Článek
R.Pokorný nadále nedemokraticky nemožňuje diskuze pod svýmio články, proto musím volit formu speciálního článku.
Vážený a vlivný právník Richard Pokorný se ve svém článku „Češi údajně preferují silného lídra. Pak tedy zvítězí Petr Fiala“ dopouští dvou zásadních chyb: zaprvé nahrazuje politickou reflexi ideologickou adorací, zadruhé přepisuje realitu tak, aby mu vyšla jeho předem daná teze.
Ergo kladívko, pakliže by text vyšel ve stranickém e-časopise ODS či SPOLU možná by nepůsobil tak nepatřičně.
Ale v roce 2025, kdy se země zmítá v krizi důvěry, je až bizarně neupřímný.
Silný lídr? Podle koho?
Pokorný zjevně považuje Petra Fialu za ztělesnění racionality, noblesy a integrity – zcela pomíjí, že právě za Fialovy vlády zažila Česká republika nebývalý pokles životní úrovně střední třídy, rozvrat veřejných financí a absolutní komunikační chaos.
„Silný lídr“ by měl být někdo, kdo umí jednat v krizích, nikoli profesor, který se za stolem tváří, že krize je nedůstojným tématem pro akademika.
Fialova „síla“ se ve skutečnosti projevuje jen v neochotě naslouchat občanům. Viz ignorace demonstrací, odmítání jakékoli sebereflexe ohledně cen energií, blackoutů, drahoty i chaosu v resortu zdravotnictví a školství. Tvářit se, že takový člověk je „racionální lídr“, je jako chválit kapitána Titanicu za klidné vystupování, zatímco loď už má nakloněnou palubu.
Nepokorná adorace místo analýzy
Autor článku s oblibou pracuje se srovnáním Fialy s Andrejem Babišem – a dělá to, co dělají ideologové vždy: vytváří karikaturu oponenta, aby jeho favorit vypadal lépe.
Babišovi lze vyčítat mnohé, ale měl aspoň instinkt pro krizové řízení a sociální cit. Fiala si mezitím hraje na státníka a místo praktické politiky rozdává neužitečné metafyzické promluvy o důstojnosti a hodnotách.
Pokorný rovněž naprosto ignoruje demografické a ekonomické faktory, které se podílejí na dnešní nespokojenosti Čechů. Zmiňuje „hloupost mas“, která nechápe Fialovu genialitu, ale už neřeší, proč lidé trvale ztrácejí důvěru ve vládu.
Není to kvůli nějaké slabosti vůči „autoritářům“, jak autor sugeruje, ale kvůli deziluzi z arogantní, od reality odtržené kvazi-pravicové vlády.
Moralistické tlachání nestačí
Text je vystavěn na předpokladu, že Češi, kteří nesdílejí Pokorného vizi, jsou zmanipulovaní, nedovzdělaní nebo nostalgicky autoritářští. Nezlobte se na mne, ale to je argumentační lenost.
Všichni, kdo sledují vývoj cen potravin, energií, zdravotnictví, nebo pohyby reálných mezd, vědí, že současná vláda selhala v tom nejzákladnějším – udržet společenskou smlouvu mezi státem a občanem.
Moralistní oslavy „rozumnosti“ Petra Fialy jen zakrývají fakt, že tu rozum už dávno nahradil technokratický cynismus. A zatímco premiér dál přednáší, jak má demokracie fungovat, občané si balí kufry, nebo se propadají do frustrace.
Nezbývá mi než citovat trefná slova Aleny Schillerové - Až Petr Fiala přejde z částečného úvazku na Masarykově univerzitě zpět na plný, bude přednášet studentům sám o sobě. Proto si tam pořád drží ten pětinový úvazek. Novináři se diví, jak je možné, že premiér zvládá dvě zaměstnání. Podle platné smlouvy totiž musí celý jeden pracovní den v týdnu věnovat nikoli vedení země, ale univerzitě. Pokud by to neudělal, porušil by zákoník práce. Z toho vyplývá, že pan Fiala krátí práci pro Českou republiku minimálně o 32 hodin měsíčně. Není to ale zase tak divné, když se na to podíváte očima samotného pana Fialy. Z jeho pohledu si totiž nejezdí odskočit jednou týdně na školu do Brna, ale čtyřikrát týdně na Úřad vlády do Prahy. Tam si sedne, podepíše, co mu dají na stůl, na kameru odříká, co mu předepíšou a pokrčí rameny nad novou kauzou některého z ministrů, nad nimiž nemá žádnou kontrolu.
Autor tohoto blogu dodává pokorně - toto má k pravdivému popisu dnešního pana premiéra mnohem blíže než oslavná (pro mnohé spíše otravná) triáda z textového editoru R. Pokorného.
Závěr:
Pokud má být Petr Fiala odpovědí na poptávku po „silném lídrovi“, pak se ptám: to má být vtip? Nemáme červenec, ale apríl?
Poměrně chladné počasí posledních dnů tomu vlastně odpovídá.
Pěkné léto!
