Článek
V roce 1989 jsem navštěvoval sedmou třídu základní školy. V podstatě jsem neměl tu možnost nějak více prožívat co se dělo. 17.11.1989 byl navíc pátek. A hodně lidí, stejně jako já, neměla šanci se dozvědět, co se dělo až do pondělka. V televizních novinách v sobotu byla nějaká zmínka o protisocialistických protestech, které byly potlačeny. V neděli už se v televizi začaly objevovat informace o demonstracích. Ale já, jako dítě, jsem to moc nevnímal.
Pamatuji si, že jsem jel v pondělí do školy stejně jako každý jiný den. Jediné, čeho jsem si všiml, byly všude možně nalepené strojopisné stránky formátu A4, které popisovaly události z pátku. Pamatuji si, že kdo tento papír přinesl do školy, tak mu byl ještě mezi dveřmi odebrán. Večer v televizi už se člověk dozvěděl více, už se mluvilo o stávce na vysokých školách a v divadlech. Odpoledne jsem se nedostal na Muzeu z metra, prostě proto, že tam nestavělo. Přišel jsem kvůli tomu o trénink, ale moc mi to nechybělo. Proč, jsem se dozvěděl večer a druhý den. Údajně se na Václaváku sešlo na 150000 lidí.
Od pondělí si pamatuji, že byly pak demonstrace snad denně a podle televize se lidé shromažďovali demonstrovali po celé republice. A dobrý bylo, že od onoho pátku už snad ani nikdo nezasahoval.
Snad někdy v tom týdnu začali lidé nosit připnuté trikolory. Nepamatuji si, jestli jsem si uvědomoval, proč se nosí, ale sám jsem ji připnutou měl. A u nás ve škole na to reagovali tak, že nám je hned u vstupu do školy zabavovali a ve třídnických hodinách nám vyhrožovali důtkou, když se to bude opakovat. Opakovali jsme to již jen proto, že nás bavilo učitele štvát.
Pamatuji si, že ta masáž ohledně toho, že někdo někde si něco usmyslel a my teď nosíme stužky, že se nikdo kvůli tomu nezblázní a že se to přežene. V dějepisu jsme měli tenkrát hodinu o socialismu, jak je dobrý a jak to jinak nejde… Tyto snahy do začátku prosince ve škole skončily. Učitelé pochopili, a i ti nejzarytější začali dávat pokoj. I ruštinářka. A na konci roku 1989/1990 jsem dokonce neměl z ruského jazyka čtyřku
No a pak přišel prosinec a volby nového prezidenta. Příprava nových voleb a dál už to známe.
Ještě několik osobních poznámek k tomu, jak se měl školák před listopadem 1989.
- i děti byly kádrovány - kdo třeba chtěl do nějakého lepšího kroužku, anebo jet v létě na tábor, tak musel mít ze školy posudek, zda může
- pokud jste chtěli jet na zahraniční tábor, nebo do zahraničí obecně, tak škola taky měla své slovo
- každý musel chodit do Pionýrské organizace. Kdo nechodil, byl přesvědčován, aby si to rozmyslel
- povinná účast na prvomájových demonstracích - ne úplně každý rok, ale kdo nešel když musel, projevilo se to na hodnocení
- povinná účast na dobrovolných brigádách, kdo nešel projevilo se to na hodnocení
- o studiu na gymnáziu a lepších středních školách taky rozhodovaly i jiné věci, než jen studijní výsledky. Pionýři co chodili na brigády...
No a zbývá zodpovědět proč tolik lidí zapomnělo. Možná byli příliš mladí, stejně jako já. Možná byli už příliš staří na změnu. Možná prostě mají krátkou paměť. Nebo zkreslenou - jak jinak si vysvětlit kolik lidí rádo mluví o cenzuře a o zasahování státu do běžného života. Možná příliš volnosti škodí. Stále okolo sebe vidím dost lidí, kteří umí jen papouškovat rádoby autority a vlastní názor moc nemají.
