Článek
Napřed vložím jeden odkaz na stránku, která krásně a jasně ukazuje, jak to má být. Ten je sice z PID, ale obdobná pravidla platí skoro všude. https://pid.cz/informace-k-cestovani/pid-s-kocarkem/
Sám jsem jezdil s dětmi s kočárkem po Praze v době, kdy tramvaje nebyly nízkopodlažní vůbec a autobusy výjimečně. Tak vím, že kolikrát je problém se do dopravního prostředku dostat. Ženě s kočárkem pomůže skoro každý chlap. Muži s kočárkem se pomoci spíše vyhýbá. I proto jsem se brzy naučil jezdit s dítětem v babyvaku. Tedy v jakési klokaní kapse na těle. Cestování bylo mnohem snazší a třeba u doktorky jsem nemusel hledat místo pro kočárek. A taky byla legrace pozorovat, jak ostatní pozorují mě. A v čekárnách jsem často byl jediný chlap.
Jako řidič jsem se snažil vždy vyjít rodičům s kočárkem vstříc. Nejednou jsem pomáhal mamince s kočárkem na konečné do či z autobusu. To i přes to, že to není moje povinnost. U nízkopodlažních se vždy snažím najet blízko k obrubníku a použít kneeling, je-li jím autobus vybaven. Přesto mám často pocit, že by ty maminky chtěly po mě víc. Například telepatii.
Telepatii je potřeba použít hned dvakrát - poprvé, když chtějí s kočárkem nastoupit a podruhé, když vystoupit. Jak má totiž jinak řidič poznat, že člověk s kočárkem chce cestovat zrovna s vámi jen z toho, že stojí na zastávce? Leda by tam ten člověk stál sám a jiný autobus v dohledné době neměl jet. I tak je slušné na řidiče mávnout a vyčkat na jeho signál, že je vše OK. Protože v tom autobuse, co přijíždí, již kočárek může být. A to ne jeden… Nejvíce jsem vezl čtyři kočárky. Dvoje golfky a dva velké. A vešli se. Golfky se složily a bylo to. Ale vše bylo o komunikaci. Ale s porušením pravidla, že kočárek nesmí překážet v nástupu, výstupu a ostatnímu pohybu cestujících ve vozidle.
Vždy se snažím najít způsob, jak kočárek přepravit. Obzvlášť po tom, co na jedné vesnici skončil dětský doktor a autobus k dalšímu doktorovi jel jednou za hodinu až dvě. Přesto mě spolehlivě dokázalo naštvat, když jsem přijel s autobusem, kde bylo místo sotva na jeden kočárek a na zastávce čekaly dva až tři. No a milé maminky se hned hrnuly k zadním dveřím a cpaly se dovnitř, aniž by napřed zjišťovaly, jak to půjde a případně aby ony tam byly dříve než ostatní a ony jely! Takový boj byl nebezpečný i sledujícím. Kolikrát ani nevystoupily všichni, kdo vystoupit chtěl, a už stál ve dveřích kočárek. Boj o místa jak ve frontě na lístky na premiéru Star Wars. Chuť nechat nějakou takovou maminku na zastávce je kolikrát velmi velká…
Další legrace nastává, když s vámi jede kočárek pro dvojčata. Do některých autobusů totiž neprojde ani dveřmi. Pak je tu kombinace invalidního vozíku a kočárku v jednom voze - kolikrát taky skoro nemožné… Ale jde to. Když se chce. A s porušením jednoho základního pravidla pro přepravu kočárku. Kočárek nesmí překážet v nástupu, výstupu a ostatnímu pohybu cestujících ve vozidle.
Dvakrát jsem tu zopakoval jedno pravidlo a teď jej napíšu potřetí - Kočárek nesmí překážet v nástupu, výstupu a ostatnímu pohybu cestujících ve vozidle. Důležité je, že za toto zodpovídá hlavně řidič. A v případě krizové situace, kdy by bylo potřeba rychle opustit vozidlo, by problém s kočárky padl na jeho hlavu. Podstatná většina meziměstských autobusů má plošinu jen pro jeden kočárek či jeden invalidní vozík. Pro ty, co neumí číst, je to tam i namalované. Veškeré informace k cestování s kočárkem jsou dostupné a vysvětlené, jako v úvodním videu. Přesto přese všechno, když člověk maminku či tatínka upozorní na to, že příště by bylo fajn na autobus mávnout, se dozví, že buď - mával a já to neviděl, nebo přeci muselo být jasné, že na mě čeká, když tam stojí, nebo že jede poprvé a nezná, nebo jak se jmenuji, že si bude stěžovat…
Na závěr jednu historku z autobusu. Na první stanici na mě čekaly dvě maminky s kočárky. Přišly se zeptat, jestli je vezmu a já potvrdil s tím, ať si nastoupí, než odbavím další cestující. Měl jsem klasický autobus se schody, a tak si musely navzájem pomoci (ostatní cestující byly děti do školy), což také nastalo. Napřed společnými silami naložily jeden kočárek a potom druhý. Naštěstí už další kočárek po cestě nebyl, a tak cesta probíhala úspěšně. Jen to byl školní spoj a já byl plný dětí. Přijeli jsme na stanici, kde vystupovala jak většina děcek, tak obě maminky. Kupodivu i daly znamení o výstupu a já jsem při odbavování jen po očku sledoval, jak jedna pomohla druhé s kočárkem ven a vracela se pro svůj. A ta druhá… na nic nečekala a odjela. Naštěstí jeden starší žák té druhé pomohl s kočárkem ven…
Při cestování s kočárkem je potřeba se podívat na pravidla přepravy na spojích, kterými pojedu. Například dálkové autobusy vůbec nemají plošinu pro kočárek. V případě že již v autobuse jeden kočárek je, či na autobus čeká více kočárků je vždy dobré se s řidičem domluvit, zda je cestování možné. V mnoha případech ve velkých městech je lepší počkat na další spoj. Je dobré cestovat s určitou rezervou. Je dobré zvážit alternativní způsob přepravy dítěte. Menší kočár, baby vak, krosnu na záda a další… A pokud přeci jen dojde na komplikace, vždy se dá dále dojít se slušností a ohleduplností.
