Článek
Vladimir Putin ve svém projevu ve na Valdajském fóru konaném v Soči prezentoval další verzi „zdůvodnění“ ruské bestiality na Ukrajině. Od dříve tvrzené denacifikace, ochrany tradičních hodnot, boje za práva ruské menšiny na východě Ukrajiny či obav z expanze NATO k ruským hranicím jsme se tak dostali až k budování nového světového řádu. Obávám se však, že tentokrát se jedná o zdůvodnění pravdivé.
Putinovo vyjádření jen potvrzuje, že Rusko hraje gangsterskými kartami čím dál otevřeněji. I na diplomatickém poli postupně ztrácí zábrany, a přestává cítit potřebu se před mezinárodním společenstvím alespoň formálně maskovat, a snažit se vytvořit alespoň zdání nějaké legitimity své zločinné agrese. Čím dál otevřeněji totiž odhaluje její reálné motivy.
Putinovo Rusko doslova srší nenávistí k Západu. Především pro vědomí, že civilizovanými metodami mu neumí konkurovat a sžírá se závistí vůči západní ekonomické vyspělosti. Zároveň se cítí hluboce poníženo, že jej západní civilizace k ničemu nepotřebuje a neobdivuje se ruské velikosti. A navíc je pro převládající ruskou náturu (především evropský) Západ prostě příliš liberální, humanistický, civilizovaný, demokratický, ohleduplný, solidární, progresivní a hodnotově orientovaný. Rusové podporující putinismus tak Západem a jeho hodnotami opovrhují, současně z něj mají komplexy a zároveň nemohou snést, že ve světovém měřítku nemají jeho postavení.
Západ k Rusku od pádu železné opony do vojenské agrese na Ukrajinu nikdy takto vyhrocený vztah neměl. Poté, co bylo jasné, že se v Ruku nepodaří vytvořit demokracii západoevropského formátu, převažovala snaha nemít s Ruskem konflikty, na mezinárodní scéně přehlížet lecjaký jeho exces, a stavět na tom jediném, co oba světy mohlo spojovat, a sice na obchodu. Západoevropská veřejnost si v duchu principu liberální demokracie „žít a nechat žít“ Ruska nevšímala. Rusko ji nelákalo, jeho hodnoty nesdílela, ale ani k němu necítila nenávist. Prostě asi jako k sousedovi z ulice, s nímž si nějak nemáte o čem povídat.
Naopak v Rusku po anexi Krymu postupně sílila protizápadní nenávist. Nakonec i z událostí kolem Majdanu obviňovalo Rusko absurdně Západ, ač to byly právě západní státy, které s snažily dojednat smír, a Západ vcelku mlčky toleroval i následnou anexi Krymu hrubě porušující mezinárodní právo. Rovněž skutečnost, že na Ukrajině získávaly proevropské postoje postupně převahu nad proruskými, začalo Rusko zcela nekriticky připisovat Západu. Do toho se postupně formovala ruská rétorika, že státy bývalé SSSR jsou územím s jakousi omezenou suverenitou, které mají zapovězený odklon od ruské cesty a způsobu života. Připomíná to vztah absolutní despocie islámských teokracií, kde je „opouštění Islámu“ muslimům přísně zakázáno, a nezřídka za něj hrozí i trest smrti.
Čeho tedy Rusko, hnáno hlubokou frustrací z vlastní neúspěšnosti, zneuznaným velikášstvím a znovu oživenou nenávistí k Západu, hodlá prostřednictvím války na Ukrajině docílit? Ničeho menšího než svrhnout současný světový řád založený na mezinárodním právu, svrchované rovnosti a nedotknutelnosti jednotlivých států, a vnutit světu svoje pravidla. Máte raději západní automobilky než Ladu? Nechcete stavět jaderné elektrárny od Rusů? A dáváte přednost západním vakcínám proti covidu před Sputnikem? To se v Rusku neodpouští, vy nevděční zápaďáci. Když to nejde po dobrém, půjde to po zlém. My vás neučíme, že novým pánem je ten, kdo má nejvíce zbraní a nejméně zábran k jejich používání. A ještě nás Evropane budeš prosit, abychom Tě nechali žít a prodali ti aspoň Moskviče a plyn, až vybombardujeme západní infrastrukturu. Takhle nějak uvažuje zneuznaný militantní společenský proud v Rusku, pro které je Putin se svojí vražednou mašinérií na Ukrajině hrdinou.
Co totiž může znamenat nový světový řád započatý útočnou válkou coby nejhorším zločinem proti lidskosti? Jedině zřízení založené na právu silnějšího. A jak odstranit současný světový řád založený na mezinárodním právu? Jedině jeho popřením pomocí válečného násilí a nukleárního vydírání. Silový řád bez pravidel a morálky je totiž jediným systémem, ve kterém je Rusko schopné být lídrem.
Rusko dobře ví, že za standardních podmínek založených na dobrovolnosti, svobodě a demokratickém právním řádu konkurovat západní civilizaci nedokáže. Nutně se proto snaží o vytvoření „nového“ společenského řádu, který mu bude šitý na míru. Kromě nerostných surovin, o jejichž přítomnost na svém území se navíc nezasloužilo, nemá co nabídnout. S výjimkou zbraní není Rusko výrobcem žádných komodit exportního významu konkurenceschopného na západních trzích. V HDP v paritě kupní síly na obyvatele Rusko výrazně zaostává nejen za EU či jinými vyspělými světovými ekonomikami, ale překonává jej i Litva, Lotyšsko a Estonsko, kterým se podařilo ze sféry jeho vlivu vymanit. Rusko v žádném civilním ekonomickém sektoru nevyniká, neumí pořádně vyrobit nic, co by obstálo v globální soutěži. Kolik ruských léčiv, potravin, drogerie, oblečení nebo třeba průmyslových výrobků se před invazí dováželo do EU? A vzpomeňme, jak neslavně skončila ruská očkovací látka Sputnik, včetně blamáže s jejím složením na Slovensku.
Co nabízí současné Rusko po stránce objektivní kvality života? Opět jen výrazné zaostávání za EU, dalšími světovými ekonomikami, a dokonce i pobaltskými státy. A ani před invazí nemělo co nabídnout. Hluboká neúcta k lidskému životu a lidským právům, přezíravost, bezohlednost a neurvalost v mezilidských vztazích, kult násilí, agresivity a maskulinity, byrokracie, korupce, formalismus, totální odtržení vysoké politiky od života společnosti, všudypřítomný strach, státní represe, drakonické potlačování politické opozice, propojení oligarchů se státní správou, propastné společenské rozdíly, zaostalost, chudoba a nízká životní úroveň. Humanitě, morálce a demokracii západní Evropy Rusové nerozumí. A ani rozumět nechtějí. Nedávná celosvětová studie nadace Open Society Foundations konstatovala, že ve srovnání postojů respondentů ze 30 zemí měla demokracie vůbec nejnižší podporu mezi respondenty z Ruska. Větší preferenci života v demokratickém zřízení vyjádřili dokonce i respondenti ze Saudské Arábie a Pákistánu.
Jsou tedy Rusové v takové společnosti alespoň šťastní? Ale kdeže. V žebříčku jednotlivých zemí za rok 2022 ve výzkumu World Happiness Report, který se opírá o hodnocení spokojenosti obyvatel v oblastech sociální podpora, příjem, zdraví, svoboda, štědrost a absence korupce, je Rusko mezi 137 zeměmi až na 70. místě. Mimochodem, prvních 22 příček zaujímají státy tvořící integrální součást (či v případě Izraele dominantní spojenectví) západní civilizace, přičemž 17 z nich je v Evropě. Pro zajímavost ČR je na 18. místě, USA na 15. Tyto výsledky představují ohromný rozpor mezi tím, že Rusové na jedné straně neustále vyzdvihují svoji vlast nad západní civilizaci, zároveň však sami jsou zde mnohem méně spokojení než obyvatelé Západu ve svých zemích. Tak kde je tedy ten ráj, za který Rusko vydávají navenek, když ani sami ho tak zjevně nevnímají?
Klíčový problém agresivní ruské frustrace a zuřivé touhy poroučet demokratickému světu primárně ovšem není v Putinovi a jeho mocenské klice. O demokratičnosti ruských voleb můžeme mít řadu pochybnosti, přesto však je zřejmé, že rozhodující většina voličů na jeho straně stojí. A právě tato společnost pak nese i odpovědnost za to, co se z Ruska a jeho vládnoucí garnitury stalo. Navíc i přes zločinnou invazi na Ukrajinu, nedobrovolné vojenské odvody či ohromné finanční prostředky vydávané Ruskem na vedení války zůstala současná vládnoucí garnitura autentickým produktem vůle a světonázoru ruské majority. A v tom spočívá největší nebezpečí pro světový mír, demokracii a civilizaci.
Násilnická společnost totiž plodí jen násilnický politický režim, stejně jako jedovatý strom umí plodit pouze jedovaté plody. Současná evropská civilizace proto na východě končí tam, kde začíná Rusko.
