Článek
Současná ODS má dvě tváře, které jsou si podobné asi jako dr. Jekyll a Mr. Hyde. Ta recentně dominantní je reprezentována premiérem Fialou a jeho politickým proudem, kam náleží třeba Miloš Vystrčil, Martin Kupka, Jana Černochová, Eva Decroix a řada dalších. Ztělesňují „novou“ ODS, která preferuje liberalismus před konzervatismem, prozápadní orientaci před V4 či evropanství před politikou „všech azimutů“. A taky morálku před pragmatismem, takže je i zcela nekompromisně protiputinovská. ODS pod vedením Petra Fialy dokázala, že i pravicová politika může být v souladu s morálkou, slušná, kultivovaná, bez arogance či propojení s kmotry. A nutno zdůraznit, že právě s touto politickou koncepcí ODS vyhrála volby do PS v roce 2021.
Protipólem tohoto směru jsou relikty původního směřování ODS před nástupem Petra Fialy, často zamrzlé ještě v národním konzervatismu 90. let minulého století. Ve straně nedominují, ale to neznamená, že jsou bezvýznamní. Ze známých doposud aktivních představitelů sem náleží třeba Marek Benda, Ivan Langer, Alexandr Vondra či Martin Kuba. Nejextrémnějším příkladem a protipólem nynějšího předsedy ODS však je zarytý euroskeptický klausista Jan Zahradil. Oproti němu jsou (snad s výjimkou ultrakonzervativce Bendy) všichni výše jmenovaní ještě rozumní a milí lidé.
Právě Zahradil je posledním mohykánem „té pravé“ klausovské ODS z 90. let, který zůstává humanizačním procesem v ODS stejně nedotčený jako některé indiánské kmeny v Amazonii civilizací. Jeho chování je podobně nesnesitelné, jako bylo chování špiček ODS za Klause. Snoubí se v něm pohrdavost, arogance, hulvátství, autoritativní sklony, preference „pragmatismu“ až zájmového cynismu před hodnotovou politikou a okázalé vysmívání morálce. A samozřejmě ohromná osobní nabubřelost, aniž by bylo zřejmé, na co vlastně.
Arogancí čpící je již Zahradilův kreslený portrét, který má vystavený na úvodní stránce svého webu. Kdo něco takového použije jako ilustraci sebe sama, již tím o sobě mnohé vypovídá. Správný konzervativec musí být přece věčně zamračený, arogantní, lehce obhroublý, nepříjemný, kyselý, neochotný, úsečný, a nesmí mu chybět veledůležitý výraz ve tváři.
Tyto své asociální vlastnosti dává Zahradil na odiv snad v každém svém vystoupení. Kupř. v rozhovoru na Novinkách ke konstatování redaktora, že na sociálních sítích okopává ODS kotníky prohlásil, že skutečná politika se nedělá na sociálních sítích, a bude si tam dál psát co bude chtít. Takže jinak na sítích, jinak v zákulisí? A okopávat straně kotníky a zároveň od ní chtít funkce je taky v pořádku? Inu „pragmatici“, jako třeba Orbán, který na EU nenechá nit suchou, ale na dotace má ruku neustále nataženou. Pro Hospodářské noviny zase Zahradil odůvodňoval své rýpání do ministra Lipavského tím, že ho to baví. A dokonce je mu jedno, když je označován za pročínského politika. Možná je na to i pyšný, těžko říct.
„Reálpolitika zájmů, cynická, pragmatická, kissingerovská, tu stále absentuje“, napsal letos na svůj facebook Zahradil. Již z této jediné věty je vidět, jak si představuje politiku, a jakým nepřítelem je pro něj morálka. A patrně navíc žije v nějaké jiné zemi. Onoho cynismu a pragmatismu je na naší politické scéně totiž dlouhodobě tolik, že Zahradilův výrok připomíná tvrzení o absenci mravenců pronesené člověkem stojícím po kolena v mraveništi. Co horšího by tu ještě chtěl zavádět? Hospodářskou unii s Čínou, když to privilegovaným vrstvám podnikatelů „pragmaticky“ posype miliardové zakázky?
Onen národní konzervatismus v Zahradilově podání totiž ani není pro všechny Čechy, ale jen pro bohatý korporát. Nepatříte k němu? Pak zapomeňte na Zahradilův lobbing. Jak jde o peníze, přívlastek „národní“ musí ustoupit přívlastku „konzervativní“ ve významu přísného dělení společnosti na pány kmány, opět tolik vzdálenému současnému mainstreamu ODS a tolik blízké Václavu Klausovi. „Kdyby se EU náhodou rozhodla zvýšit životní úroveň svých obyvatel a Zahradil se ocitl v čele komise, jedno je jisté: Čechů se nic takového týkat nebude. Bylo by to totiž nepřijatelné „sociální inženýrství“ a totalita „evropského superstátu“, který přece nemá co kecat do svobody firem ždímat lidi a ničit životní prostředí. Přesně ve staré dobré tradici otce-zakladatele Václava Klause a jeho nohsledů“, poznamenal trefně šéfredaktor internetového deníku Alarm Jaroslav Fiala.
Zahradilova rétorika velmi připomíná „standardy“ běžné v Institutu Václava Klause. Stačí si přečíst kupř. glosu jednoho z „ideologů“ IVK Ivo Strejčka, v níž se spojuje „pragmatický“ přístup k Rusku, výrazný euroskepticismus, nevybíravé útoky na ministra Lipavského a přepáleně agresivní rétorika adekvátní asi jako zuřivý štěkot psa na odraz sebe sama v zrcadle. Hned je zřejmé, že by Strejček se Zahradilem v hospodě seděli u jednoho stolu. A ani by nemuselo pět hodin pršet.
Místopředsedkyně poslaneckého klubu ODS Eva Decroix nedávno velmi výstižně prohlásila, že by bylo ostudou v příštích volbách do Evropského parlamentu nominovat Zahradila opět do čela kandidátní listiny, protože se současnými hodnotami ODS se zřetelně rozchází. Přání Decroix se vyplnilo, Zahradil dokonce v EP skončí úplně. Těžko říct, zda je to preference vynucená či skutečná. Oč méně bude mezinárodní ostudy, o to více škod napáchá v domácí politice. Zahradil nicméně správně usoudil, že civilizační a deklausifikační proces v ODS může mnohem účinněji brzdit z domova. A také nadělat Petru Fialovi mnohem více škody u voličů.
Kupř. tím, že otevřeně prosazuje povolební spolupráci ODS a ANO nejen mediálně, ale chystá se s touto vizí objíždět i stranické sekretariáty. Není divu, že současní přední představitelé ODS nechtějí o námluvách s hnutím ANO slyšet ani slovo. Pro ODS by to totiž znamenalo polibek smrti, neboť v posledních sněmovních volbách to byla právě ODS, kterou voliči mohutně podpořili jako antihlas vůči Babišovi. Ještě strašnější a typicky zahradilovské je pak odůvodnění námluv s hnutím ANO tím, že ANO má kolem 30% podpory, což nelze přehlížet. Výborně! Takže kritériem koaliční spolupráce je velikost voličské podpory potenciálního partnera a programový průnik je vedlejší? Pokud by zde měla 30% třeba nějaká proruská strana, Zahradil by s ní také dělal námluvy? A co radikální levice, kterou tak nenávidí, ta by mu pak také nesmrděla? Jinými slovy, na programu nezáleží, hlavně mít moc a rozdělit si funkce? Mrazivý závan opoziční smlouvy z 90. let.
Při očekávaném poklesu volebních preferencí ODS coby vládní strany je Zahradil zjevně pokropený živou vodou, a čím dál častěji plive jed z podzemních katakomb svého názorového spektra. Ilustrujícím příkladem bylo, jakým překvapivě otevřeným diktátorským hulvátstvím Zahradil nedávno napadl redaktora ČT Jakuba Szántó. Tomu vyhrožoval a snažil se dokonce přikazovat, jak se má chovat a jak vyjadřovat svoje názory na majitele falešných účtů na sociálních sítích. Nechybělo samozřejmě ani rýpnutí do končícího generálního ředitele ČT Petra Dvořáka s nadějí, že to se teď (s blížící se změnou na tomto postu) změní a výhružka, že si „s tím ještě pohraje“.
Pan europoslanec se nejspíš chystá žalovat nastupujícímu generálnímu řediteli Součkovi zvolenému hlasy radních prosazených do Rady ČT hnutím ANO a SPD. Bububu, už se všichni bojíme, pane europoslanče! Hlavně nepodceňte sílu morální a profesní integrity redaktorů ČT. Již jednou se pokusu o politickou zvůli a diktát úspěšně postavili. Tak jen abyste se na odklon ČT od liberalismu a náhubkování redaktorů netěšil zbytečně. Pokud to Jan Souček přežene, může snadno dopadnout jako Jiří Hodač s bobovizí.
Právě konzervativní klika v ODS je mimochodem bohužel jednou z příčin, proč Dvořák končí. Není divu, že když v Radě ČT mají většinu radní vybraní babišovci a okamurovci, Dvořák neměl šanci znovu uspět a do funkce se chystá morálně mnohem méně profilovaný kandidát „pragmatičtějšího“ ražení. Ostudou však je, že tuto změnu na postu generálního ředitele ČT schvaluje i část vládní ODS, což Zahradilova slova jasně demonstrují.
Je nepochybné, že člověk jako Jan Zahradil současnou ODS poškozuje a její voliče mate. Po právu pak uvažují, jaké směřování lze tedy od ODS čekat. To Fialovo, nebo nějak oříznuté kompromisy se zahradilovci a podobně bizarními figurkami? Dám-li hlas Fialovo ODS, jakou mám záruku, že na její vrcholnou politiku nebude mít vliv Zahradil? A jak mohu volit stranu, u jejíchž významných představitelů jsou takto propastné názorové rozdíly?
ODS byla v historii vždy schopná zbavit se lidí, kteří ji poškozovali a okázale se odkláněli od jejího programu. Jako třeba Václav Klaus mladší. Z této perspektivy Jan Zahradil v ODS již výrazně přesluhuje. Uvidíme, zda jeho ohlášené stažení z evropské politiky je prvním krokem na stejné cestě.
Úspěch Petra Fialy přetavený do vítězství v posledních sněmovních volbách a křeslo premiéra je natolik nezpochybnitelným úspěchem současného hlavního proudu v ODS, že po volbách vnitrostranické národní konzervativce na chvíli přešla řeč. Nicméně současně s poklesem preferencí pětikoalice v průběhu volebního období, který je kombinací extrémně náročné situace na domácí i mezinárodní scéně, přirozeného úbytku voličů vládním stranám, i některých chyb které pětikoalice udělala, tato vnitrostranická hydra ožívá a čí dál hlasitěji hřímá svůj polsko-maďarsko-čínský názorový mix.
Patrně jim nedochází, že se (naštěstí poměrně tupou pilou) snaží podřezávat větev, na které sami sedí. ODS to v konzervativní režii nekompetentních pokračovatelů Václava Klause dotáhla na samotný okraj propasti, a nebýt Petra Fialy a jeho nové politické koncepce, možná do té propasti i spadla. Původní koncept ODS z 90.let byl totiž dávno vyčpělý, příliš gangsterský, personálně zdiskreditovaný a bez otce politické arogance Václava Klause i málo autentický. Až Petr Fiala, a lidé jimiž se obklopil, zachránili ODS ze stavu klinické smrti, a vtiskli ji novou tvář, která nakonec znamenala velký politický návrat a vítězství. Konzervativní křídlo v ODS by těžko dokázalo oslovit elektorát, který by se mohl alespoň zdánlivě rovnat elektorátu hlavního proudu Petra Fialy. Nemají vhodné lidi, nemají atraktivní vize, nemají potřebnou voličskou důvěru. A po posunu hnutí ANO do konzervativnějších vod by v přímém souboji s Babišem absolutně vyhořeli.
Pokud tedy Jan Zahradil a jeho názoroví soukmenovci chtějí i v příštím volebním období opět obsadit některé z dobře placených politických křesel závislých na volebních výsledcích své strany, nejlépe udělají, když budou co nejvíc mlčet, a přestanou ODS potápět. Vezou se totiž na její palubě. A alespoň tomu by jako „pragmatici“ měli rozumět.
