Článek
S blížícími se volbami se chci postupně věnovat i příspěvkům v internetových diskusích, které vyjadřují postoje podstatné části názorového spektra protivládních voličů.
Příkladem může být komentář, který v diskusi po článkem nasbíral více než 1.500 lajků. To už je pořádné názorové souznění protivládních voličů a sonda do jejich myšlení, která v různých variacích rezonuje tuzemským veřejným prostorem. A proto rozboru tohoto komentáře budu věnovat dnešní článek.
„Našli jste si nové nepřátele v Trumpovi, Vanceovi či Muskovi, a to jen proto, že v plné nahotě odhalili bídu, zaostávání a strach z vlastních občanů u vládnoucích elit EU i v našem státě..V panické hrůze štvete skanzen hlupáčků, kteří vám věřili v neschopnosti vnímat politickou realitu. Bohudíky končíte, zdravý rozum většiny našich i evropských občanů pošle v demokratických volbách do politického zapomnění nejen amatérskou Fialovu vládu, ale i progresivistické zelené fanatiky typu paní Leyenové a partičky jejích patolízalů… Děkuji všem za očekávané nadávky od dezoláta, kolaboranta, kremelského švába či omezeného deprivanta. Očekával jsem je a v duchu mne potěšily, protože trefily do černého onen skanzen fanatických bruselských a provládních fialovských hlupáčků, kteří denně zasypávají a nálepkují takovýmito nadávkami každý jiný, než jejich jedině správný názor,“ vyjadřuje diskutující svůj postoj.
Tak se do toho pustíme.
My si hledáme nové nepřátele v Trumpovi, Muskovi či Vancem? Opravdu? Není to spíš tak, že zmínění pánové si našli nepřátele v nás? Dalo by se skoro říct, že spolu soutěží o nejdrsnější projev nepřátelství k Evropě či naopak vstřícnosti k Rusku.
Tito pánové odhalili naši bídu? Neodhalili spíš tu svoji? Co třeba hajlující Musk, jemuž na tiskové konferenci v Oválné pracovně Bílého domu leze po hlavě vlastní dítě a zasahuje do průběhu konference, což Musk ve své přezíravosti zjevně považuje za normální. Viceprezident Vance peskující Evropu za údajný nedostatek svobody projevu, ve které je na tom USA a především Trumpova administrativa mnohem hůře. A samozřejmě prezident Trump, který v rusko-ukrajinském konfliktu skandálně zaměňuje pozici oběti a útočníka. Co z toho je hodno následování?
A o jaké bídě se vůbec bavíme? Západoevropská civilizace náleží v ekonomických ukazatelích k absolutní ekonomické špičce. Po stránce kvality života je vůbec nejvyspělejším světovým kontinentem, když v celosvětovém žebříčku jeho státy zaujímají 9 příček v první desítce, a 15 v první dvacítce, z nichž 12 je členem EU a zbylé tři s ní úzce spolupracují. To má být obraz bídy?
Zaostávání? Z absolutního hlediska je to naprostý nesmysl, viz odstavec výše. Z hlediska relativního samozřejmě vždy existuje prostor, jak lépe využít evropský potenciál. Vzhledem k míře evropského blahobytu se ale pořád bavíme o tom, v čem bychom mohli vylepšit nového Mercedesa. Koho úvahy tímto směrem seriózně zajímají, lze doporučit třeba Draghiho zprávu, vůči Unii mimochodem také kritickou.
Samozřejmě není pochyb, že v reakci na ruskou agresi a ochladnutí transatlantických vztahů pod taktovkou Trumpa bude muset Evropa přehodnotit své priority, a kupř. namísto Green Dealu prioritně investovat do vlastní obranyschopnosti, a s tím související konkurenceschopnosti. A když už jsme u toho „zeleného fanatismu“, byl to právě premiér Fiala, který přesně tyto priority akcentoval. Možná stačí poslechnout si jeho projev.
Násilná snaha zavrhovat Evropu kvůli záměru Green Dealu z mírových dob však připomíná úvahu, že kvůli riziku defektu pneumatiky bude nejlepší jezdit jen na ráfcích. Hrozil snad někdo pádem americké ekonomiky či dokonce rozpadem země v období obří finanční krize v roce 2008, která byla svým rozsahem naprosto nesrovnatelná s jakýmikoliv současnými problémy EU? Pochopitelně ne. Vykonstruovaná antiliberální kritika „zaostávání EU“ totiž nemá nic společného se seriózní debatou. Vyjadřuje pouze toužebné přání Ruska a jeho knechtů.
Strach z vlastních voličů? Další absurdní fráze. Strach z čeho? Opravdu si někdo myslí, že profesor Fiala v případě volební porážky v slzách vztekle roztrhá všechny své knihy, a doprovodí ostatní členy vlády na Úřad práce? Je nepochybně zarážející, kolik voličů slepě adoruje Rusko či chce vyměnit liberální řád za tupé autoritářství. Nicméně pokud si něco takového zvolí, trpět budou především oni sami. Každý kdo něco umí totiž uspěje kdekoliv na západ od nás, takže na Česko není existenčně vázán. To se však většiny protivládních voličů netýká.
Neschopnost vnímat politickou realitu? Těžko hledat nějakou novodobou českou vládu, která by ji vnímala lépe. Politická realita je kupř. zločinná vůle Ruska vraždit Ukrajince. A naše vláda, vlády západních zemí i orgány EU to chápou víc než dobře. Stejně jako chápou postoje současné americké administrativy, když hovoří o potřebě posilovat evropskou soběstačnost, a Evropa podle toho reaguje. V čem tedy nechápeme realitu? Není to spíš tak, že příznivcům Ruska vadí, že ji naopak chápeme až moc dobře?
Jediný správný názor? Další floskule, dokola omílaná v internetových diskusích. Pokud se ptáme, kolik je 1+1, nedá se nic dělat, ale správný výsledek je opravdu pouze 2. A to není monopol na pravdu těch, kdo to říkají, ale hloupost těch, kteří se takto nezpochybnitelnou skutečnost snaží popírat.
Kritika nálepkování? Autor ve svém diskusním příspěvku kritizuje něco, co sám hojně využívá, podobně jako třeba exdoubleministr Havlíček. Dozvídáme se tak o „zelených fanaticích, partičky patolízalů či třeba bruselských a provládních fialovských hlupáčků“. Uvědomuje si autor, že kritizovat nálepkování pomocí nálepek je poněkud nepromyšlené? A uvědomuje si, že nálepkami bez argumentů vlastně jen říká, že uvedené politické směry nemá rád, ale nikterak nevysvětluje, v čem nemají pravdu?
Inspirace politikou USA? Uvědomuje si autor, že pominu-li ostatní důvody, tak politiku USA nemůžeme přejímat jednoduše proto, že nejsme USA? Příkladem budiž vztah k Rusku. Ameriku Rusové nikdy neokupovali, a nikdy nebudou, a to ani když si zvolila k Rusku bezprecedentně smířlivého prezidenta. Naopak my musíme udělat maximum, aby se okupace neopakovala. Takže především, abychom si k ní neotevřeli dveře sami volbou apoštolů Kremlu.
Máme se chovat jako Trump? A k čemu nám to bude? Třeba v inspiraci kauzou Mexického zálivu „požadovat“ přejmenování Podkarpatské Rusi na Československou, či v inspiraci Trumpovým vyhrožováním Grónsku a Dánsku rovnou hrozit jejím zabráním, jak údajně v žertu navrhoval Filip Turek? Máme převracet roli hyeny a zebry a v rusko- ukrajinském konfliktu tvrdit, že agresivním predátorem je vlastně zebra? Máme začít vypovídat spolupráci našim partnerům s tím, že nás to přestalo bavit? Máme si nasadit červenou čepici a hrát si na malého středoevropského Trumpa? A co nám to přinese, teda kromě ostudy a naprosté diskreditace?
To nejlepší však teprve přijde. Liberální demokracie, evropská integrace i Fialova vláda je tedy špatná. Sice jsme se pořád ještě nedozvěděli proč, ale už za ni máme náhradu. A pak teprve začne ta pravá prosperita. S Vidlákem budeme místo hnoje přehazovat zlaťáky (pardon rubly), z kohoutků poteče místo vody pivo, a pečení holubi nám budou létat přímo do úst.
A kdo má být jejím lídrem, který to všechno zařídí a zcela zastíní Petra Fialu? Protivládní tábor chystá Reinkarnaci Margaret Thatcherové? Či snad přemluvili k angažmá v naší zemi G. W. Bushe či alespoň Sebastiana Kurze? Anebo alespoň chystají novou stranu vedenou členy Akademie věd či Mensy ČR?
Kdepak. Zdejší antiliberální protivládní tábor je přece sjednocen za jiným velmožem, který hravě vyřeší všechny tuzemské strasti, a jako správný Putinův Patriot i ty evropské. Namísto Petra Fialy, evropsky renomovaného a respektovaného profesora politologie, jehož vláda si nejen postojem na Ukrajině získala respekt demokratického světa si tedy zvolíme….pozor, chvilka napětí….no ano, přece Andreje Babiše. Hurá!
Kdyby někdo nevěděl, tak to je ten pán, který ač disponuje v podstatě neomezenými finančními možnostmi, poslal svého nemocného syna „ozdravit se“ ze Švýcarska na Ruskem okupovaný Krym v doprovodu soudně trestaného Rusa, a to takovým způsobem, že to onen syn považoval za nedobrovolné zavlečení. Ten pán, který po své předchozí vládě předával zemi v hlubokém ekonomickém i společenském rozkladu, a jehož k demisi opakovaně vyzývalo několik set tisíc lidí na Letenské pláni. Ten pán, který ze stáních peněz slibuje všechno všem, ale zaměstnanci jeho vlastního holdingu berou podprůměrné mzdy. A ten pán, který v Evropském parlamentu spoluzaložil frakci, která největší radost udělala ruskému krutovládci Putinovi.
Vize Babišova spasitelství připomíná závěr komedie Slunce, seno, erotika, kde dojička krav Škopková v excelentním ztvárnění Helenou Růžičkovou „jasně vidí“, že budeme mít „bazén i s klimatizací, telefon si necháme zavést až do maštale, a celý svět se bude divit, co my Češi jsme zač“. To tedy bude. A hlavně, ten film je komedie. Kdežto voliči hnutí ANO svůj bazén s klimatizací myslí vážně. A k návratu Babiše se skutečně upínají jako k příchodu mesiáše, ze kterého se jako v pohádce „Oslíčku otřes se“ budou sypat zlaťáky, a každý si odnese kolik jen unese.
K dovršení celého patosu chybí ještě cinkat klíči a skandovat „už je to tady“ v přesvědčení, že teprve teď přichází „ta opravdová“ revoluce pod vedením moudrého a laskavého hospodáře Andreje, který nás ochrání před zlou Západní Evropou, rozdá koblihy, a ruského medvěda budeme moci žertovně drbat pod bradou. Prostě „zemský ráj to bude napohled“, jak slibovala paní Škopková.
Všem voličům, kteří nevolí ANO z pouhé zlomyslnosti, ale v zářnou budoucnost pod jeho vládou skutečně věří, bych proto položil jednoduchý dotaz – když ji hnutí ANO podle vás dokáže zařídit, proč to tedy neudělalo už za své minulé vlády?
