímavější je, jak se k jednání svého čestného prezidenta staví samotní Motoristé, neboť to ukazuje způsob jejich myšlení.
Velmi slaboduchá je reakce pražského lídra Motoristů Borise Šťastného, bývalého člena ODS. Na přímý dotaz redaktorky Novinek Turkovo jednání odmítl odsoudit, obšírně však kritizoval údajné „moralizování“. Jinými slovy, Turka za úmyslné spáchání protiprávního jednání neodsuzuje, naopak odsuzuje jeho kritiky. V tomto kontextu tak vyznívá velmi komicky, když v dalším vyjádření tvrdí, že chce „měnit svět k lepšímu“.
Kritika „moralizování“ je pak jednou z nejhloupějších nálepek v tuzemském veřejném prostoru. Co je moralizování? Volání po tom, abychom se řídili morálkou a chovali k sobě slušně. To je podle Šťastného špatné? Není divu, že Boris Šťastný nenašel řeč s novou kultivovanou ODS Petra Fialy, a odebral se do Klausova hodnotově středověkého „motoristického“ výsadku. Tím lépe. Alespoň nebude vládním stranám odrazovat voliče.
Z jednotlivých vyjádření Šťastného přímo dýchá štiplavá arogance Klausových devadesátek, kterou doslova srší Petr Macinka coby Klausův dlouholetý obdivovatel. A přitom škoda. Třeba nadstandardy ve zdravotnictví, které Šťastný zmiňuje, bych osobně přivítal. Ovšem nikoliv s podprůměrnými politiky Motoristů, skrz naskrz prodchnutými Klausovým proruským autoritářstvím.
Plynule tak můžeme přejít k tomu, jak Turkovy protiprávní excesy komentoval samotný předseda Motoristů Macinka. A právě jeho slova odhalují až na dřeň zoufalou mentální a morální bídu této strany. Macinka Turka háji jak sám umí – tedy natolik slaboduchým způsobem, že by snad méně hloupé bylo předstírat ztrátu řeči.
Macinka především říká, že rychlostní limity se překračují běžně. Jaksi však zapomene dodat, že pro málokoho je běžná cestovní rychlost 200 - 300 km/h. Druhá zásadní věc kterou nezmiňuje - je obrovský rozdíl někde nedobrzdit před omezením rychlosti či jej přehlédnout, a záměrně rychlostní limit mnohonásobně překračovat. Třetí věcí je veřejně se s tím chlubit. A čtvrtou svého jednání nelitovat. Nepřekvapí, že Macinkovi takové jednání nevadí. Vždyť jeho životním vzorem je Václav Klaus.
Macinka dále navrhuje zvýšit rychlostní limity. Proč ne, osobně bych to uvítal. Jenomže takový záměr nemá s Turkovým chováním nic společného. Cesta totiž vede přes změnu zákona, nikoliv jeho ostentativního porušování. A Macinkovo spojování Turkova jednání s nějakým programovým záměrem Motoristů je už úplně směšné. Vždyť Turkova videa jsou většinou z dob, kdy ještě s Motoristy neměl nic společného. A ani Motoristé asi nechtějí navýšit rychlostní limity na 300 km/h.
Turek „může“, protože je „zkušený závodní jezdec“? Další Macinkův prostoduchý nesmysl. Z hlediska faktického snad netřeba připomínat, že silnice není závodní dráha, silniční provoz nejsou závody a ostatní řidiči nejsou jeho účastníci. A z hlediska právního – zná zákon výjimku o rychlostních limitech pro závodníky? Nezná. Tudíž Turek nemůže. Opačný přístup by vedl k tomu, že by zákon bral do rukou každý sám, a vždy si nalezl důvod, proč zrovna na něj se nevztahuje. A to by znamenalo úplný rozpad právního státu.
Obecně pak může mít porušení zákona nesčetně variant. Liší se spácháním z nedbalosti či úmyslně, svými důvody, okolnostmi, jakož i významem hodnot a práv, které jsou jím ohroženy. A v neposlední řadě též postojem pachatele k jejich spáchání.
Máme se ve jménu dodržování zákona stát jeho mechanickými a nemyslícími loutkami? Určitě ne. Pokud někdo v noci nedodrží rychlostí limit 30 km/h u školy, který je tam kvůli dennímu pohybu dětí, jedná o ryze formální porušení normy bez odpovídajícího obsahového korelátu a společenské nebezpečnosti. Trestat takové jednání by znamenalo nechápat účel působení práva ve společnosti.
Turkovo běsnění však žádným formálním proviněním není. V jeho případě došlo k opravdu nebezpečnému, zásadnímu a navíc úplně zbytečnému popření dopravních předpisů, kterého se dopustil opakovaně a úmyslně, aniž k tomu měl nějaký ospravedlňující důvod. Stačila drobná externalita, a mohl způsobit tragédii lidem, jejichž jediným „proviněním“ by bylo, že se zrovna nacházeli v jeho blízkosti. Turek svého jednání ani zpětně nelituje a kritikům vysmívá. Doposud to tedy vůbec nepochopil. Spíš je na místě úvaha, zda takto bezohlední lidé mají vůbec mít řidičské oprávnění.
Občas bývá „k ospravedlnění“ Turka zmiňován případ ministra zemědělství Marka Výborného (KDU-ČSL), který dostal půlroční trest zákaz řízení za vjezd do obce rychlostí 92 km/h. Jenomže opak je pravdou - jednání Výborného a Turka nemá společného téměř vůbec nic. Proč? Výborný překročil rychlostní limit „jen“ o 42 km/h, svého činu lituje, údajně jel za nemocným otcem, a svůj čin vnímá jako provinění, za které byl po zásluze potrestán.
Nic z toho však u Turka nevidíme. Právě proto jeho jednání není běžným přestupkem jinak řádného řidiče, ale odrazem hrubé osobnostní patologie. A srovnání sebereflexe Výborného a Turka je i odrazem schopnosti sebereflexe současné Fialovy vlády a případné nové vlády Babišovy. Nesmíme totiž zapomínat, že pro Babiše jsou Motoristé nejpravděpodobnějším koaličním partnerem.
Co měl Turek po tom všem tedy udělat? Aspoň to úplně nejobyčejnější co udělá každý slušný člověk - uznat chybu a omluvit se. Tedy třeba říct: byla to moje chyba, zákony máme dodržovat, omlouvám se, už to dělat nebudu. A pokud to nedokáže on, měla to za něj udělat alespoň jeho strana. Ta se jej však namísto toho ještě zastává a zlobí se na jeho kritiky. Proč taky. Jejich ideový guru Václav Klaus považuje omluvy za nedůstojné.
Nicméně takto je to vlastně lepší. Motoristé se už doslova vidí v nové vládě a jsou osobnostně natolik nevyzrálí, že již měsíce před volbami ztrácí veškeré zábrany a ukazují se v pravých barvách. A je to tak naturalistický pohled, že to nemohou přehlédnout snad ani nejzaslepenější voliči. Když si totiž tohle všechno dovolí v opozici, není těžké odhadnout, co vše by si dovolili ve vládě, jak by se cítili vázáni právními (natož pak morálními) pravidly a jak by zacházeli s mocí. Zákonodárce chlubící se pohrdáním zákony představuje totiž cosi jako contradictio in adjecto, tj. něco vzájemně neslučitelného.
Motoristé tak opět potvrdili, co většina voličů ví od začátku. A sice že na vládní účast v civilizované zemi nemají ani morálně, ani mentálně. Stejně jako hnutí ANO a všechny ostatní jeho satelity.
