Článek
Koalice SPOLU zahájila první fázi kampaně. Premiér Fiala má samozřejmě naprostou pravdu, že toto nejsou volby o problémech „všedního dne“, ale o zcela zásadních otázkách dalšího směřování naší země a osudovou bitvou, ve které budeme obhajovat samotnou existenci standardní demokracie v naší zemi. A že premiér opět trefil do černého prozrazuje hysterický pokřik z proruského tábora.
Žádný soudný člověk jistě nepochybuje, že udržet demokratický řád, bezpečnost a blahobyt naší země je nesouměřitelně důležitější, než kolik stojí Nutella. Ve světě, do kterého nás chce uvrhnout naše neliberální opozice, by totiž Nutella nebyla vůbec. Stejně jako samotná svoboda a demokracie. Namísto toho bychom si užívali nadbytek ruských uniforem a často docházelo k „náhodným“ pádům z oken těch, kdo by se odvážili protestovat.
Ale vysvětlujte to voličům tuzemských antiliberálů. Pokud někdo chce dobrovolně předat moc lidem jako Babiš, Macinka, Okamura či Sterzik, těžko od něj očekávat, že je schopen premiérovu apelu porozumět.
Čemu však tito voliči rozumí velmi dobře je obsah jejich vlastní peněženky. Ten je pro ně dokonce údajně klíčovým motivem volební rozvahy. A proto je načase jim otevřeně vysvětlit, že antiliberální opozice jim peněženky nejen nenaplní, ale naopak budou ještě mnohem chudší než za současné údajně „asociální vlády“. V dnešním článku si vysvětlíme hlavní příčiny.
1) Babišova vláda opět nastartuje inflaci – Babišovi voliči očekávají, že jeho vláda je bude opět uplácet. Babiš to ví, takže to samozřejmě udělá. A jeho voliči si budou lebedit, že jim na účtu opět přistávají vládní dárečky. Jenomže už jim nedojde, že jejich kupní sílu to ve finále vůbec nevylepší.
Jak to? Tupohlavé rozhazování nevázané na hospodářský výkon totiž opět aktivuje mohutnou inflační spirálu. A ta postupně vyvolá takový růst cen, že rozházené peníze budou v podstatě bezcenné. Adresáti babišovného tak budou mít sice v peněžence o trochu víc peněz, ale koupí si za ně totéž co předtím, protože inflace vyžene ceny nahoru. K základním mechanismům fungování ekonomiky totiž patří, že roste-li množství nějaké komodity na trhu, klesá její hodnota. A tato zákonitost platí i pro uměle čerpané peníze do ekonomiky.
Autor přece není ekonom, řeknete si možná. To opravdu nejsem. Na rozdíl od viceguvernérky ČNB Evy Zamrazilové či bývalé zástupkyně ČR při Světové bance Jany Matesová, jejichž názor na inflační odpovědnost Babišovy vlády se s mým názorem zcela shoduje. Jim také nebudete věřit?
Zbývá ještě dodat, že motorem ekonomiky jsou inovace, výzkum a schopnost produkovat finální produkty namísto pouhého zapojení do subdodavatelského řetězce, což ze strany státu vyžaduje strategickou podporu a mohutné investice. Jakmile prostředky k nim určené začneme projídat jako za Babišovy vlády, ekonomika bude stagnovat, a stát chudnout. A s ním i jeho občané. Tedy my.
2) Babišova vláda způsobí pokles ratingového hodnocení Česka – rating státu je významným kritériem nejen pro hodnocení důvěryhodnosti a úvěrového rizika dané země, ale i její politické stability a ekonomické vyspělosti, z nichž se pak odvozuje i důvěryhodnost soukromých emitentů. Ratingové hodnocení je proto důležitým vodítkem též pro investory, kteří chtějí v dané zemi vložit peníze do soukromých podniků.
Horší rating znamená méně důvěryhodnou pozici státu na mezinárodních trzích, což zapříčiní mj. pokles zahraničích investic a zdražení půjček. V soukromém sektoru se pokles ratingu projeví snížením přílivu zahraničního kapitálu a ochoty vstupu na tuzemský trh.
Ratingové hodnocení Česka je za Fialovy vlády vysoké, neboť agentury hodnotí práci vlády pozitivně. Příkladem budiž konsolidační balíček či odstranění závislosti na ruských zdrojích. Tyto kroky byly neliberální opozicí podrobeny drtivé kritice, a je proto zřejmé, že antiliberální strany by se vydaly opačným směrem. Stejně jako hodnocení ratingových agentur, pokud se tyto síly u nás dostaly k moci. Důsledky? Nižší ochota vstupovat na tuzemský trh, a tudíž menší objem zahraničích investic či méně seriózní investoři. A tím pádem další chudnutí naší země a občanů.
3) Proruská orientace země odradí zahraniční kapitál – antiliberální opozice osciluje od stran vůči Rusku shovívavých (ANO) po vysloveně Rusku nakloněné (Stačilo, SPD či Motoristé). Pokud by tyto strany měly vytvářet státní politiku, bude tuzemské prostředí spojeno s neúměrným podnikatelským rizikem.
Funkční trh totiž zcela nezbytně potřebuje vládu práva. Je-li nahrazována orientací na režimy, v nichž je právo podřízeno zájmům moci, je to z perspektivy ochrany vlastních investic velmi riskantní. Jednoho dne mu totiž firmu mohou „znárodnit“ ruští okupanti. A na podstupování takových rizik pochopitelně žádný investor není zvědavý.
Proruská orientace a nedůvěryhodná vláda se tak opět odrazí v odlivu zahraničních investic. Nových bude přicházet méně, jejich hodnota bude nižší, a část stávajících firem odejde. Důsledek bude stejný jako u předchozích dvou bodů.
4) Plošné rozhazování peněz vyvolá nedostatek prostředků k potírání skutečné chudoby - Babišova vláda svým populistickým plošným rozhazováním bez posuzování sociální potřebnosti nejvíc poškodila ty skutečně chudé domácnosti. Kdyby totiž dávky vázala na opravdové sociální ohrožení, mohly by objektivně nemajetné domácnosti dostat o mnoho více. Vynaložené prostředky tak zatnuly ohromnou sekeru do státního rozpočtu, aniž by posloužily něčemu jinému než Babišovu záměru své voliče korumpovat.
Jednoduše řečeno – finančně soběstačného seniora Babišovy úplatky nevytrhnou, resp. je na své životní úrovni ani nepozná. A domácnostem s absolutní majetkovou chudobou problémy nevyřeší, protože na to jsou příliš nízké. Mimo jiné právě z důvodu, kolik peněz Babiš zároveň rozdal těm, kdo to nepotřebují. Vyšší kvalitu života za úplatky od Babišovy vlády nedostane nikdo. Tím hůř při uvážení, jaké škody to vyvolá na státním rozpočtu.
5) Odklon od EU způsobí chudnutí naší země – strany současné antiliberální opozice oscilují od představy, že budou budovat proruské kolaborantství za západní peníze po otevřenou snahu Unii opustit a přiřadit se k ruskému světu. Podobně jako nám členství v EU přineslo bezprecedentní růst životní úrovně, oslabení západních vazeb či dokonce jejich opuštění by nám přineslo její analogický pokles.
Představa budování nějaké „autonomní středoevropské říše“ po vlajkou Orbána a Fica je pohádkou pro velmi malé děti. Oba tyto režimy jsou totiž autonomní leda ve svém směšném patolízalství vůči Rusku. Jinak jsou ultimativně závislé na západních penězích. Zatím s nimi má vyspělá část EU neuvěřitelnou trpělivost. Ale až jí jednoho dne dojde, ponechá tyto režimy, ať si tedy tu autonomii budují za své peníze. A pak se naplno projeví neuvěřitelná naivita všech, kdo na nějakém „východoevropském nacionalismu“ chtěli stavět budoucnost naší země. Srovnání životní úrovně mezi Západem a Východem je pak nejvýmluvnějším důkazem, která civilizace dala světu Mercedesy, a která Moskviče.
Pokud někdo skutečně chce volit podle peněženky, strany antiliberální opozice jsou pro něj nejhorší možnou volbou. Nevěříte? Někteří lidé také nevěřili v existenci covidu, dokud nebyli připojeni na plicní ventilaci. Opravdu si musíte sáhnout do ohně, abyste uvěřili, že pálí?
