Článek
Když se člověk podívá na autobus, tak mu docela jistě připomíná skleník na kolech. A realita je opravdu taková. V autobuse začíná být nesnesitelně už na jaře ve slunečných dnech. Řidiči začíná být za předním sklem horko už, když je venku 15° a slunečno. Problém je, že klimatizace při teplotách do 15° nejde pustit…
Komfort na pracovišti lze občas vylepšit, když si řidič pustí na sebe foukání. Jenže některé autobusy ani nemají vývody z palubní desky. U mnohých dokonce nelze po zimě vypnout přívod teplé vody do předního radiátoru, což vede k tomu, že řidič na sebe pustí ještě větší teplo. Otevření okénka taky často nic neřeší. Mnoho dnešních autobusů má okénko u řidiče na nic… Často je malé nebo umístěné tak, že vám akorát zatuhne krk.
Ještě horší situace bývá ve voze. Dnešní zájezdové autobusy nemají okna. Takže nefungující klimatizace z nich dělá saunu zdarma. A představte si, že takhle jedete od moře luxusním zájezdovým autobusem s koženými sedačkami, USB zásuvkami, displejem pro každého… s nefungující klimatizací. Než dojedete domů, zcela jistě se k vám přidá i jedno divoké zvířátko… a kdo tuší, že je to vlk, tak ví, o čem mluvím. Akorát nedoporučuji se k takovému mazlíčkovi přiznat řidiči. Taky by se vám mohlo stát, že by se zeptal, kde má vlček košík a vodítko…
Městské a meziměstské autobusy jsou na tom lépe. Ty mají alespoň občas nějaká okna. Ty však mají často jedinou funkci - jsou malá tak, že nevětrají, ale tak velká, aby díky nim byla klimatizace neúčinná. A pokud už ve voze klimatizace funguje a okna jsou zavřená, tak uvnitř probíhá lítý boj mezi cestujícími. Jeden chce otevřené okno, druhý zavřené, třetímu je horko a čtvrtému zima… A tak dokola. Občas se takoví i sejdou na sedačkách okolo sebe. Ten, co chce mít okno otevřené, jej otevře, i když mu v tom evidentně něco brání - často je to zámek… Ten, kterému je zima, se střídá u řidiče s tím, kterému je teplo. A ten, co chce mít zavřené okno, se pere s tím prvním. Někdy i doslova - to pomůže jen vykázání z přepravy.
Poněkud traumatizující je pro řidiče často i nařízení o ústrojové kázni. Jsou firmy, které trvají dokonce na kravatě a dlouhých kalhotách po celý rok. Ty však většinou mají klimatizace v pořádku. Městské dopravní podniky dovoluji alespoň tričko s kraťasy. I tak často potkáte řidiče s mokrým ručníkem kolem krku. Nátělníky nejsou povoleny, občas jsou akceptovány, ale mnohem častěji trestány, v ROPIDu je to 500Kč.
A na závěr si je potřeba uvědomit, že v takovém počasí musí určitou kázeň v oblečení dodržovat i cestující. V mnoha smluvních přepravních podmínkách najdete podobnou větu „Cestujícímu…není dovoleno…přepravovat se v nedostatečném oděvu (např. pouze v plavkách, ve spodním prádle, bez oblečení apod.);“
Co dané definici odpovídá, je však zcela na posouzení řidiče, kontrolora či další pověřené osoby. Osobně nepouštím do autobusu pány i dámy bez trika či košile a v plavkách. Zbytek mi je víceméně jedno. Ale sakra, jsem chlap a jak je známo, tak chlap když vidí sexuální podnět, tak mu přestává fungovat mozek. A dost podobně je postiženo mnoho řidičů. Tak, prosím, berte na to ohled.
Pokud bych měl u některých sexy oblečků řešit, zda to odpovídá smluvním přepravním podmínkám, tak si asi zavařím mozek.
