Článek
Minulý týden jsem publikoval článek, v němž rozebírám argumenty, proč je Petr Fiala nejvýraznějším lídrem recentní české politické scény. Na to reagoval oponující autor, který se pouští do neargumentované frázovité kritiky Petra Fialy a obdobně pojaté obhajoby Andreje Babiše. Opakovaně jsem zde tyto jeho teze s použitím objektivních dat vyvracel (např. zde a zde) a v případě potřeby tak kdykoliv učiním znovu.
Dnes se však zaměřím na jiné autorovo tvrzení, které nepochybně čtu poprvé. Je totiž tak bizarní, že jej nelze zapomenout. Autor v něm Fialově vládě klade za vinu „chaos v resortu zdravotnictví“ a „absolutní komunikační chaos“, zatímco Babiš prý při svém vládnutí „prokázal instinkt pro krizové řízení a sociální cit.“
Už jsem na obhajobu neobhajitelné Babišovy vlády slyšel mnoho neuvěřitelných nesmyslů. Tento výrok má však v průběžném pořadí jasné prvenství, a velmi trefně ilustruje myšlenkový rozměr autorovy dlouhodobé protivládní rétoriky. Svojí úrovní připomíná záměr vyhrát Velkou pardubickou na houpacím koni či návštěvu veterináře s plyšovým psem.
Pojďme si proto společně trochu osvěžit paměť a přenesme se na chvilku o několik let zpět do pochmurného období kulminující koronavirové krize za Babišovy vlády, a společně si připomeňme „schopnosti“ Andreje Babiše jako krizového manažera a jeho sociální cit. Pamatujete ještě na „best in covid“?
Pokud oponující autor současné vládě vytýká chaos na Ministerstvu zdravotnictví, jak potom hodnotí řízení Ministerstva zdravotnictví za vlády Andreje Babiše? V jeho čele se vystřídalo během necelého roku pět ministrů, přičemž celá taškařice započala odchodem Adama Vojtěcha a končila jeho návratem. Podobná fluktuace byla i na dalších postech resortu zdravotnictví, a vlastně i v celé Babišově vládě. Ukázka vskutku vytříbených manažerských schopností a koncepčního myšlení tehdejšího premiéra Babiše.
Mimořádně „profesionální“ byl i výběr ministerských adeptů, které Babiš po nečekaném konci Romana Prymuly sháněl po telefonu, kdy prostě obvolával šéfy některých nemocnic a doufal, že někoho uloví. Asi jako když hledáte důchodkyni na brigádu do pouliční trafiky. Nechybělo moc, aby se ministrem stal bývalý šéf Motola Miloslav Ludvík, který v současnosti již více než 4 měsíce sedí ve vazbě s obviněním z korupce. Co by oponující autor asi říkal, kdyby se něco podobného dělo ve Fialově vládě?
Komunikační chaos Fialovy vlády? Kdo chce vidět skutečný komunikační chaos, opět doporučuji vzpomenout na protiepidemická opatření Babišova kabinetu, a jejich prezentaci veřejnosti. O míře jejich absurdity pak ani nemluvě. Příklad za všechny - tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (který je Babišovým kandidátem na stejný post znovu) např. zpočátku trval na povinném nošení roušky v autě, i pokud v něm řidič jede sám. A to s neuvěřitelně bizarní argumentací, že když jsou roušky mimo domov povinné všude, pak tedy i pro řidiče cestující sami v autě. Co na tom, že takové opatření odporuje zdravému rozumu, neboť nenaplňuje účel protiepidemických nařízení v podobě zamezení přenosu viru mezi lidmi. Odbornost v řízení státu Babiše a jeho lidi nikdy nezajímala.
Nejsmutnější a nejstrašnější pak byly systémové dopady boje s epidemií v podání „manažera s instinktem pro krizové řízení a sociálním citem“ Andreje Babiše a jeho vlády. Česko náleželo v přepočtu úmrtí na 100 tisíc obyvatel k nejhorším zemím na světe, což bylo dle názorů odborníků dílem vinou absolutní neschopností Babišovy vlády, dílem pak jejího bezuzdného cynismu. Hlavní slovo ve vyhlašování restrikcí totiž neměli odborníci, ale Babišovy politické zájmy. Proto když premiér potřeboval přízeň veřejnosti, otálel se zpřísněním opatření či rozvolňoval i když tomu epidemiologická situace neodpovídala. Životy části spoluobčanů takto Babiš obětoval kupř. lepšímu volebnímu výsledku v krajských volbách v říjnu 2020, jinou část pak položil na oltář „nákupnímu“ populismu ve stejném roce před Vánoci.
V důsledku tohoto „krizového řízení“ byly nemocnice extrémně přetížené, přičemž péče se nezhroutila jen díky nesmírné obětavosti zdravotnického personálu, a jednotlivá protiepidemická opatření byla ministerstvem i vládou formulována tak amatérsky, že docházelo k jejich opakovanému rušení soudy. Nikoliv snad proto, že by nebyla potřebná, ale protože jim chyběly nejzákladnější prvky právního textu jako patřičné odůvodnění či správný kompetenční základ. Z těchto důvodů stát postupně ztrácel nad regulací epidemie jakoukoliv kontrolu, a Česko připomínalo nikým neřízené auto jedoucí dolů po strmé lesní stráni. Jak by to dopadlo, kdyby choroba namísto zhruba 1,5 % smrtnosti v průměru za všechny varianty měla smrtnost třeba 30 % raději nedomýšlejme.
Neméně strašný efekt mělo Babišovo totálně nekompetentní „krizové řízení“ na důvěru společnosti ve stát a odborné autority. Nesmyslná nařízení typu „káva u stánku povolená, pivo nikoliv“, absolutní nesourodost a mnohdy až protichůdnost přijímaných pravidel, jejich neustálé změny a současně nedodržování samotnými tvůrci, a nakonec i jejich rušení ze strany soudů, stálo u zrodu antisystémového hnutí „antirouškařů“. Tato část společnosti na vládní hloupost reagovala ještě vetší hloupostí, a sice popíráním existence viru či jeho nebezpečnosti, zpochybňováním nezbytnosti ochrany dýchacích cest a protiepidemických opatření, šířením dezinformací a konspirací, odmítáním odborných autorit, vzdělanostní společnosti a posléze i existence jakékoliv pravdy, což již tehdy byla voda na mlýn ruským zájmům.
A právě tento jedovatý strom zasazený Babišovou vládou postupně narostl do obludných rozměrů, a jeho plody jsou dnes největším nebezpečím pro naši demokracii a rozvrat společenských hodnot. Obrovským paradoxem je, že tehdy se anstisystémový protest zformoval na podkladě odporu k Babišově vládě, zatímco dnes z těchto hlasů Babiš a jeho ještě radikálnější politické satelity těží v boji proti civilizované Fialově vládě. Logiku ve veřejném mínění hledáte marně. Zato však existuje mnoho falešných proroků, kteří jsou schopni jej zneužít k dosažení svých cílů.
Samozřejmě není jen vinou Babiše, že se česká společnost v době covidu ukázala dominantně jako sobecká, bezohledná, neodolná, netrpělivá, lhostejná a morálně velmi nevyspělá, když řada lidí skutečně prosazovala své „právo“ vypít si v hospodě pivo bez ohledu na to, zda to někdo jiný třeba zaplatí životem, což byla rétorika šířená těmi nejspodnějšími společenskými proudy. Těm již tehdy velel Václav Klaus, který dokonce vyzýval k občanskému odporu proti plošným protiepidemickým opatřením. Nicméně právě neuvěřitelný amatérismus Babišovy vlády spojený s Babišovou neochotou upřednostnit cokoliv před vlastními zájmy usadily tohoto jezdce společenské apokalypsy pevně do sedla.
Pokud tedy něco Babiš ve vládě prokázal s nevyvratitelnou jistotou, pak svoji absolutní nekompetenci pro krizové řízení státu. Popírat to je doslova urážkou každého člověka, který vinou fatálních selhání Babišovy vlády utrpěl za pandemie covidu osobní újmu.
„V krizi se ukázalo, že Babiš není lídr, není inspirující, vědomě rezignuje na to, že by měl vystoupit a táhnout národ. Tohle už nevyžehlí, není ve své komunikaci konzistentní, pravidelně ukazuje dvě tváře. Jedna představuje vlastně mediální simulaci úspěšného premiéra, ta druhá ukazuje, že pod tlakem se Babiš hroutí, je prchlivý a opravdu daleko obrazu, který vytváří jeho komunikační tým,“ říkal tehdy politolog Otto Eibl z Masarykovy univerzity pro Seznam Zprávy.
Měl pravdu ve všem kromě předpokladu, že „tohle už Babiš nevyžehlí.“ Dlouhodobé předvolební průzkumy ukazují, že už to vyžehlil, neboť Češi jsou vskutku velmi nenároční voliči a mají mimořádně krátkou paměť.
Jak jsem již psal v minulém článku, právě krizové situace umožňují vyniknout skutečným lídrům a odlišit je od falešných napodobenin. Petr Fiala coby krizový manažer obstál na jedničku, a od započetí zločinné ruské agrese kormidloval naši zemi na stranu vlády práva, morálky a ochrany národní suverenity před opětovným vstupem do ruského otroctví. Naopak Andrej Babiš svoji příležitost vyniknout v zatěžkávací zkoušce naprosto promarnil, v plné nahotě ukázal, že není nejen lídrem, ale dokonce ani průměrným manažerem. Jeho vláda za sebou nechala bezprecedentní množství zbytečně vyhaslých či pokažených životů našich spoluobčanů, přestože jsme s nikým neválčili.
Vzhledem k neutuchající touze Ruska opět poroučet Evropě přinejmenším ve svém původním rajonu z dob studené války je v podstatě jisté, že v příštích letech bude turbulentní krizové období přetrvávat, či spíše dále eskalovat. Může si za těchto podmínek někdo soudný vybrat za krizového manažera znovu Andreje Babiše s vědomím zkušenosti, jakým fiaskem to skončilo minule?
