Hlavní obsah
Názory a úvahy

Václavák a demokracie

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Najdete je v Moje sledované na tomto webu nebo na Seznam.cz.

Foto: Seznam.cz
17. 4. 11:15

Kde je hranice mezi demokratickou demonstrací a popíráním demokracie na demonstraci? Nad tím se stručně zamýšlí následující text.

Článek

Nedělní demonstrace na Václaváku nepřinesla nic nového ani překvapivého ve srovnání s těmi předchozími. Řečníky i publikum tvořila jako obvykle pestrá směsice zastánců různých, převážně protisystémových názorů. Sympatizanti Ruska a jeho společenských „hodnot“, jakéhosi pomýleného panslovanství (které Rusové zároveň zašlapávají do země už tím, že vraždí Ukrajince), anarchokapitalisté, ultrakonzervativci, krajní nacionalisté, ultrapravicoví extremisté či prostě stoupenci násilí zastávající názor, že nejlepším argumentem je několik ran pěstí. Specifickými kategoriemi jsou pak lidé, kteří protestují prostě proti všem a všemu, jakož i poněkud zvláštní protestující proti chudobě třeba se zlatým prsteny na rukou. Podíl skutečně chudých demonstrantů distancujících se od výše uvedených skupin byl patrně velmi nízký – mj. již proto, že mívají jiné starosti a žádná takováto demonstrace přirozeně žádnou „bídu“ vyřešit nemůže.

Spojujícím tmelem této tedy názorově poměrně heterogenní skupiny je nenávist vůči Západu a liberální demokracii, a snaha vynutit si její nahrazení systémem jiným. Nejlépe takovým, ve kterém bude vždy po jejich, a pokud pro svůj názor nezískají většinu, prostě si jej vynutí silou. Po vzoru hlavního národoveckého guru Tomia Okamury kupř. při nedávném projednávání valorizace důchodů, který pokud svůj politický názor neprosadí demokraticky, jednání Sněmovny obstruuje a snaží se svoji vůli ostatním jednoduše vnutit.

Názory druhých můžeme nekompromisně a otevřeně kritizovat, ale máme-li setrvat na půdorysu demokracie, musíme respektovat její zásady, mezi které mj. patří většinové rozhodování. Kdo vstupuje na půdu Parlamentu, měl by s tímto principem souhlasit.

Jenomže vysvětlovat tohle Tomiovi je podobné jako vysvětlovat to václavským demonstrantům či třeba Danielu Landovi, který ve spolupráci s nynější senátorkou Zwyrtek Hamplovou v době covidových restrikcí vyzýval se svoji groteskní iniciativou „žlutý špendlík“ údajně „ve jménu lásky“ k zahlcování hygienických stanic otevřeně šikanózními dotazy a podněcoval k občanskému odporu v mysteriózní mlze, kde není ani zřejmé proč, jak a proti čemu vlastně mají občané bojovat. Někteří lidé jsou pod rouškou „obrany demokracie“ vskutku velmi vynalézaví v hledání způsobů, jak ji neoddělitelně spojit s prosazováním svojí vůle.

Z věcného hlediska by analýza názorů z Václaváku vydala na mnohastránkový dokument. Můžeme si kupř. všímat, že Jindřich Rajchl je jako „ochránce chudých“ autentický asi jako dělník ve fraku a bez sebemenšího studu současný režim nazývá „morální bídou“, když jeho demonstrace přímo srší hodnotami velmi temného morálního středověku. Může nás mrzet, že asi téměř nikdo z protestujících se nezamyslel alespoň nad tím, kolik „zaručených proroctví“ z podzimních demonstrací již bylo v průběhu času vyvráceno – kupř. o masivních výpadcích energie v zimě, plynu na příděl, existenčního nedostatku potravin či ceně benzín 100 Kč/litr atd. Anebo se můžeme podivovat nad paradoxem, že někteří (ještě relativně slušní) demonstranti nadávají vládě či jejím příznivcům do „komoušů a svazáků“ a současně naopak někteří členové KSČM na václavských demonstracích obvykle vystupují za potlesku davu, nadto po boku představitelů ultrapravicové scény.

Nevadí. Když je toto odrazem myšlení organizátorů či demonstrantů, nechť si to říkají. Nikde není napsáno, že obsah svobody projevu musí být intelektuálně zřetelně odlišitelný od hluku sbíječky. Křičet si opravdu může každý dle své libosti.

Ovšem tím křikem to musí taky skončit. Pokud totiž někdo začne současně vyhrožovat blokádou vládních budov či pácháním násilí, dávat ultimáta vládě či násilně vnikat do budov jako při březnové demonstraci, již to není demokracie, ale snaha o usurpaci moci a vynucení jejího většího podílu, než která takovému uskupení dle společenské podpory náleží. A to již samozřejmě v pořádku není. Jindřich Rajchl jako právník to samozřejmě dobře ví, a patrně proto své březnové výhružky blokádou vládních budov nakonec opustil. K odhalení jeho představ o demokracii však úplně stačí to, že něčím takovým vůbec veřejně vyhrožoval.

Pro demokracii jsou z hlediska projekce názorů voličů klíčové dva aspekty.

Tím prvním jsou svobodné volby. V prozatím posledních volbách do PS v roce 2021 získaly strany pětikoalice cca 2,3 milionů hlasů. Není proto rozhodující, zda na tu či onu václavskou demonstraci přišlo 10, 40, či 70 tis. demonstrantů. I kdyby jich bylo 100 tisíc, nic to nemění na tom, že oproti voličům vládní koalice je to marginální skupina. To se každému může líbit nebo nelíbit, ale v podmínkách demokracie to nemůže nerespektovat. V demokracii totiž nerozhoduje kdo nejvíc křičí, ale kdo má většinovou podporu.

Druhým je společenský konsensus. Musí občané čekat čtyři roky na nové volby a respektovat režim, který se třeba významně odchýlí od svých předvolebních slibů? Přirozeně nemusí. Demokracie v mezivolebním období je založená na konsensu občanů se systémem jako celkem, kdy většina akceptuje i ta pravidla, která se jim třeba osobně nelíbí, ale politický systém jako celek považují za legitimní. V demokracii naštěstí nemohou ke státnímu donucení vyjet tanky, takže chybí-li společenský konsensus na legitimitě určitého režimu, vede to k jeho rychlému pádu. Typickým nástrojem jsou celospolečenské protesty, jako kupř. delší dobu trvající generální stávka. K ničemu takovému u nás ovšem nedochází, a společenský konsensus na legitimitě současné vlády tak nepochybně trvá.

Pokud tedy názorová menšina hlasitě vyjadřuje na veřejnosti své postoje, je to v pořádku. Na to má nezcizitelné právo. Stejně jako názorová majorita reprezentovaná většinou v Poslanecké sněmovně má nezcizitelné právo tyto jejich postoje nesdílet.

Reklama

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz