Článek
Dovolím si navázat na svůj předchozí článek oceňující naši vládu za pozastavení nadstandardní spolupráce s otevřeně proruskou vládou Roberta Fica. Mimochodem, Petr Fiala tento pozitivní krok ještě vystupňoval páteční schůzkou s předsedou Progresivního Slovenska Michalem Šimečkou, čímž jen potvrdil, že odmítnutí Fica opravdu nemá negativní vliv na naše přátelství se Slovenskem.
Čeká proruská a antiliberální scéna po pozastavení konzultací s Ficovou vládou pochopitelně spustila účelový křik s cílem vyvolat dojem, jak strašně jí záleží na Slovensku. Ve skutečnosti jí však jde pouze o obhajobu Fica a dehonestaci morálně orientované politiky naší vlády. Pětikoalice totiž stojí v cestě k moci politickým silám toužícím ve shodě s Ficem líbat ruskou okovanou botu, a to ať již ze zalíbení v její neurvalosti či ve směšné „pragmatické“ úvaze, že za takové patolízalství je Rus nakopne o něco méně než ostatní.
Katastrofální nedostatek sebevědomí této naší údajně „vlastenecké scény“, která když diktátor řekne „skákej“, otlučou si ve snaze mu vyhovět hlavu o strop, našel ve Ficovi novou ikonu a naději na opětovné vržení naší země do sféry ruského vlivu, jehož působení vidíme v přímém přenosu už dva roky na Ukrajině.
Argumenty, kterými se tato tragikomická scéna snaží postoj naší vlády zpochybnit, jsou stejně směšné jako jejich „vlastenectví“ založené na přijetí role bezejmenné a beznázorové východní provincie, nekritické milování Rusi „protože jsou to Slované“ a servilní plazení před každým, kdo drží v ruce zbraň bez ohledu na to, kde ji vzal a k čemu ji používá.
S kritikou rozhodnutí naší vlády pochopitelně neotálel Václav Klaus chystající se na pondělní návštěvu Roberta Fica. Dle Klause „Slovenskou politiku musíme respektovat a oprostit se od jakéhokoli moralizování a poučování z Prahy. Dobře víme, jak jsou na to Slováci citliví. Měli bychom si být také vědomi, že nejbližšími sousedy zůstaneme i po skončení války na Ukrajině, která ostatně probíhá mnohem blíže Slovensku než České republice.“ S identickým požadavkem respektovat vůli slovenských voličů a přátelství se Slovenskem nepřekvapivě přišel i Tomio Okamura.
Václave, opravdu nechápete, že většina občanů tohoto národa se nikdy do sféry ruské despocie a bídy dobrovolně nevrátí, i kdybyste si to osobně přál sebevíc? Skutečně jste tak zaslepen iracionální nenávistí k Západu coby nejvyspělejší civilizaci současného světa abyste neviděl, že Putinův režim k němu není sebemenší alternativou? A vážně jste si jist, že máte za potřebí se pro svoji náklonost k autoritativnímu rusko-čínskému světu soustavně znemožňovat takto chabými argumenty? Copak jste se málo zesměšnil svými předchozími výroky kupř. o covidu, ruské agresi, anebo volbou SPD?
„Moralizování a poučování“ Slovenska naší vládou? Nic než Vaše klasická faleš. Kolektiv Vašeho Institutu opakovaně adoroval Fica, Vy jste mu dokonce adresoval podpůrný dopis v průběhu kampaně a Váš kolega Weigl nazval Ficovy slovenské konkurenty nýmandy. To bylo mnohem větší moralizování, poučování a nálepkování slovenské politické scény než ze strany naší vlády. Anebo snad myslíte, že Vy můžete více než ostatní? Nestyďte se to říct, něco podobného si určitě myslí i Putin. A jen tak na okraj, co je vlastně špatného na morálce? Že neumožňuje tolerovat mezinárodní zločiny, jakými se prezentuje ruský režim?
Požadavek „respektovat slovenskou politiku“? Ale my ji přece respektujeme! Slovensko má nepochybně právo zvolit si koho chce. A my máme identické právo si vybírat, s kým se chceme scházet, spolupracovat, v jakém formátu, na jaké úrovni a z jakých důvodů. Jako každý jiný stát máme a uplatňujeme právo nastavit si různé úrovně diplomatických vztahů vůči ostatním státům v závislosti na společném průniku zájmů, cílů a světonázorů. Dělal jste to za dob své premiérské i prezidentské funkce i Vy sám. Kde je tedy ten projev nedostatečného respektu ze strany naší vlády?
Máte pravdu, že sousedy se Slovenskem zůstaneme i po válce. A právě proto nemůžeme přejít bez povšimnutí velké politické i bezpečnostní riziko, že bychom sousedili se státem ovládaným proruskou mocí. A je potřebné to tomuto státu a jeho voličům dát na vědomí. V roce 2000 všechny tehdejší členské státy EU pohrozily Rakousku izolací v případě účasti strany Svobodných extremisty Jörga Haidera v rakouské vládě. A to nešlo jen o pozastavení nějakého nadstandardu, ale o diplomatickou izolaci, a Haider byl jen slabým odvarem Fica. Pokud spolu s dalšími státy civilizované části světa odsuzujeme zločinnou ruskou agresi, logicky pak ani s žádnou proruskou vládou nemůžeme nadstandardně spolupracovat. Bez výjimky i k našim dlouhodobě spřáteleným zemím. Asi jako kdyby se vraždy dopustil náš bratr, nic to nemění na skutečnosti, že je vrah.
Ohrožení přátelství se Slovenskem? Naprostý nesmysl, kterému nevěří snad ani malé dítě. Vláda přece nic takového nezamýšlí, pouze odmítá nadstandardní spolupráci se současnou proruskou vládou na Slovensku. A že ani Slovensko se nezlobí na nás dokazuje mj. i zmíněná návštěva Michala Šimečky u premiéra Fialy či ohlasy slovenských médií. Jak správně podotkl Šimečka, Slovensko není jen Fico, tj. nekamarádit s Ficem neznamená nekamarádit se Slovenskem. Zmiňované „zhoršení vztahů“, se může tedy týkat nanejvýš Ficovo příznivců. To by nám opravdu mělo vadit?
Podobně chabá a mimoběžná vyjádření nabídli samozřejmě i další představitelé naší proruské či neliberální scény.
Kupř. Andrej Babiš nabádá vládu k tomu, že pokud se slovenskou nesouhlasí „o to spíš s ní má jednat a přesvědčovat ji o změně pozice“, což prý v případě země nám blízké jako Slovensko platí dvojnásob. Babiš tím popsal vše, o co se naše vláda dlouho snažila. Nechtěla konflikt eskalovat a dlouho čekala, nakolik se Ficova proruská předvolební rétorika propíše do politiky jeho vlády. Došlo na bilaterální setkání premiérů, posléze další jednání v rámci V 4. Pokusy ovlivnit Fica směrem k civilizaci tedy nepochybně proběhly, a zjevně byly zcela bezúspěšné, neboť s postupem času Fico naopak ztratil veškeré zábrany. Další snahy tímto směrem jsou proto oboustrannou ztrátou času.
Na závěr jsem si nechal komentář Lubomíra Zaorálka, a to podle hesla „to nejhorší nakonec“ Zaorálek totiž vyjádřil v negativním významu těžko překonatelnou „myšlenku“, že nadstandardní česko-slovenské vztahy „jsou vyjádřením vůle občanů obou zemí, kteří o ně stojí a žijí je. Vláda Petra Fialy nemá žádný mandát rušit společné konzultace, torpédovat visegrádskou spolupráci a vnášet konflikt do vzájemných vztahů“. Jeho tvrzení obsahuje tolik zásadních přehmatů, že je autorství politologa těžko uvěřitelné.
Omezovat mandát naší demokratické vlády rozhodovat o mezivládních konzultacích s jinými zeměmi je absolutně nicotný konstrukt stojící zcela mimo právo, politiku i zdravý rozum. Těžko říct, která múza Zaorálka políbila, aby mu vnukla tuto divokou myšlenku. Totéž platí o Zaorálkově konstrukci posvátného Visegrádu nadřazeného svobodné tvorbě naší politiky, či dokonce požadavku rezignovat na vlastní politiku, abychom náhodou nevnesli do mezistátní komunikace konflikt. Jinými slovy, podle Zaorálka je naším jediným právem mlčet, uctívat Ruskem a zpátečnictvím prolezlou Visegrádskou ligu, a mlčky naslouchat servilní adoraci Putina slovenskou vládou. Inu, vskutku aspirativní vize naší státnosti a evropské role. A jaké jsou argumenty? No přece Zaorálkovo přání! Musím se štípnout, jestli se mně to celé jen nezdá.
Kromě toho pak povyšovat společné vládní konzultace na nedotknutelnou národní vůli je naprosto směšné. Vždyť už tím, že v naší zemi máme vládu se cela odlišným kurzem než na Slovensku je jasným vyjádřením vůle i antivůle našich voličů. Pokud by občané rozhodnutí naší vlády vnímali ve shodě se Zaorálkem, dávno by hromadně protestovali v ulicích. Respektování vládní politiky většinou občanů je totiž podmínkou zachování režimu. Říká se tomu společenský konsensus, při jehož vypovězení v mezivolebním období nemá v demokracii vláda šanci udržet moc. O tom by mohl Zaorálek jako politolog rovněž něco vědět.
Dovolím si ještě krátkou odbočku. Při čtení Zaorálkova komentáře, který svojí obsahovou úrovní náleží do 4. politické ligy a ideologicky mezi hnutí PRO a Trikolóru, lze jen litovat proevropských demokratických levicových voličů v naší zemi. Je totiž zřejmé, že SOCDEM kráčí přesně opačným směrem a levicovou prozápadní alternativou pětikoalice být nehodlá. A je-li úroveň Zaorálkovy argumentace hodna lídra SOCDEM pro evropské volby, udělali by její členové pro tuto zemi nejlépe, kdyby na své bezmyšlenkovité cestě do věčného zapomnění ještě přidali do kroku.
Pro voliče je celá tato kauza ukázkou diametrálně odlišných vizí naší budoucnosti. V rozkolu mezi Fialou s Ficem nejde o žádný střet Česka se Slovenskem, ale o střet civilizace s anticivilizací, který probíhá nejen u nás a na Slovensku, ale pochopitelně i ve společném česko-slovenském prostoru.
Na jedné straně stojí západní svět coby nejvyspělejší světová civilizace ekonomické a sociální prosperity, demokracie, morálky, humanity a lidských práv z něhož bohatě profitujeme a který v této kauze reprezentuje Fiala a Šimečka. Na straně druhé stojí temný svět východních diktatur založený na právu silnějšího, násilí, dobyvačných válkách, neurvalosti, zaostalosti, strachu, chudoby, kultu síly a nadzákonných vládců reprezentovaný Klausem a Ficem.
Tak co říkáte, ve kterém raději chcete žít?
