Článek
Léto je tu! A tentokrát to hned od začátku bere pěkně zostra a ještě ani nezačal červenec, už jsou čtyřicítk. Někdo prchá na hory, jiný funí u větráku a tisíce lidí zamíří na koupaliště. Jsou tu první tropické dny a bazény připomínají spíš lidskou polévku než místo k osvěžení. Ale mě když se někdo zeptá: „Nepůjdeš s námi?“ řeknu jen „Ne, děkuji.“
Možná jsem přecitlivělý. Nebo jen umím používat představivost.
Představte si bazén plný stovek lidí. Všichni se předtím pořádně zapotili ať už jen po cestě na bazén nebo dokonce přímo na něm při opalování. Někteří se před vstupem ani neobtěžují osprchovat, opalovací krém se velmi těžko smývá, někdo je alergiky a teče mu z nosu, jiný si myslí, že voda je vhodnou náhradou za toaletu. Ale kdo by vylézal z bazénu zase do toho horka a pak se přes ty otravné sprchy zase vracel, že?
A to ještě není celé. Zažil jsem, že chlapík vlezl na koupališti do toitoiky, vylezl až po dlouhých minutách (takže není pochyb, co tam dělal), ovšem v blízkosti nebylo nic na umytí rukou, tak prostě zase hupsnul do vody. Však tam se mu končetiny prostě umyjí samy.
V takovém Egyptě zase není výjimkou, když někoho zchvátí silné průjmy…
Ale ta voda je přece chlorovaná…
Kdysi jsem na bazén chodíval běžně, přičemž jsem se cítil bezpečně díky jedné urban legend. Ta pravila, že voda obsahuje nějakou zvláštní látku. Jakýsi indikátor moči a když by někdo do vody vykonal potřebu, okamžitě se to kolem něj zabarví do modra (jiné verze tvrdily, že do růžova), přiběhne zřízenec s vodním vysavačem a lidské prase-návštěvník naopak s ostudou uteče.
Jenomže bohužel - je to jen Urban legend, žádný takový indikátor neexistuje . V bazénu se prostě koupete v moči cizích lidí.
Podali byste ruku někomu, kdo právě vyšel z toalety a neumyl si ji (tu ruku)?
Někdo namítne, že přece voda je chlorovaná… To je sice pravda, chlor vodu dezinfikuje, ovšem horskou bystřinu z ní neudělá. Reaguje s močovinou za vzniku trichloraminu. Ten je pak cítit jako taková ta typická bazénová vůně (chceme-li smrad). Takže čím víc toho odéru, tím víc „nežádoucích látek“ tam je.
Lidi přece nejsou taková prasata
Mnozí návštěvníci odmítají věřit, že by se mezi námi našlo tolik čuňat, které do bazénu močí. Možná. Ale i ten největší slušňák se v těchto vedrech potí. A to i přímo v bazénu. Přítomnosti potu ve vodě tak nelze zabránit.
Vtipní jsou lidé, kteří tvrdí, že půjčování ručníků je nehygienické.
Představte si toho nejošklivejšího človeka, kterého na bazéně potkáte. Kdyby byl zpocený, půjčili byste mu ručník na vytření všech míst na těle? Ne? Ale vždyť i v jeho potu jste se koupali!
A nechali byste se od něj poplivat? Loknout si trochu vody a pak ji s odporem pro tu chlorovanou chuť vyplivnout, to se stane snad každému plavci.
Dále lidem ve vodě odpadávají různé strupy a kousky kůže, někdo se poraní a teče mu krev…
Návštěva koupaliště je tak trochu soft verze bizarních BDSM party, na nichž se dějí praktiky, u kterých by se většina lidí otřásla odporem.
Ale ona je to přitom u bazénu taková letní pohodinda, že?
Hygiena ano, ale prostě ten pocit…
Jistě, veřejná koupaliště podléhají přísným hygienickým kontrolám a riziko vážných zdravotních problémů je při správném provozu zanedbatelné. To je dobrá zpráva. Jenže psychologická stránka věci je něco úplně jiného. Vědomí, že plavu ve vodě, která během dne opláchla litry potu, stopy moči a občas i něco ještě více nevábného ve mně zkrátka nevyvolává pocit letní pohodindy nevyvolává.
Takže hlásím, že prozatím letos odolávám pozváním „Pojď na koupaliště!“, a s úsměvem odmítám a těším se do své krásné, vypucované, nablýskané spršky, z níž teče krásná, čisťounká a chladivá voda. Jen moje voda!
