Článek
Není to stávka, je to bojkot
Úplně na začátek si pojďme vyjasnit terminologii. Chápu, že v České republice má slovo „stávka“, zejména „generální stávka“ od listopadu 1989 nádech revolučního dobrodružství a boje za svobodu a demokracii.
Jenomže u studentů vysokých škol, jako inteligentních lidí schopných pracovat s přesnými významy slov, bych také očekával, že se budou vyjadřovat přesně a případně si význam slova ověří.
Takže, milí studenti, vězte, že stávka znamená přerušení pracovního procesu s cílem působit na zaměstnavatele, popřípadě, zejména jde-li o generální stávku, s cílem působit na nějaký orgán veřejné moci.
Ale studium není pracovní proces. Studium je využívání určité služby, která je vám v ČR poskytována zdarma a je hrazena daňovými poplatníky prostřednictvím státního rozpočtu.
Pokud na někoho vyvíjíte nátlak tím, že přestanete tuto službu využívat, jedná se o bojkot, nikoli o stávku.
Připouštíte disentní názory ve vlastních řadách?
Ale dobrá, přestaňme slovíčkařit a pojďme k něčemu mnohem závažnějšímu. Tím je otázka, jak si dovolujete vy, nikým nevolené „stávkové“ výbory, hovořit za všechny studenty? Dokonce i za celou akademickou obec zahrnující i vyučující?
Například na DAMU jsem se dočetl, že „Akademická obec vyhlašuje stávkovou pohotovost…“ Nuže, jaká akademická obec? Kdo to je? Tedy, já samozřejmě vím, kdo všechno je členem akademické obce, ale ptám se na to, kdo a jakým právem se pasoval do role toho, kdo může hovořit jménem celé akademické obce fakulty.
Připouštíte vůbec to, že mezi vámi mohou být (a jistě jsou) i studenti s disentními názory? Ti, kteří s vládními kroky, zejména s rušením povinných poplatků veřejnoprávním médiím, souhlasí? Anebo prostě takoví, kteří na věc nemají názor a nechtějí se politicky angažovat?
Celá tato hurá akce tak spíše než obranu demokracie dává vzpomenout naopak na kapitoly našich dějin velmi nedemokratické. Například na tu, kdy 99 Pragováků vyvolalo v SSSR dojem, že hovoří jménem všech dělníků v ČSSR.
Zakázat vstup Klempířovi a Šťastné?
Jako vrchol přisvojování si práv, která vám nepatří (samo o sobě totalitní praktika), spatřuji jakési vyhlášení zákazu vstupu pro ministra Klempíře a jeho podřízenou, Šťastnou.
Co si to dovolujete? Jak si osobujete právo komukoli vyslovovat zákazy vstupu na půdu veřejné vysoké školy? Jakou to má oporu v zákoně či fakultní legislativě?
Vyslovit „zákaz vstupu“ (jakkoli je ze zákona samozřejmě neplatný) politikovi - ministrovi vlády, která získala důvěru většinou poslanecké sněmovny - jen za to, že standardními demokratickými procesy prosazuje změny zákonů, se kterými se sami neztotožňujete, tak není obrana demokracie, ale její pravý opak. Je to atak na demokracii.
Křičící ulice nesmí být třetí komorou parlamentu
Shrňme si situaci. Výsledky loňských voleb do poslanecké sněmovny jsou takové, že v nich strany ANO, Motoristé a SPD dosáhly většiny křesel v poslanecké sněmovně. Všechny tři subjekty přitom jasně v programech avizovaly, že jejich cílem je dosáhnout zrušení poplatků za veřejnoprávní média.
Nu a tak to prosazují. Plní sliby voličům. Třebaže voličům jiných - méně úspěšných - stran se to nelíbí. Samozřejmě, milí studenti, že vy můžete mít názor jiný, já vám ho neberu. Ovšem právě toto je podstata demokracie, dokázat přijmout, že nebude po vašem, jelikož většina si přeje něco jiného.
Jedna dobrá rada na okraj: spíše než demonstrace a „stávky“ organizujte vůbec dostavení se k demokratickým volbám, vždyť v těch posledních sněmovních byla podle odhadů volební účast nejmladších voličů jen asi 55 %, zatímco u lidí 65- 74 let, to bylo přes 80 %. Inu, lidové přísloví praví: co nehodíš do urny, na náměstí si nevykřičíš… (OK, to jsem si teď vymyslel.)
Tím, že protestujete proti legislativním změnám, které byly slíbeny voličům, tak protestujete proti těmto voličům. Proč by vaše názory měly být těm jejich nadřazeny?
Připusťme, že uspějete ve všech svých požadavcích. Že by ministr Klempíř rezignoval, a hlavně - že by se zrušilo rušení koncesionářských poplatků.
To by bylo správně? To by byla demokracie? Vždyť se to může snadno obrátit proti vám. Proti komukoli.
Vznikl by tím totiž mimořádně nebezpečný precedens, že kromě dvou komor parlamentu, nezávisle jednajícího prezidenta a Ústavního soudu, je zde ještě jeden demokratický prvek - křičící ulice. Pokud mají demokraticky zvolení politici nyní zanechat plnění předvolebních slibů a ustoupit ulici, měli by jí ustoupit také kdykoli v budoucnu, když někdo zaplní náměstí?
Co takhle kdyby někdo udělal demonstraci za zavedení školného na vysokých školách? Rozumíte, aby školy byly více nezávislé na státním rozpočtu… Kdyby ten někdo zaplnil Letnou, měli by mu politici vyhovět, třebaže v programu slibovali opak?
A nyní tady máme politiky, kteří plní své sliby voličům. Protestovat proti tomu není obrana demokracie. Je to protest proti výsledkům voleb, proti většině spoluobčanů, proti demokracii.
Nejedná se o oslabování nezávislosti veřejnoprávních médií
Další věc, která mě fascinuje (bohužel v tom špatném slova smyslu), je to, jak snadno protestující přijímají onen narativ (jak se dnes módně říká), že ukončení povinnosti placení koncesionářských poplatků je ohrožení nezávislosti veřejnoprávních médií.
Jedním slovem: není.
Za prvé: Nezávislost veřejnoprávních médií, jejich nestrannost a vyváženost zajišťuje RRTV - Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, a dále dvě speciální rady - nepřekvapivě jedna pro ČT, druhá pro ČRo. Ty přece nikdo rušit nechce, ani nechce měnit způsob, jak se někdo může stát jejich členem.
Rozumím sice tomu argumentu, že „placením veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu se otevírá vydírací potenciál, vláda může média „škrtit“, pokud jí nepůjdou na ruku.“
Ano, to sice dává smysl teoreticky, ale v praxi už moc ne. Vždyť koncesionářské poplatky se platily i před rokem 1989 (ačkoli se jim říkalo poplatek za televizní/radiový přijímač). A zajistilo to nezávislost veřejnoprávních médií? Neřekl bych…
Naproti tomu se dnes koncesionářské poplatky neplatí v 17 zemích EU a rušení poplatků v dalších je trendem. Jsou to nedemokratické země?
Za druhé - a takto vydírat dnes vláda nemůže? Vždyť kdo schvaluje výši koncesionářských poplatků? Je to vláda, resp. poslanecká sněmovna (v níž má vládní koalice z principu většinu). Tedy pokud bude chtít veřejnoprávní média přiškrtit, udělat to klidně může i dnes.
Co se tedy mění?
Jednoduché rovnice
koncesionářské poplatky=nezávislost
a
hrazení veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu=nedemokracie, totalita…
tak zkrátka neplatí.
Co je to vlastně ta veřejnoprávnost?
Celá tato diskuze má svízelný bod hned na začátku. Pojem „veřejnoprávní médium“ totiž nemá žádnou objektivní a prakticky využitelnou definici (a opisy kruhem jako „veřejnoprávní médium je médium veřejné služby“ neberu). Není tedy jasné, co vše by mělo, či nemělo zajišťovat.
Jestliže se ale shodneme, že jedním ze základních úkolů, vůbec ta nosná konstrukce toho veledůležitého „pilíře demokracie“, je zpravodajství a investigativní žurnalistika, pak je nutno uvést, že toto patří v přepočtu na jednotku vysílacího času k tomu nejlevnějšímu, co na veřejnoprávních obrazovkách je.
Vůbec nejvíc peněz koncesionářů se vydává na tu okrasnou fasádu.
Zdaleka nejdražší na výrobu je původní hraná tvorba. Dlouhatánská řada seriálů, převážně kriminálních, jako Případy 1. oddělení, Místo zločinu… něco, Vraždy v kruhu, Doktor Martin, Docent… popřípadě filmy (ko)produkované ČT jako je Gerta Schnirch či Její tělo.
I když nám, veřejnosti, ČT tají (začerňuje smlouvy) ceny za výrobu dramatických pořadů, není tak těžké pochopit, že výroba hraného seriálu je zákonitě v přepočtu na jednotku času mnohonásobně dražší než zpravodajství.
Například rozpočet filmu Gerta Schnirch byl podle odhadů asi 75 milionů. Kolik z toho činil podíl ČT, je zatajeno s odkazem na obchodní tajemství.
Což vybízí ke dvěma úvahám. První je ta, zda má veřejnoprávnost opravdu zahrnovat i výrobu zábavných pořadů, na něž se vydává zdaleka nejvíce peněz.
A druhá - opravdu bude nezávislost veřejnoprávních médií zásadně ohrožena případným snižováním jejich rozpočtu?
Vždyť i pokud bude vláda v budoucnu ČT a ČRo finančně škrtit (jinak a správněji řečeno - šetřit peníze daňových poplatníků), i kdyby se rozpočet snížil třeba na polovinu, nepřijdeme o zpravodajství (pokud budou ovšem stanice efektivně spravovány), nepřijdeme o investigativní žurnalistiku, ale jen ČT bude muset omezit výrobu původní dramatické tvorby.
A já myslím, že bicepsy pana Vetchého, grimasy pana Donutila, ani sveřepý výraz pana Trojana (což je svatá trojice původní tvorby ČT) nebo nedejbože přisprostlý humor pana Šípa, oním pilířem demokracie, bez nějž se propadneme do totality, nejsou.
Jakékoli demonstrace či „stávky“ jsou tak zbytečné. Zrušení povinných poplatků bylo demokraticky odhlasováno. Jakýkoli pokus o zvrácení tohoto, je torpédování demokracie, nikoli její obrana.
