Článek
Řídím autobus už pár let a něco málo jsem zažil. S odkazem na film mohu říci, že jsem měl tu čest snad se všemi popsanými postavičkami a charaktery. Naštěstí ne najednou. Skoro to vypadá, že pan spisovatel na nějakém zájezdu autobusem byl více než jednou a ví, o čem píše. A dokud to můj exhibicionismus dovolí, ukážu vám takové účastníky z pohledu řidiče.
Vždy, když jsem si do kalendáře zapisoval nějaký pendl do Itálie nebo Chorvatska, jsem se těšil i děsil zároveň. Měl jsme rád ty pendly, kdy jsme cestující nabírali na jednom místě v ČR a na jednom vykládali u moře, protože čím více míst na nástup a na výstup jsme měli, tím více komplikací nás čekalo.
Složení osádky takového autobusu, který veze lidi k moři popsal pan spisovatel velmi dobře. Vše začíná u dvojice řidičů. Ti se v lepším případě znají, ale já měl často tu čest, že jsem daného kolegu viděl poprvé v životě. Na jejich vzájemném fungování a znalostech cesty a destinacích závisí úspěch cesty asi nejvíce.
A tak se na to podívejme blíže.
Každá dvojice řidičů není sehraná jako Karel a Karel. A ne každý je fixovaný na podšálky. Ale každý je nějaký a každý trochu padlý na hlavu, jinak by to nemohl dělat. Potkáte tak několik tipů kolegů
- všudybyl - kolega, který zná každou destinaci, v každé byl aspoň desetkrát. Zná každou cestu a každou objížďku a ví kudy jet rychleji a lépe. Takový kolega nepoužívá navigaci a pokud ano, tak jen tu nejlepší a nejspolehlivější ze všech. Cesta s takovým kolegou většinou vypadá tak, že zvolí cestu, která trvá aspoň o hodinu déle, dostane se do kolony, o které každý ví, a má problém najít už první místo vykládky. Vše tu samozřejmě při poslední jízdě nebylo... A za vše vlastně může druhý řidič, protože ho rozptyloval, nejel podle rad či navigace.
- pedant - takového poznáte už podle autobusu, kterým přijede, vše má své místo a je vyblýskané a v absolutním pořádku. Při rovnání zavazadel maximálně využívá prostor a nenechá nikoho, aby mu změnil cokoli. Záznam o jízdě si vyplňuje jen on sám. Druhého řidiče vlastně nechá jen řídit. Autobus parkuje a uklízí sám. K cestujícím je trochu jako Karel s podšálky. Akorát ho dokáže vytočit sebemenší smítko, kapička či cokoli jiného. Na každé zastávce bere do ruky vysavač nebo aspoň smetáček a lopatku a uklízí. Kdyby mohl, nechá cestující aby se přezouvali.
- protiva - už mezi dveřmi člověk slyší, jak ho všechno štve, jak ho štvou lidi, jak ho štve cesta, jak ho štve počasí... Přestávky v cestě se dělají, jen když se řidiči musí vystřídat, kafe se vaří, jen když je pauza. Pauza je maximálně 5 minut, více přece nepotřebují. Cestující vždy udělají neskutečný nepořádek a vůbec... "Nemá rád šmouly".
- tatík - asi nejpohodovější řidič, s kterým můžete jet. Hned mezi dveřmi slyšíš "nazdár, buď tu jako doma". Nic není problém, na všem se dá domluvit a nic není nemožné. Lidem se vychází maximálně vstříc a pokud chtějí, staví se jim, kdykoli je to možné. Na každou štreku jede rád a pokud se zabloudí... no, stane se. Nepořádek po cestujících je nutné zlo. Tak se to uklidí a jede se dál... A podšálky? No tak to budou pít jen z těch kelímků...
Nejsou to všechny skupiny kolegů, které můžete jako druhý řidič potkat, ale jsou to ty nejčastěji zastoupení. A abych mluvil pravdu, většina je kombinace alespoň dvou charakterů. A některé charaktery jsou různé pro různé události. Sám určitě umím být protiva, když se třeba špatně vyspím.
