Článek
Češi hledají silného lídra. Podle průzkumu agentury Ipsos jej preferuje 65 % respondentů. To je dokonce o 2 % více než mezinárodní průměr a o mnoho více než třeba v Německu, kde takový postoj vyjádřilo jen 38 % respondentů.
Touha po autoritářství většiny veřejnosti je obtížně pochopitelná, neboť je to cesta k dobrovolnému postoupení části vlastních svobod ve prospěch někoho jiného. A vyjadřuje smutnou bezradnost většiny společnosti, která neví jak se svojí svobodou vlastně naložit.
Snad ještě horší pak je, že přirozeného lídra voliči neumí ani rozpoznat. Za nejvhodnějšího adepta totiž zjevně považují Andreje Babiše, což vyplývá z dominance hnutí ANO v předvolebních průzkumech i žebříčků popularity politiků.
Babiš jako přirozený silný lídr je však autentický asi jako Schillerová v převleku za hranolku. Pokud je někdo v tuzemské politice opravdovým lídrem, pak Petr Fiala. Jednotlivé důvody si rozebereme v dnešním článku.
Petr Fiala vlétl do české politiky jako uragán, který dokázal naprosto přetvořit politickou scénu napravo od středu. Nejprve dokázal z ODS balancující nad politickou propastí udělat opět klíčovou politickou sílu. Vtiskl jí přitom úplně novou kultivovanou tvář zcela odlišnou od původního klausovského východního kmotrovství a asociální arogance. Následně dokázal v podobě projektu SPOLU vytvořit catch-all party demokratických stran umírněné pravice. A poté s touto koalicí zvítězil ve volbách 2021, a triumfálně vrátil ODS po osmi letech křeslo premiéra. Marně hledám jiného politika novodobé české státnosti, který by dokázal něco podobného.
Jako jednoznačný vítěz vyšel Fiala rovněž z povolebního střetu s prezidentem Zemanem o obsazení své vlády, kdy dokázal prosadit veškeré navržené ministry včetně Jana Lipavského, aniž by tento výsledek měl povahu win-win dohody. Jinak řečeno, Fiala získal vše a Zeman nic, přestože vzhledem ke svým ústavním pravomocem držel nemálo trumfů. Fialovi se to vyplatilo dvojnásob, neboť Lipavský je vedle premiéra bezesporu nejvýraznější tváří celé vlády, a po odchodu od Pirátů nyní kandiduje jako nestraník v barvách ODS.
Jasným vítězstvím dopadla i následující Fialova mise v pozici premiéra pětikoaliční vlády. I zde se potvrdila jeho schopnost dokonale vystihnout priority. Nikdy proto neměl problém upřednostnit koaliční kohezi před svými zájmy, stejně jako mistrně skloubit mnohdy protichůdné cíle jednotlivých stran i osobní ambice jejích členů. Je již téměř jisté, že Fialova vláda jako teprve třetí v historii samostatné ČR vykoná celý čtyřletý mandát. A to navzdory tomu, že po většinu času vládla jako pětikoalice, což je největší počet stran v naší novodobé vládní historii, a čelí vytrvalé zuřivé nenávisti tuzemské proruské scény.
Čím náročnější situace, tím více dává vyniknout rozdílovým osobnostem. Přestože Fialova vláda vykonává mandát v bezprecedentně nejnáročnějším období od vzniku samostatné ČR, dokázala ji zvládnout bez zásadnějších otřesů, a ještě přidat mnoho překvapivých úspěchů. Příkladem triumfu v nejvyšší váhové kategorii je odstranění naší závislosti na ruském plynu a ropě. Žádná předchozí česká vláda se o nic takového ani nepokusila. A představa, že by něco takového dokázal Babiš, je pravděpodobná asi jako že by Tomio Okamura vystudoval vysokou školu.
Fiala se navíc stal hlavním symbolem obhajoby naší prozápadní příslušnosti v době, kdy je bezprostředně ohrožena ruským zlořádem a jeho tuzemskými knechty. A i zde se projevil jako velmi silný a rozdílový lídr. Je totiž nesrovnatelně náročnější se zločinnému nukleárnímu agresorovi nekompromisně postavit, než mu servilně poklonkovat. Tím spíš z titulu premiéra země jako je naše, která svoji bezpečnost musí zcela opírat o alianční síly a navíc už despotickou nadvládu ruské hydry po dlouhá desetiletí zažila.
Bezpáteřních politiků, kteří v takové situaci ohnou hřbet a předhánějí se, kdo vojenskému diktátorovi lépe vyleští boty, je mnoho. Ale těch, kteří tváří v tvář tak nelidskému zlu neuhnou ani o milimetr, je naprosté minimum. K tomu je totiž nutný vytříbený charakter, osobní odvaha a pevná hodnotová konzistence náležící jen nejkomplexnějším lídrům vnímajícím jako svoji ústřední prioritu odpovědnost za vlastní zemi, kterou nikdy dobrovolně nevydají zločincům, a ani sami se jim nezaprodají. Fiala chce totiž vyhrát volby pouze s programem, který je v zájmu této země. Nikoliv za cenu políbení prstenu autoritářů či zaprodání vlastního charakteru. A je připraven raději se vztyčenou hlavou prohrát, než aby se těmto hodnotám zpronevěřil. I to je ctností skutečných lídrů.
Ve všech oblastech lidské činnosti jsou nejvýše ceněni lidé, kteří jsou schopni se prosadit v nadstátní konkurenci. To se Petru Fialovi podařilo bezezbytku, když zajistil naší zemi v demokratickém světě bezesporu nejvyšší renomé od dob Václava Havla. Příkladem za všechny je veleúspěšná muniční iniciativa, kdy jsme se díky Fialově vládě stali dokonce jedním z lídrů v pomoci protiprávně napadené Ukrajině. Opět můžeme vnímat rozdíl oproti Babišovi, který je v zahraničí nejvíce známý svými kriminálními kauzami.
A jak si Fiala vede v nynější kampani? Nejlépe jak může. Neuhýbá ze svého tradičního módu lídra v inteligenci, kultivovanosti, věcné argumentaci a schopnosti precizně vystihnout priority. Nevymění oblek za seprané triko, aby se zalíbil davu. Ke všem je slušný, ale nikomu se nepodbízí. Nenechá se vyprovokovat, a nejspodnější proudy společenské vulgarity odzbrojí klidem a nadhledem - když mu někdo nevychovaně tyká, přejde to slovy „klidně si tykejme, já jsem Petr“, a ještě umravňuje vlastní příznivce, aby neútočili na oponenty. Jaký rozdíl oproti Babišovi, který o člověku s jiným názorem prohlásí, že „otravuje“ a zuřivý dav svých příznivců nechá na jeho adresu vykřikovat nejhrubší sprostoty.
Petr Fiala v roli premiéra symbolizuje vzácný výsledek, kdy shodou šťastných okolností v čele vlády stane člověk, který velmi výrazně převyšuje většinovou úroveň společnosti. To se podaří jen zcela výjimečně. Asi jako když průměrní šachisté zahrají geniální tah. Takto rozdílový premiér má pak nejlepší předpoklady stát se lídrem excesivně dynamického rozvoje. Pomyslnou laťku totiž nastavuje vysoko, a za žádných okolností nepřijme ustrnutí v bahně průměrnosti. Bylo by to totiž v neslučitelném rozporu s vysokými ambicemi pro řízení země, s nimiž funkci přijímá. A je jen otázkou prozíravosti celé společnosti, nakolik tuto příležitost dokáže využít.
Fiala je na tom podobně jako náročný sportovní trenér. Takový se hráčům nikdy nebude podbízet či dělat populistická rozhodnutí. Vždy jim bude říkat pravdu, klidně i velmi nepříjemnou. A bude mít na své družstvo velké požadavky. Část hráčů ho za to bezpochyby bude nesnášet. Jeho cílem ale není, aby ho milovali, ale aby vyhrávali. Stejně jako je pro premiéra Fialu od první do poslední vteřiny výkonu jeho mandátu ústředním cílem, aby vyhrávala Česká republika.
Jaký rozdíl proti Andreji Babišovi, který v politice připomíná beztvarou hmotu rozplizlou podle toho, z jaké strany na ni tlačíte. Není divu, když nemá ambice být tvůrcem veřejných událostí či dokonce národní budoucnosti, neboť jeho zájem končí u maximalizace osobního profitu. Opravdu pořád myslíte, že takový člověk si kvůli vám nebo dokonce veřejné odpovědnosti bude pálit prsty?
Vulgarismy, záchvaty hysterického jekotu na veřejnosti, ufňukaná sebelítost, politický boj pomocí dezinformací či obstrukcí, závislost vlastního podnikání na dotacích, úlisnost k silnějším a arogance ke slabším, strach ze všeho možného od zveřejnění programu své strany, nepřízně davu, médií a dokonce i vlastního syna opravdu nejsou vlastnostmi společenského lídra, ale neurotického zbabělce. A nikým jiným Andrej Babiš není.
Proto chcete-li v čele státu člověka, u kterého je lídrovství jen neumělá póza skrývající ufňukaného slabocha, volte Andreje Babiše. Chcete-li silného a zároveň zodpovědného lídra, je tu pro vás Petr Fiala.
