Článek
V posledních průzkumech se Motoristé opět dostávají přes 5 %. Pravděpodobně je to výsledkem jejich aktuální marketingové snahy odlišit se od ostatních „národně konzervativních“ stran autoritářské části opozice. Ta prozatím vyvrcholila „roztržkou“ s Václavem Klausem, který naoko veřejně kritizoval přihlášení k Západu a zmírnění rusofilie v motoristickém programu.
Pokud snad někdo považuje „rozpor“ Klause s Motoristy za autentický, jen tím potvrzuje, že český volič ochotně skočí opravdu téměř na všechno.
Podobně jako Okamurova SPD a Babišovo ANO, i Motoristé vznikli jako strana jednoho autokrata, v tomto případě Václava Klause. Rozdíl oproti SPD i ANO je pouze v tom, že Klaus stojí více v pozadí. Proč? Velmi dobře si uvědomuje, že po plejádě svých nesčetných politických i mravních selhání se již veřejně natolik zdiskreditoval, že každá polická značka pyšnící se jeho aktivní podporou je předem odsouzena k neúspěchu. Naposledy mu to nevyšlo s Trikolórou, kterou se snažil řídit prostřednictvím svého syna.
Představa, že by Motoristé napsali do programu jakoukoliv zásadnější větu proti vůli Klause, je proto asi tak pravděpodobná, jakože by se hnutí ANO dovolilo protivit Babišovi. Tím spíš, když hlavním garantem zahraniční politiky Motoristů je jeden z nejhorlivějších Klausových učňů, Jan Zahradil.
Jak je tedy možné, že Klaus veřejně nad motoristickým programem zvedá pohoršením obočí ? Možné to není. Nic takového se totiž reálně neděje. Je to jen past na voliče, kterou vymyslel nějaký politický marketér či možná Klaus sám. Pokud totiž Motoristům reálně hrozí, že dopadnou stejně jako ostatní Klausovy projekty z jeho postprezidentského období, je potřeba eliminovat společnou příčinu jejich neúspěchu, kterou je právě otevřené spojení s Klausem. A naoko ukázat, jak jsou Motoristé na Klausovi nezávislí, a zároveň nesplývají ani s ostatními otevřeně antizápadními a proruskými stranami autoritářské opozice. Toť celé kouzlo zinscenovaného konfliktu.
Neoddělitelnost Motoristů od Klause potvrzuje i personální sestava jejich řídích struktur. Předseda Motoristů a manažer Klausova Institutu Petr Macinka náleží k dlouhodobě nejoddanějším Klausovým lokajům, který se bez Klause neobešel ani na vlastní svatbě.
Čestný prezident Filip Turek chová Klause v takové nábožné úctě, že Klausově politice, konkrétně jeho anti-intervencionismu, věnuje celou svoji diplomovou práci na soukromé vysoké škole, a adoruje ji do té míry, že to kriticky hodnotil i oponentní posudek.
Další významní představitelé? Jan Zahradil, otevřený Klausovec, rusko-čínský „reál politik“, a především neuvěřitelně arogantní člověk, který už nemohl vystát civilizovanou tvář ODS v režii Petra Fialy a především bez vlivu Václava Klause. Anebo třeba Boris Šťastný, který o Klausovi dříve napsal dokonce oslavnou báseň ve stylu stalinské poezie.
Opravdu si někdo soudný může myslet, že by se tato bizarní sestava byť jen v myšlenkách dovolila odchýlit od kultu svého „duchovního otce"? Zůstávají mu věrni dokonce i přes Klausovu ztrátu posledních zbytků soudnosti, jejímž ilustrujícím příkladem může být nedávné Klausovo prohlášení, že Putina nepovažuje za zločince ale za člověka, který „cítí jako svou povinnost udržet Rusko na hranicích, které má, a nedopustit, aby si z něj sousední státečky něco ukrajovaly“.
Motoristé ve svém volebním programu naoko „kritizovaném“ Klausem skutečně tvrdí, že patříme na Západ. A přestože je z jeho textu zřejmé, že tím míní „zahradilovskou“ příslušnost k Západu (což je samo o sobě contradictio in adjecto) a program obsahuje řadu explicitních nesmyslů (za všechny jmenujme ústavní zakotvení koruny jako národní měny), nabízí motoristický program i několik dobrých myšlenek. Příkladem budiž legální nadstandardy ve zdravotnictví či změna pravidel pro schvalování státního rozpočtu s cílem zamezit dalšímu nekontrolovanému zadlužování známému z období Babišovy vlády.
Lze však věřit program straně, která ještě v evropských volbách žádný neměla a předseda Macinka jej tehdy označil za „slohové cvičení“ ? Jinými slovy bezvýznamný text, neboť stejně všichni dobře ví, že jediným opravdovým programem je Václav Klaus.
Anebo se domníváte, že když Motoristé jednou do programu vtělí větu „patříme na Západ“, už se z toho nemohou vylhat? To špatně znáte politickou školu Václava Klause. Stačí jim říct, že za autentický západ považují Trumpa. A rázem je legitimní rozvinout Putinovi červený koberec.
Kromě nemaskovatelné loajality k Václavu Klausovi je diskvalifikací vrcholných představitelů Motoristů rovněž jejich katastrofální osobní nevyzrálost. Tu až na dřeň odhalilo, jak neuvěřitelně jim stoupl do hlavy vcelku nepodstatný úspěch v loňských eurovolbách.
Filip Turek se na videích dlouhodobě chlubil, jak se prohání po tuzemských komunikacích rychlostí 200-300 km/h, přičemž své otevřené pohrdání zákony komentoval slovy, že „zákony jsou pro slabší jedince“ a novinářům vyhrožoval násilím, což masivně kopírovali i jeho příznivci.
Bezprecedentní vulgaritou a arogancí pak doslova srší odpovědi Petra Macinky v diskusích na síti X, kde oponentům běžně tyká, sprostě je uráží, či dává povely „sedni, lehni, sklapni“. Macinka navíc ještě na konci loňského roku považoval za volební cíl Motoristů získat více hlasů než ODS. Nynější volební průzkumy ukazují, jak absolutní nesoudnost a neschopnost reálného odhadu tím projevil, a to nejspíš ve snaze slíbit Václavu Klausovi splnění jeho pomstychtivého snu.
Macinka a Turek svůj dílčí úspěch jednoduše vůbec neustáli a ega jim narostla do tak nesnesitelných rozměrů, že to bylo i na jejich „národně konzervativní“ (rozuměj prorusky autoritářské) voliče prostě moc. A když se poté ukázalo, že celá Turkova aura závodníka je věrohodná asi jako západní příslušnost Motoristů, volební preference letěly nezadržitelně dolů.
Poté začali Motoristé panikařit. A vzhledem k našlapanému pásmu na tuzemské proruské nacionálně-konzervativní krajní pravici přemýšleli, jak se odlišit. Nejspíš pak dospěli k závěru, že boj o dezolátní voliče proti volební koalici SPD a hnutí Stačilo! nemohou vyhrát, a proto se pokusili přejít na serióznější nátěr. Ubrali na aroganci, zveřejnili volební program a když to nezabralo, zinscenovali i neshodu s Václavem Klausem. Pod touto ledabyle nasazenou maskou jsou to ale stále stejní lidé se stejnými názory, cíli i posláním.
Strana, která by chtěla být seriózní pravicovou alternativou k vládní koalici, by se musela chovat nejen úplně jinak, ale hlavně hned od začátku. Začala by méně recesistickým názvem. V jejím čele by nikdy nemohli stát Turkové a Macinkové. Nezískávala by publicitu skandály svého čestného prezidenta, ale seriózností a programem. Pochopitelně bez Ruska. A tudíž i bez Václava Klause či Jana Zahradila. Jinak řečeno, musela by to být úplně jiná strana.
Václav Klaus tak nadále zůstává neotřesitelným ideovým guru Motoristů, podobně jako Petr Drulák plní tuto roli pro hnutí Stačilo! a volební koalici SPD. A všichni společně náleží do stejného východního světa vlády síly, autoritářství a Ruska.
