Článek
Práci s lidmi mám rád, jinak bych nemohl dělat řidiče veřejné dopravy. Ještě radši řídím a tak je spojení těchto činností pro mě velkou výhodou. Svou práci mám víceméně rád, ale ti lidi…
Jinde jsem se už „rozčiloval“, jak mi cestující komplikují práci, když při žádosti o levnější jízdné neukazují správné průkazy. A tento příspěvek bude také o tomto.
Na převážném množství linek, kde jezdím, je řidič zodpovědný za to, že cestující má platnou jízdenku po celou dobu cesty. To znamená že jízdenka je do správné destinace a že je v odpovídající hodnotě podle slevy, na kterou cestující má nárok. Nárok na slevu se prokazuje automaticky při žádosti o zlevněné jízdné. Dále se dokládá při přepravní kontrole. A kontroly chodí nejen na cestující, ale i na dopravce. K prokázání je potřeba nějaký průkaz a ty průkazy jsou určené předpisem - je to v podstatě občanský průkaz, pas a jiný oficiálně vydaný průkaz. Pro další slevy tu je ISIC, oranžový průkaz studenta a třeba průkaz pro ZTP. Základním pravidlem pro jakýkoliv průkaz je, že musí být platný, i když u OP a mladších 18 let platnost nekontroluji - stačí mi datum narození. Dále musí být čitelný a to včetně fotografie. A tady začíná kámen úrazu.
Nejhorší je na toto ISIC průkaz, který, když se nosí jen tak v peněžence má tendenci fotografii jaksi degradovat. Výsledkem často je fotografie, kde majitel na fotografii vypadá jako dívka s mejkapem po dešti.
Nejen u ISICU, ale i u dalších průkazů bývá problém ve stáří fotografie - bez ohledu na pohlaví je na fotce člověk o několik let mladší než je realita - a obzvláště děti a mladiství dokážou mezi desátým a a osmnáctým rokem vyrůst a dospět k nepoznání. U žen se často přidává i změna vzhledu s pomocí kadeřníka a kosmetiky. A věřte že umí být k nepoznání.
ISIC trpí ještě jedním nedostatkem - tím je celková čitelnost a revalidační známka. Tento průkaz ve fyzické podobě vydávají školy na začátku studia s platností na nejbližší kalendářní rok. Na další rok se musí prodloužit. U fyzické formy je to pomocí malé známky s hologramem a rokem platnosti, která se lepí na zadní stranu. Tato známka je velká asi 10×15mm a nápisy na ní jsou asi 2mm vysokým fontem, k tomu se leskne. Aby ji člověk opravdu zkontroloval, musí vzít ISIC do ruky a pečlivě si známku prohlédnout pod správným úhlem. A já si k tomu musím vzít brýle na čtení… Horor. Jsem velmi rád za to, že i ISIC už je dnes elektronicky a fyzické průkazy ubyly. A i ty kontroluji spíše namátkou a nejvíce na začátku školního a kalendářního roku.
Pak jsou tu studentské průkazy. Naštěstí už se uznává jen jeden typ. O to je to jednodušší. I tady se však najdou vykukové, kteří se snaží jezdit za levno i když nemají nárok. Průkaz totiž musí obsahovat platnost a musí být s fotografií a přelepen. To je proto, aby se nedal pozměnit. Přesto jej lidé přepisují a doufají, že si nevšimneme.
To vše vede k tomu, že tam, kde jízdenky prodává řidič, dochází u při prodeji či kontrole jízdenek k neustálým dohadům a zdržením. Protože ne každý ukazuje průkaz automaticky. Když vám hromada lidí předkládá průkazy a ještě je nemá připravené v ruce a s nechutí je někde loví, dochází ke zdržením a k dohadům na co kdo má a nemá nárok.
Pokud cestující ukazuje jen občanku, tak jsem už hodně krát slyšel, že nejsem policajt, a že mi průkaz neukáže. Na to je jediná odpověď - nebude průkaz - nebude sleva. Na prstech jedné ruky bych spočítal, kolikrát někdo raději jel za plné jízdné. Problém je, že na občance je to datum narození docela malé a občas ho člověk nestačí ani postřehnout. Pak namátkově žádám o opětovné ukázání. A skoro se dá říci, že pravděpodobnost, že je na občance něco špatně vzrůstá s rychlostí, s jakou ji cestující schoval. Takový člověk je často mladší nebo starší než je nárok na slevu.
A co jsem tedy už potkal:
- tmavovlasý chlapec jel na průkaz světlovlasé slečny. Když jsem si toho všiml, průkaz jsem zabavil. Na to mám právo. A chlapec nejel. Neměl peníze a držkoval. Na konečné čekala naštvaná slečna, které jsem průkaz předal. Kdyby to bylo se zápisem, bylo by to s pokutou.
- paní vypadající na 30+ jela na ISIC, na kterém byla fotka, která mohla patřit komukoliv - prostě smazané rysy. Poprosil jsem jí o další doklad, abych si ověřil, že je průkaz její. Paní neměla a začala mě urážet do rasistů. Naštěstí šli kolem příslušníci PČR, kteří si paní převzali.
- oranžové průkazy s různě přepsaným datem platnosti - přes folii to nepřepíšeš. Průkazy zabaveny.
- Pokusy o cestu zdarma, když důchodci jezdili nad 70 zdarma, bych na prsech ruky nespočítal. Při kontrole OP jsem zjistil, kolika nebylo ani 65
- ISIC po platnosti během ledna je také velmi obvyklý. K tomu vedla i věta z nadpisu. Při kontrole, jak píšu výše, se mě chlapec zeptal, co že tu průkazku tak zkoumám. Jestli se mu líbím a jestli tedy nejsem teplej. (přesně to bylo "čumíš na to jak zamilovanej buzerant") . A jak jsem mu tedy odpověděl? - „Je mi líto, nejsi můj typ, brouku. K tomu ta průkazka je propadlá, takže studentská to nebude…“
