Článek
Génius géniů, největší a nejchytřejší člověk, jaký kdy žil. Všechno uměl, všechno vynalezl od žehličky po kosmickou loď… Tak mnozí z nás znají Leonarda da Vinciho. Jenomže když to probereme bod po bodu, zapátráme po podstatě a srovnáme se současníky, vidíme, že jeho genialita je mýtem. Ve skutečnosti nebyl zdaleka tak dobrý a všestranný. A už vůbec ne originální.
Tajemný úsměv Mony Lisy? Nic tam není
Obraz Mona Lisa je považován za ústřední dílo západního malířství. Údajně má tajemný, neproniknutelný úsměv, který skrývá nějaké tajemství, které staletí odolává rozluštění.
Jenomže jestli ono celé „tajemství“ není prostě jen v tom, že da Vinci uměl pouze tento jediný typ obličeje. Pokud se podíváme například na obraz Madona ve skalách, vidíme tam hned dvě takové „Mony Lisy“ s tajemným úsměvem. Da Vinci dokonce ani nerozlišuje mužské a ženské obličeje, protože například na obraze Svatý Jan Křtitel máme opět tu samou tvář. A na obraze Salvator Mundi, zobrazujícím Ježíše, rovněž.
Dokonce ani současníci a pozdější kunsthistorici nepovažovali Monu Lisu za nijak zvlášť vynikající obraz a žádné tajemství v úsměvu v něm nehledali. Jeho věhlas „největšího díla západního malířství“ vyvstal teprve roku 1911, kdy byl ukraden a tato krádež byla nejprve připisována Giulliamu Apollineirovi, přičemž Pablo Picasso byl vyslýchán jako svědek. A je asi jasné, jak tučné sousto to bylo pro tehdejší tisk.
Teprve poté, co byl vypátrán a vrácen na své místo, stala se z něj legenda.
Takovým mýtem je rovněž jeho Poslední večeře, která se ovšem pro většinu lidí stala legendární jen díky fabulacím Dana Browna. Jinak čtenářům neznalým v dějinách umění doporučuji ke srovnání díla malíře Masaccia. Sevřené kompozice a tvrdé, ještě jakoby středověké postavy, jsou téměř totožné s Leonardovými. Jenomže Masaccio byl o generaci starší.
A srovnáme-li Poslední večeři či jiná Leonardova díla s jeho současníkem a konkurentem Michalengelem, vidíme, že takový Poslední soud je někde úplně jinde než tvrdá a jednoduchá kompozice da Vinciho. Hledat v ní nějaké jinotaje a tajné vzkazy je jen na úrovni „kdo hledá, najde“. Badatel s dostatečně velkou fantazií by jich jistě našel spoustu i v tom Posledním soudu.
Často se také říká, že Leonardův hlavní přínos pro malířství není ani tak v rozsahu a velikosti děl jako takových, ale v jeho novátorství a vynálezech. Například technika sfumato, která spočívá v pečlivém roztírání barev do plynulých přechodů. To je sice moc hezké, jenomže tím se vzdaluje od realističnosti k jakémusi „gumovému“ výrazu jeho tváří (asi jako dnešní „vyžehlená“ selfíčka) a realističnost a rozmanitost tváří tak klesá. A i to novátorství bylo leckdy kontraproduktivní - například u jeho Poslední večeře začaly barvy odpadávat krátce po dokončení.
Ani jeho pitvání mrtvol a pečlivé studium anatomie včetně mnoha kreseb a skic nelze považovat za nijak revoluční a výjimečné, protože přesně to dělal už zmíněný Michelangelo taky.
Vynálezy
Da Vinci byl prý taky geniální vynálezce. Ale co vlastně vynalezl? Tak prý například helikoptéru. Ta by však vůbec nemohla fungovat ze dvou důvodů: 1. nemá žádný pohon (ani teoretický, že by tam třeba umístil běžícího osla). A za 2. celá by se roztočila. Ukazuje to tak jen to, že da Vinci asi nepochopil zákon akce a reakce. Že zkrátka rotor musí mít protikus.
Dále prý kulomet. To ale není nic jiného než jen několik hlavní ve svazku. Tzv. organ gun, což bylo v té době dávno známé, ale bylo by to velmi nepraktické. Či třeba tank. Poháněn ovšem lidmi zevnitř. Opět - podobných obléhacích strojů, krytých beranidel apod. v té době existovalo mnoho. Dokonce i v praxi, nejen na papíře. Nic originálního.
Letoun s mávavými křídly, ornitoptéra. Vůbec nic nového. Taková myšlenka byla známá již staletí. Někteří odvážlivci ji vyzkoušeli dokonce v praxi. Da Vinci opět zůstal jen u teorie na papíře.
O generaci starší Taccola byl před ním
O čem se dnes však málo ví, kdo je neprávem zastíněn da Vincim, byl (a zemřel rok poté, co se da Vinci narodil) Mariano di Jacopo, zvaný Taccola. Ten byl rovněž vynálezcem. Jenomže na rozdíl od da Vinciho, Taccolovy vynálezy skutečně fungovaly. Vynalezl například pístovou pumpu, která se používá dodnes. (Žádné da Vinciho zařízení se dodnes nepoužívá).
Dále stavební stroje, různé jeřáby - a také právě obléhací a válečné stroje. A da Vinci o něm samozřejmě věděl, jeho návrhy a kresby studoval. A podle jeho návrhů se zařízení normálně vyráběla. Nezůstal jen u neproveditelného teoretizování.
Mýtus da Vinciho originality tak dostává další zásadní ránu.
Vitruviánský člověk
A zůstaňme ještě u Taccoly. I on se totiž zabýval problematikou geometrického postihnutí lidských proporcí, což bylo oživení myšlenek antického architekta Vitruviána.
Da Vinciho pravděpodobně nejznámější kresba (takový ten nahý muž v kruhu a čtvercích) je tak opět jen úhledněji nakreslené něco, s čím pracovalo více lidí. Žádný projev génia v tom nevidím. Leda tak slušného kreslíře.
Studia přírody
Da Vinci byl prý také geniální botanik a vůbec dokonale ovládl mechaniku přírody. Hm, akorát, že vůbec. Jistě, uměl solidně kreslit, jeho studie rostlin pohybu vody atd. jsou zajímavé jako obrázky, ovšem co z toho plyne? Obávám se, že nic. Že to jen mnozí opět hledají něco tam, kde nic není. To, že něco nakreslím neznamená, že jsem tomu nějak přišel na kloub. A ačkoli da Vinci prý například přišel na kloub matematickým vzorcům, podle nichž se větví stromy, opak je pravdou. Tento vzorec neplatí.
Spíš Cimrman než skutečný génius
Jak vidíme, da Vinci je tak spíše jakýmsi renesančním Cimrmanem než univerzálně geniálním člověkem, který o staletí předběhl dobu ve všem. Byl jen jedním z mnoha lidí, kteří smýšleli stejnými směry jako on, žádný průkopník a originální osobnost. Ostatní možná nebyli tak široce rozkročeni do všech možných oblastí, ovšem jejich výtvory - ať už umělecké či technické - jsou dál.
Proto si myslím, že Leonardo da Vinci je nejpřeceňovanější historickou osobností.
