Článek
Premiér Fiala na čtvrtek svolal jednání předsedů parlamentních stran k bezpečnosti země. Představitelé antiliberální sněmovní opozice Tomio Okamura i Andrej Babiš svoji účast odmítli. Premiér to hodnotí jako jejich projev nezájmu o bezpečnost našich občanů. Poselství tohoto postoje voličům je však mnohem širší. Shrnu jej v dnešní krátké glose.
Zástupci neliberální opozice měli příležitost představit vlastní vizi. Mohli premiérovi, veřejnosti a médiím dokázat, že je lepší než ta vládní. Pokud by tím měli šanci získat politické body, určitě by ji využili. Rozhodnutí, že lepší bude se debaty nezúčastnit, může mít proto dva základní motivy.
Prvním je ten, že žádnou vlastní vizi nemají, takže věcné debaty se ani účastnit nemohou. Nad prázdným papírem se totiž diskutuje těžko. Podobně před časem Karel Havlíček okázale kritizoval vládní návrh důchodové reformy, aniž by byl schopen formulovat alespoň principiální základy návrhu oponentního.
Druhým potenciálním motivem neúčasti je, že opoziční plány jsou natolik neslučitelné se současných prozápadním demokratickým řádem, že jsou před volbami jednoduše nesdělitelné. Podobně se chová potenciální povolební partner Babiše v podobě hnutí Stačilo, které před veřejností a médii raději tajilo dokonce i existenci vlastního ustavujícího sjezdu.
Falešná antiliberální rétorika celou situaci jen dokresluje. Hnutí ANO často láteří, že se vláda s opozicí nebaví. Nakolik antiliberálové o debatu stojí předvedli nyní velmi názorně. Rovněž není tak dávno, co neliberální opozice Fialovu vládu kritizovala za přerušení užších konzultací s Ficovou vládou. „Pokud česká vláda s kroky slovenské nesouhlasí, tím spíš s ní má jednat a přesvědčovat ji o změně pozice,“ říkal tehdy Babiš. Sám se však takovým doporučením neřídí. Překvapí to ještě vůbec někoho?
Babiš dříve označoval Sněmovnu jako žvanírnu, a zaštiťoval se prosazováním odborného prvku do politiky. Dnes zastává postoj přesně opačný, což potvrzují jeho obstrukční divadelní představení a neochota účastnit se debat ve formátu kulatého stolu ani na nejvyšší úrovni. I to vypovídá o tom, do jakého politického suterénu postupně sestoupal.
Skutečnost, že se nás Babiš a Okamura rozhodli ochudit o svoji představu bezpečností politiky, nás ale opravdu mrzet nemusí. Premiér Fiala zasluhuje obdiv, že se o jednání s nimi vůbec pokusil. Je totiž zbytečné. ANO ani SPD nejsou konstruktivní věcné debaty schopny a nemají nic hodnotného, co by této zemi mohly nabídnout. Jedinou smysluplnou interakcí s nimi je porazit je v podzimních volbách.
Situace v antiliberální části naší politické scény připomíná frašku, v níž její politici nahlas křičí, že nejsou schopni vládnout. Avšak čím víc křičí, tím víc si jejich voliči zacpávají uši. Jejich věc. Jen nechápu, proč důsledky máme nést i my ostatní.
