Článek
Úvodem si dovolím vyjádřil hlubokou účast a podporu všem lidem zasaženým současnými povodněmi, popřát mnoho sil a co nejrychlejší návrat do normálního života za solidární pomoci celé společnosti.
Během posledních sotva 30 let zažíváme „stoletou“ vodu již potřetí. Není to naším jediným klimatickým extrémem posledních let a nejsme v tom sami, neboť extrémní projevy počasí se čím dál častěji objevují na mnoha místech Evropy. Zda je příčinou prostý výkyv od dlouhodobého klimatického normálu či naopak jeho významné změny je otázkou pro odborníky.
Z politického hlediska jsou přírodní katastrofy zátěžovou zkouškou především pro vládní strany. Během povodní v roce 1997 zemi řídila pravicová vláda Václava Klause, v roce 2002 levicová vláda Vladimíra Špidly. Obě skončily předčasně, Klausova necelý rok po povodních, Špidlova po dvou letech. Jakkoliv ani v jednom případě nebyly povodně rozhodujícím důvodem, svůj podíl na poklesu veřejné podpory vládních stran nepochybně měly. A to tenkrát vláda i opozice náležela do společné kategorie systémových stran.
Vláda Petra Fialy pracuje v bezpochyby nejnáročnějším období od vzniku samostatné ČR. Překonali jsme rekordní inflaci i energetickou krizi. Doposud jsme zcela nevybředli z postcovidového útlumu ekonomiky, bojujeme s vysokým státním dluhem způsobeným minulými vládami a bytovou krizí. A především trvá zločinná ruská agrese na Ukrajinu se všemi bezprecedentními důsledky v podobě drahých surovin, hospodářské i politické nejistoty, válečné migrace, hybridní války vedené Ruskem proti Západu a hrozby další eskalace konfliktu. Nic z uvedeného není vinou současné vlády, přesto s tím musí tvrdě bojovat. Donedávna jsem si s trochou nadsázky říkal, že chybí snad už jen povodně.
Vláda si však i v této další velmi těžké zkoušce prozatím vede na výbornou. Na základě odborných dat s velkým předstihem a přesností varovala širokou veřejnost, upouštěly se přehrady a stavěly se protipovodňové zátarasy, a odborníci chválí velký posun v protipovodňové ochraně. Všechna potřebná opatření byla včas realizována, koordinace mezi vládou, krizovými štáby a IZS funguje. Nic zásadního navíc se v dosavadní situaci patrně udělat nedalo.
Realita však bohužel již není samozřejmým zdrojem utváření názoru české veřejnosti. A v době civilizační propasti mezi vládními a opozičními stranami je povodeň doslova zbraní hromadného ničení v rukou opozice. Dávno nejde jen o příležitost k laciné kritice vlády, kde ať vláda udělá cokoliv, bude to špatně. V situaci, kdy pro opozici je lež pouhou „alternativní pravdou“ a v boji o moc se neštítí ani vyzývat ke smířlivosti vůči ruským zločinům, nemůže překvapit jakákoliv ohavnost. A to zcela bez ohledu na to, jak kvalitní práci bude vláda ve skutečnosti odvádět.
Lucie Stuchlíková trefně zmiňuje neuvěřitelnou paranoiu některých lidí, kteří protipovodňové informace chápali jako „zastrašovací“ kampaň vlády s tím, že „oni se zastrašit nedají“. Zcela nepochopitelnou záplavu absurdních hejtů si za včasná varování v minulých dnech vyslechl i ministr Rakušan. Velmi to připomíná epidemii covidu, kdy se některým pacientům v hlavě rozsvítilo až při lapání po dechu těsně před připojením na umělou plicní ventilaci. Lidem s takovouto informační gramotností opravdu není pomoci, a nepřesvědčili by je ani lektoři Harvardu.
Korunu zoufalosti celému protivládnímu panoptiku nasadil jako obvykle Institut Václava Klause. Ivo Strejček si dovolil k dnešnímu datu, tj. poté co povodně již druhý den zuří v plné síle, útočit na vládu, že „než jsme vůbec viděli první černý mrak, slyšeli varovné a hrůzostrašné zprávy o blížící se apokalypse. Ještě nespadla ani kapka vody, ale v televizi se naparovali nejrůznější vládní politici, aby se zasmušilou, vážnou a ustaranou tváří vytvářeli atmosféru hrůzy a největších obav. Mimořádná tisková konference na Úřadu vlády – pod taktovkou Rakušana, Hladíka a Výborného – byla děsivým spektáklem, protože děs měla navodit.“.
Lze si představit ještě něco šílenějšího než tento Strejčkův komentář? Vláda podle něj měla mlčet, nikoho nevarovat a v zatopených vesnicích se nechat fotit se širokým úsměvem jako Andrej Babiš po tornádu? Nesklízela by z IVK poté naopak kritiku, že lidi nevarovala a stará se místo nich o Ukrajince? Nebyly snad pohledu na současnou povodňovou apokalypsu varování vlády zcela odůvodněné? A není snad hrůzná ona povodeň, namísto včasného varování, aby se před ní lidé ochránili?
Lidem jako Ivo Strejček však tyto otázky nemá smysl klást. Útočit na Fialovu vládu a podrývat důvěru lidí ve stát bez ohledu na míru absurdity k tomu použitou je totiž pro ně účelem sám o sobě. Můžeme se tak dozvědět i takovou šílenost že vláda je špatná, protože veřejnost zcela adekvátně a včas varovala před vážným nebezpečím. Motivy Strejčka a jemu podobných obhájců Ruska jsem se zabýval už ve svém předchozím článku.
Co bude dál? O nynější krajské volby až tak nejde, ať již se budou konat v řádném či odloženém termínu. Populistický chléb se totiž bude lámat až mnohem později. Při odklízení škod, opravách poničených domů a infrastruktury, a především rozdělování státní podpory a dotací. A propíše se to především do klíčových sněmovních voleb příští rok.
Netřeba dlouze připomínat, v jakém stavu jsou v důsledku předchozího Babišova vládnutí veřejné finance. Současná povodeň je nepředvídatelnou katastrofou, a eliminace škod si vyžádá nemalé zásahy do výdajové složky státního rozpočtu, která je již nyní napjatá jako struna. Vše se tak bude muset řešit nejspíš mnoha bolestnými kompromisy mezi nezbytným pokrytím sanace povodňových škod, únosnými resortními škrty a prohloubením rozpočtového deficitu.
K čemu to povede? Jako celek opět zchudneme. Zaplavené domácnosti si navíc budou stěžovat, že podpora státu je nedostatečná a oprava zničené infrastruktury je pomalá. Zaměstnanci resortů, kterým se přiškrtí výdaje za účelem transferu prostředků do povodňových výdajů, si budou stěžovat pochopitelně také. A kam se bude snažit rostoucí hněv veřejnosti nasměrovat naše proruská opozice? Samozřejmě proti vládní pomoci Ukrajině, což je nejsnazší cíl. A už to pojede.
Povodeň tak dá zdejší neliberální scéně munici, aby svoji rétoriku založenou na rozdmýchávání nespokojenosti obyvatel a hledání falešných viníků mohla dále eskalovat. Apoštolové Kremlu budou mezi vyplavenými domácnostmi rozsívat nedůvěru ve stát, nenávist a zášť, a nesmyslně jim tvrdit, že oni by jim sypali pětitisícovky z helikoptér, či by dokonce poručili větru dešti, aby povodeň vůbec nenastala. Nepochybně jim pomůže i to, že se povodně dominantně týkají převážně chudších regionů.
Babiš, Okamura a jejich satelity počínaje Institutem Václava Klause a konče Rajchlovci se budou předhánět ve výpočtech, kolik peněz navíc bychom mohli dát na sanace povodňových škod, kdybychom seškrtali humanitární a vojenskou pomoc Ukrajině. Snadno mohou libovolně žonglovat s nesmyslnými částkami, jakými by ze státního rozpočtu sami zahrnuli postižené domácnosti, protože to nikdy nebudou muset splnit, či pak nést za takové výdaje odpovědnost.
Ať si tedy vláda povede sebelépe, neliberální opozice se celou tuto katastrofu nepochybně pokusí přetavit v „důkazy“ o její asociálnosti, aroganci a nezájmu o českého občana. A lidem, kteří jsou schopni věřit choromyslným skřekům, že povodně způsobila sama vláda pomocí chemtrails, bude taková propaganda rajskou hudbou.
Máme se tedy na co těšit. Stále však věřím, že většina postižených domácností, a to zvláště v oblastech s již existující povodňovou zkušeností, bude schopna práci kabinetu hodnotit objektivně. A současně jsem přesvědčen, že vláda i tuto zatěžkávací zkoušku úspěšně zvládne. Petr Fiala své bitvy neprohrává. A neprohraje ani tuto.
